Název: Jiný úhel pohledu

Autor : Áloí

Přístupnost : Bez omezení

Varování : Povídka obsahuje fakta ze šesté knihy Harryho Pottera! Také varuji ty, co si chtějí počíst o Brumbálově zálibě v bonbónech.

Shrnutí : Jeden muž najde Brumbálovu myslánku a naskytne se mu tak možnost objasnit dávné události. Co se stane, když získáme jiný úhel pohledu?

Prohlášení : Povídka nebyla napsána za účelem zisku, postavy patří J. K. Rowlingové.

Autorova poznámka : Tady je Brumbál vykreslen ne jako senilní stařík se zálibou v bonbónech, ale tak jak ho vidím teď já. Snad mi to odpustíte…

---

Jiný úhel pohledu

V pracovně bylo šero, ale muž sedící za stolem to nevnímal. Našel, co léta usilovně hledal. Myslánku nejslavnějšího ředitele Bradavic – Albuse Brumbála. Šťouchl do látky hůlkou a ona se zvolna rozjasňovala. Natáhl ruku a zvolna, jako by si nebyl jistý, že to chce opravdu udělat, se dotkl myslánky. Pracovna se s ním zakymácela a on se ponořil přímo do vzpomínky.

 

***

 

Albus Brumbál přecházel sem a tam po pracovně Severuse Snapea. Přemýšlel. Náhle se prudce zarazil a téměř vykřikl:

“Severusi, pomoz mi to najít! Musím objevit způsob, jak pomoct Harrymu. Nemůžu ho nechat jít bez nějaké ochrany proti Voldemortovi!” Snape se při vyslovení Harryho jména ušklíbl a s hlasem plným ironie řekl:

“Pane řediteli, jsem si naprosto jistý, že náš milý vyvolený to zvládne sám. Tolik toho již dokázal, je úžasný a obdivovaný. Sám ministr mu dělá nabídky a snaží se ho získat.”

“Severusi! Teď není čas, aby ses mu poškleboval. Vím, že Harryho nemáš v lásce, ale teď tě prosím já. Pomoz mi. Spolu jistě něco objevíme, potřebuji tě.” Na Snapeovi bylo vidět, že svádí boj sám se sebou. V pracovně bylo napjaté ticho. Konečně pomalu a váhavě promluvil:

“Pomůžu vám. Myslím, že vím ještě o jedné možnosti, kterou jste nezkoušel. Je těžké hledat v knihovnách knihu, která obsahuje to, co potřebujeme. Zvláště když nevíme, co přesně hledáme. Myslím, že poslední nadějí slavného Harryho Pottera je komnata nejvyšší potřeby.”

Snape pohlédl vyčkávavě na Brumbála. Téměř jako kdyby doufal, že už to Brumbál zkoušel. V tom případě by neměl žádnou zásluhu na ochraně Harryho Potter, pomáhat mu bylo stále proti srsti.

“Severusi, to je ono! Jdeme.” Snape se zatvářil zklamaně, ale věděl, že teď již nemůže zpět, a proto kývl.

Společně se vydali po setmělých chodbách Bradavického hradu ke komnatě nejvyšší potřeby. Brumbál před ní třikrát přešel a usilovně myslel na nějakou věc, která by jim pomohla. Objevily se dveře a oni současně vkročili do místnosti. Uprostřed ležela jediná kniha. Brumbál se k ní vrhl, ale náhle se zarazil a nevěřícně si prohlížel obal. Snape přišel těsně k němu a ušklíbnul se.

“Pohádky? Výborně. V tom jistě najdeme, co potřebujeme. Tentokrát nám komnata moc nepomohla.” Brumbál nereagoval, zamyšleně listoval v knize a spíše pro sebe potichu mluvil.

“Komnata se nikdy neplete a já to dobře vím. Dává nám, co potřebujeme, jen musím přijít na to, jak tu knížku využít.” Snapeův výraz byl neproniknutelný, nezračily se v něm žádné emoce, nic nevyzrazovalo, o čem zrovna přemýšlí. Když Brumbál promluvil, jeho hlas zněl měkce.

“Severusi, myslím, že jsem našel pomoc,” řekl a podíval se na něj. Snape sebou trhl, tohle nečekal, byl to jen okamžik, ale jeho pohledem prokmitlo znechucení. Chtěl něco namítnout, neměl však čas. Brumbál energickým krokem vyrazil z místnosti i s knihou. Za malou chvíli již stál před Bradavickým hradem.

