Název: Snape trosečník

Přezdívka: Rosie182

Přístupnost: Do 12-ti let nepřístupné

Pár: -

Varování: povídka je tak trošku napsaná ve stylu parodie, ale opravdu jenom trošku

Shrnutí: vskutku nepravděpodobná situace, ale může se stát každému, to mi věřte

Prohlášení: Postavy patří J. K. Rowlingové, povídka nebyla napsána za účelem zisku

Poznámka: snad se vám bude povídka líbit, dala mi hodně práce

---

Snape trosečník

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se nechal přemluvit k tomuhle…“ vysokému černovlasému profesorovi došly slova.

„Ale no tak Severusi.“ Řekl přemlouvavě Brumbál. „To já se na tuhle akci těšil, co těšil, já se pořád těším, myslím, že každému z nás to přinese něco dobrého, je mi líto, že mohli jet jen studenti s bohatších rodin, ono jet na Havajské ostrovy není věc všední, že?“

Snape se zatvářil, že asi vážně ne a že by nejraději o takových věcech nediskutoval.

„Moc, opravdu moc mě mrzí, že jsem se přihlásil do té praštěné tomboly. To jste mi nikdo nemohl říct, co je hlavní výhra? Přihlásil jsem se tam jenom kvůli tomu, že v prvních třech cenách byl poukaz na nákup všech možných přísad do lektvarů, neomezeně, bezplatně a celý jeden rok. Nevěděl jsem, že první cena je zájezd na Havaj, Brumbále, doufám, že ta moje výhra nebyla pošťouchnutím vás k tomu, abyste přišel na další šílený nápad… tentokrát nápad, že všichni vlastně můžou jet k moři, tedy ti co na to mají finance a ještě k tomu je to celoškolní výlet……“ Snape chtěl ve výčtu věcí pokračovat, avšak Brumbál ho zarazil.

„Severusi, no tak, přihlásilo se víc jak 20 % všech žáků, to znamená, že rodiče tím nápadem byli nadšeni, je to změna, něco nového a myslím, že i pro nás učitele to bude příjemná změna. Je to jen na týden, vím že vás tím teď asi dopálím ale: máte pravdu, vaše výhra mi otevřela oči a pak mě napadlo tohle všechno. A ještě jedna věc, jelikož jsou to takové prázdniny na „mudlovský“ styl, rozhodl jsem se, že nebudeme používat žádná kouzla a že se na místo dopravíme…..pozor……chvíle napětí….. letadlem!!!“ Brumbál to poslední slovo vykřikl tak nadšeně, jak byste to čekali snad jen od dítěte ze školky.

Snape protáhl obličej.

„Ale no tak, vždyť říkám, bude to zážitek a víte co studentů ještě ani v letadle neletělo? Budou to vzrušující prázdniny, všichni o tom mluví, Severusi, máte jen jedinou smůlu, že váš poukaz se vztahuje na jinou leteckou společnost, budete muset poletět sám, ale hotel máte hned vedle našeho, takže se pak budeme vídat u bazénu, který je pro oba hotely společný! A taky jsou tam tenisové kurty, sauna, bar, dokonce tři bary, bude to stát za to!“

Brumbál jen sršel nadšením. O nadšení se v Snapeově případě mluvit nedalo.

„Když dovolíte Brumbále, jdu si pro pas, právě mi ho udělali.“

Snape se zvedl a opustil naštvaně sborovnu. Všichni profesoři kteří jeli na „celoškolní“ výlet se dívali na Brumbálův rozhovor se Snapeem tiše, nic neříkali, avšak v duchu se bavili Snapeovým „plážovým“ vzezřením.

Snape by se na pas nejraději vykašlal, ale protože jinak by nemohl odcestovat, musel se na pas vyfotit. Upřímně, na té fotce vypadal jako netopýr bez uší.

„Ehm, to každý vypadá na té….fotce…. tak blbě?“ zeptal se bez obalu slečny v okénku.

„No, ani ne, ale jednou za čas se někomu ta fotka nepovede.“ Řekla a usmála se na něj, aby ho utěšila. Ale Snapea to neutěšilo, právě naopak, ještě víc se zachmuřil

„Tak děkuji za informaci.“ Otočil se a odešel.

Snape chtěl svůj poukaz někomu dát, ale za prvé nebylo komu, protože poukaz se vztahoval na člověka, který je plnoletý. To Snape byl, ale všichni lidi, které znal chtěli, aby Snape jel. Odmítali jeho nabídku a tak musel Snape jet, protože poukaz byl dělaný tak, aby nemohl propadnout. Snape se tedy smířil s tím, že pojede, ale rozhodně neplánoval promenádovat se na pláži. Ani nemusel….. tedy ne do slova….

 

Sotva se letadlo rozjelo Snapeovi se zatočila hlava.

„Eh, jste v pořádku pane?“ ptala se ho slečna sedící vedle.

„Jo.“ Vycedil skrze zuby Snape.

„Aha takže vy jste v letadle poprvé.“ Rozesmála se. Snapeovi to moc směšné nepřipadalo, ale raději nic neříkal.

Letěli snad dvě hodiny když tu…..

„Prosím připoutejte se, větší turbulence.“ Oznamovala letuška a Snape se zděsil.

„Co, co to je turbulence?“ zeptal se s obavami.

„Přesně tohle.“ Řekla ta slečna a v tu ránu se začalo letadlo strašlivě kymácet. Snape zavřel oči, ani si už nepamatoval, kdy řidič oznamoval, že se porouchal motor nebo co, Snape zkrátka neposlouchal, pamatoval si jen, jak letadlo padalo a padalo, pak se najednou ocitl pod vodou, málem se utopil, jak se nalokal vody. Snape naštěstí nebo naneštěstí uměl plavat. Plaval tak dlouho až……………………………..

Probudilo ho šumění moře.

„To už jsme na místě?“ zeptal se rozespale. Otevřel oči.

„Jupí hurá už jsme tady!“ Snape řval a skákal radostí. Pak se uklidnil. Uvědomil si, že musel vypadat jako blázen. Rozhlédl se. Nikde nikdo.Slyšel jen, jak v nedalekém palmovém porostu vřeští ptáci.

„Kde jsou hotely? Nebo aspoň kde je nějaká silnice?“ otázal se sám sebe nahlas.

Jeho pohled se stočil k moři.

„Cože?!“ vykřikl a běžel k moři. Všude plavaly trosky čehosi, Snape usoudil, že letadla. Plno kufrů a různých tašek….

Chvíli trvalo, než mu to došlo, letadlo se zřítilo! Ale kde tedy je? Začal chodit sem a tam po pláži a řval na všechny strany.

Nikde nic. Rozhodl se k prozkoumání ostrova nebo kde to vlastně byl. Ušel sotva tak půl kilometru, když se spustil šílený liják.

Snape rychle běžel, schovat se pod palmu.

„Grrr, tohle se může stát jenom mě.“ Zavrčel opravdu naštvaným tonem.

Tak se stalo, že Snape na ostrově pobýval už třetí den. K jídlu si dal vždycky nějaký ten kokos a také rybu, neboť i přes výslovný zákaz Brumbála si vzal hůlku. Měl ji zastrčenou pod košilí, takže mu to prošlo. Vždycky stačilo jen přivolávací kouzlo a hned byla ryba na „stole“. Tedy v rukou Snapea. Oheň si taky lehce rozdělal…. No to víte, mít hůlku, to je hrozně velká výhoda.)- obzvlášť na takovém ostrově.

Snapeovi se tedy na ostrově ten týden co tam byl žilo dobře, ale jaksi ….nudil se. Bavil se tím, že chodil podél pláže a sbíral, kde co ještě moře vyvrhlo z letadla na břeh. Našel dokonce i svůj kufr.

Otevřel ho a začal v něm hrabošit. Hadry, tedy oděvy létali ven jeden za druhým, až konečně Snape našel to co hledal. Jeho úžasné, červené trenko-plavky se žlutými květinami, akorát tak Havajský vzor! Vzal si je jen aby neměl Brumbál zbytečné kecy navíc. Ani neplánoval, že by si je na sebe vzal, ale tady mu to mohlo být jedno, tady byl přeci sám! Tedy alespoň si to myslel, nenapadlo ho, že propátral moc malý kus ostrova….

Kdo by viděl Snapea, asi by se zděsil. Snape chodí výlučně v černém a celý zahalený. Teď tady stál Snape výlučně jen v trenko-plavkách a celý odhalený. Tedy skoro celý odhalený. Byl bílý jak smrt, takže mu to vůbec neslušelo a kdyby vyšel na takovou Maiami beach, asi by si měl kam dát lehátko a slunečník, neboť by všichni utekli.