“Accio koště!” Ztichlými pozemky se ozval svist, jak se koště řítilo k Brumbálovi. Brumbál se chystal, že na něj nasedne, ale zarazily ho téměř neslyšné kroky. Unaveně přivřel oči a otočil se. Než mohl něco říct, zarazil ho nebezpečně tichý hlas.

“Co jste v té knize našel, pane řediteli?”

“Ty pohádky se zmiňují o stvoření, které plní lidská přání. Snad by nám mohl poradit.”

“Kdo je to?”

“Říkají mu Děda Mráz. Pohádky se mluví o tom, že žije v Rusku.”

“Takže vy teď nasednete na koště, odletíte do Prasinek a odtam se přemístíte do Ruska hledat vymyšlenou bytost. Ne, toho já se účastnit nebudu!” Černý plášť zavlál, Snape se vracel do hradu. Brumbál se za ním díval.

“Tentokrát máš možná pravdu, Severusi. Ale já to musím zkusit, musím.” Netrvalo dlouho a Brumbál se ocitl v Prasinkách. Ozvalo se hlasité prásknutí a on se přemístil.

Snape šel zpátky do svého kabinetu. Jeho pohled nevěstil nic pro ty, které by při své cestě potkal. Hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky, ale převažovala jedna jediná. Brumbál je blázen, tohle totiž nemůže nikdy vyjít.

 

***

 

Ostrý vítr přináší spolu se sněhem a ledem i lehounký, jemný zvuk. Cinkání rolniček. Zasněženou plání jedou sáně, tažené třemi koňmi. Na nich sedí podivná postavička. Má dlouhé bílé vousy, červený plášť a zvláštní jakoby dětské oči. Koně se začali plašit. Před spřežení se přemístil Albus Brumbál. Zvedl hlavu a střetl se s pohledem… Dědy Mráze.

 

Hledej deset rozdílů,

Dřív než se svět otočí.

Nejvíce těch rozdílů,

Poznáš vždycky na očích.

 

Dvě postavy. Dva světy. Dva naprosto odlišní lidé. V jedné tváří starosti, v té druhé smích. A protnuli se v jediném okamžiku.

“Jsi ten, komu říkají Děda Mráz.” Nebyla to otázka, spíš konstatování. Děda mráz přikývl.

“A ty sis přišel pro odpověď na těžkou otázku. Když ji dostaneš, dokážeš ji vyplnit?” Odhodlání v Brumbálových očích mu bylo odpovědí.

 

***

 

Severus Snape seděl ve svém kabinetu, zcela začtený do knihy o jedech. Zavrzaly dveře a vstoupil Albus Brumbál. Snape sotva zvedl oči, ale položil mu otázku.

“Jak dopadla vaše mise v Rusku?” Ticho. Snape pohlédl netrpělivě vzhůru a spatřil Brumbála, jak sedí s tváří položenou v dlaních.

“Že by ani slavný Děda Mráz neměl odpověď na vaši otázku? Ubohý Harry Potter…” slova plná jízlivosti se nesla místností. Snad ani Snape nevěděl, kde se to v něm bere. Ve vzduchu visela předtucha něčeho strašného. Brumbál vstal a bloudil očima po kabinetu jako by ho viděl poprvé v životě. Když promluvil, jeho hlas byl tichý, ale pevný.

“Odpověděl mi. Harryho Pottera může ochránit jenom ten, kdo za něj zemře dobrovolně a koho zabije jeho vlastní přítel. Severusi, ty víš, co musíš udělat.”

“Ne!”

 

***

 

Muž vyklouzl ze vzpomínky, nemohl se dívat dál. Věděl, co bude následovat. Brumbál Snapea přesvědčil. Nechal se zabít. Všichni si mysleli, že Snape zradil. Nechápali, jak mu mohl Brumbál věřit.

Zavřel oči, teď konečně pochopil Brumbálova poslední slova.

Severusi… prosím. Snad postřehl, že Snape zaváhal a to nechtěl dopustit. Pak už jen dvě slova proťala vzduch, zelený záblesk a konec. Albus Brumbál se obětoval, aby jiní mohli žít.

Z očí mu stékaly slzy a on se je nesnažil zadržet. Tenkrát ho ovládala pouze slepá nenávist k člověku, který zabil. Neptal se proč. Teď to věděl, ale bylo příliš pozdě, aby odčinil všechny své chyby.

Harry Potter - chlapec, který přežil - plakal.

 

<<Zpět na seznam povídek