Snape si s tím ale nelámal hlavu, byl tu sám(tedy aspoň si to myslel) a celýmu světu mohlo bejt ukradený, jak vypadá.

Tak se stalo, že Snape byl na ostrově skoro 14 dní a to byste nevěřili, jak se změnil. Jelikož chodil pořád jen v plavkách, už nebyl bílý, nýbrž hnědý, opálený a kdybyste Snapea neznali, asi byste řekli, že mu to celkem sluší. Nicnedělání mu nedělalo dobře, tak se začal cvičit ve šplhání po stromech. Za těch pár dní se vytrénoval tak, že byl hodně mrštný, ohebný a taky mu hned nepraskalo v kloubech, jak se mu to stávalo dřív. Podíl na tom mělo nejenom kouzlo, ale taky každodenní ranní rozcvička. Snape se změnil k nepoznání. Do sexy plážové „vazby“ měl ještě daleko, ale i tak by se svým nynějším vzhledem dostal mnoho žen. Ne takové ty modelky, ale takové ty normální, co jsou jen na dovolené určitě ano.

No a jak už bylo řečeno, Snape si vedl dobře, co se týkalo vzhledu a jednou(asi tak 13. den) si řekl, že půjde na průzkum, ale na pořádný průzkum. Popadla ho taková zvědavost, že si sbalil saky paky a vyšel na výpravu!

Ale ta výprava tedy trvala hodně málo…. Tedy krátce… šel tak dvě hodinky a v tu chvíli zaslechl výskot, pískot, chechtot a šplouchání.

Odhodil své saky paky a rozběhl se za zvukem, respektive za hlasem. A v tom spatřil tu budovu!….byla úplně malá a tak lákavá, konečně ! Dva týdny neviděl nic než písek a teď je to budova! Ani si neuvědomil, že celých těch 13 dní vlastně čekal zbytečně, pro nic za nic, neboť byl sotva 20 km od kraje městečka.

Rozradostněně doslova jako hurikán vtrhl do budovy, a nevšiml si siluety panenky na dveřích. To ječení, výskot a chechtot, který Snape slyšel před chvílí najednou zesílil a pak už ucítil jen pár ran do hlavy a taky dvě facky.

Otevřel oči a zjistil, že vběhl do ženských sprch!

„Severusi?! Co tu děláte?! Vždyť jste zemřel, všichni jsme vás oplakali!“ vykřikla Mc’Gonagallová, která se vynořila zpoza stěny.

„Já, kde, já , nechtěl, to…“ a pak omdlel.

Snape se probudil až na hotelovém pokoji. Mimochodem byl velmi hezky zařízený, barva byla převážně do oranžova až červena( na Snapeovské poměry naprosto hrůzný pokoj), zatřepal hlavou.

„Hej!“ křikl.

„AnO?! Severe! Měli jsem vážně strach, po pěti dnech jsme si mysleli, že už jste doopravdy mrtvý!“ povzdechl nahlas Brumbál.

„Ale alespoň jste zažil nějaké dobrodružství ne?“ zeptal se Brumnbál rozjařeně a poposedl na Snapeově posteli.

„No, to tedy ano. Jakto, že jste ještě neodjeli? Neměli jste odjet už před pár dny?“

„Ano, to měli, ale odložili nám let asi o týden, nějaká porucha nebo co. Ale nám to nevadí, jedeme domů až pozítří to si ještě můžem užít spousty legrace!“ zatleskal Brumbál a rozesmál se jako malé dítě.

„A navíc,“ zvedl prst , „Kdybychom už odjeli, těžko byste zjistil kdy vám jede zpět letadlo. Máte štěstí, že jste nás ještě chytli, normálně vám závidím Severusi! Co bych za to dal a taky jak jste se za ten týden vypracoval!“ mrkl spiklenecky na Severa. Snape měl chuť říct, že to nebyl jen týden, ale že to bylo 13 dní, ale ovládl se.

„A mimochodem, jak jste si obstarával jídlo? A tak dále! Mě to zajímá, to muselo být dobrodružství! Jste obdivuhoný Snape, myslím, že máte hodně fanynek, opravdu vám závidím.“ Řekl Brumbál a zvedl kopu dopisů, převážně s narůžovělými obálkami.

Snapeovi zaškubalo obočí.

„Co tím myslíte?“ zeptal se obezřetně, a pak si uvědomil, že je dobře, že Brumbál tak zamluvil tu otázku na to, jak si Snape obstarával jídlo, protože by musel vyklopit, že má u sebe hůlku.

„No totiž. Vaše návštěva dámských sprch vyvolala poprask, zřejmě jste se mnohým dámám zalíbil a pak tu jsou nějaké studentky. Viděli, jak vás odnáší na pokoj, zřejmě ani nepoznaly že jste to vy, vypadáte vážně k světu, musíte jít na pláž, zahrajeme si volejbal! Vy se mnou, Minervou a Hagridem proti studentskému týmu, co vy na to?“ zeptal se Brumbál a měl přitom vyplazený jazyk, jak se soustředil na Snapeovu odpověď a jak se jí nemohl dočkat.

„Víte, mě už je to jedno, všechno.“ Dodal a strnule se zadíval na obraz visící naproti posteli.

Byl na něm vyobrazený Tarzan. Snapeovi se ten obraz bůhví proč zalíbil. A Snape se změnil…

„Je to 10:10, velice zajímavý zápas, vypadá to, že pan profesor Snape na sobě hodně zapracoval….“ Lee Jordan raději ztichl, protože Snape se po něm chystal švihnout volejbalový míč.

„Nechápu, jak jsem mohl být tak nenadšený!“ Snape jen zářil. Začal chodit do posilovny a strávil tam snad tři hodiny. Do odjezdu zbýval už jenom den.

„Já vám to říkal, Severe!“ poškleboval se Brumbál.

Snape jen zavrtěl hlavou a upil koktejlu. Byl nealkoholický, protože Snape byl odjakživa abstinent.

„Ehm, Snapee, tak jsme si říkali že…. By jsme mohli zajít, tak jako kolegové….samozřejmě bez kolegyň do nějakého….nočního klubu….“ Začal Brumbál a přitom si hrál s prsty.

Snape se nahlas rozesmál.

„Jít můžete, ale beze mě.“ Ještě si utíral slzy smíchu.

Brumbál koukal nechápavě.

„Co je na tom tak vtipného?!“ obořil se na Snapea.

„Ale pane řediteli, já do bordelu nemusím, ale nemusím!“ a rozesmál se ještě víc. Brumbál nabručeně odešel. To byl taky účel. Snape měl možná malou chuť prohlídnout si zdejší noční kluby, ale perfektně Brumbála setřel.

„Ehm, vy pijete ten coctejl Maiami sun?“ ozvalo se za Snapeem.

„Ano, ano to je on.“ Řekl Snape a zadíval se na dívku, co stála za ním.

Byla to taková nenápadná holčina s dlouhými, rovnými, hnědými vlasy a kukadly jak zrcadly.

„Já jen, že nevím jak chutná, takže bych se ráda zeptala, jestli stojí za to si ho objednat.“ Dívka byla velmi stydlivá o tom nebylo pochyb.

„Tady máte místo a jestli vám to nevadí….klidně můžete ochutnat.“ Dívka se rozzářila.

„Vážně?“

„No jistě, vemte si.“

A tak se stalo, že Snape se změnil opravdu k nepoznání. Začal se všude ukazovat s tou dívkou a to i po tom, co byl v Bradavicích. Ona pocházela také z Anglie a i když je mudla, dal se s ní Snape dohromady. Bydleli spolu v Bradavicích, protože Ingrid byla naprosto okouzlená tím prostředím. Věkový rozdíl 12-ti let pro ně nebyl žádná překážka, a taky se asi po dvou letech chození vzali. Snapeovi se narodila dcera Mariah. Kdybyste mu tohle vyprávěli předtím, než nastoupil do letadla, vysmál by se vám.

Snape odešel ze strany Smrtijedů na stranu dobra a žil s Ingrid a Mariah šťastně až do smrti. Končí zde příběh jednoho učitele pruďase, z kterého udělalo „ztroskotání“ na „pustém“ ostrově úplně jiného člověka a ne třeba dodávat, že i studenti to uvítali. Například když mohli, bral je Snape do přírody kde rozdělali oheň, takže vařili lektvary nad ohníčkem v přírodě, pokud jim to druh lektvaru umožňoval.

Nikomu nestrhával body, místo toho zavedl seznam, kam zapisoval žákům černé puntíky a když už jich měli asi 50, pak teprve strhával body.

Neřval na nikoho ani ho neurážel a nezesměšňoval. Dá se říct, že Snape se stal nejoblíbenějším učitelem ze všech a zapsal se do dějin Bradavic, jako „ten pan hodný učitel“.

KONEC

 

<<Zpět na seznam povídek