Název: Slunce svítí. Na obloze.

Autor: loony

Přístupnost: bez omezení

Shrnutí: Remus se začátkem listopadu 1981 najednou ocitl úplně sám. Bez přátel. A slunce tehdy svítilo. Na obloze.

Prohlášení: Remus Lupin nepatří mně. Ráda bych teď řekla, že ani nikomu jinému, protože to je samostatně smýšlející, úžasná a skvělá osoba, ale nemohu. Bohužel, bohudík, neomezenou vládkyní nad jeho životem a penězi, které vydělá, je paní J.K.Rowlingová.

Slunce svítí. Na obloze.

Slunce svítí. Na obloze. Svítí, a já nevím kam. Na svět? Že by? Ale no tak! Tady vládne temnota! Čerň hlubší než je uhlí pekel, tma mocnější než duše v nás. Já bloudím, hledám záblesk světla, malou jiskru života.

Hledám, avšak najít nechci – mně vyhovuje ten můj žal. Oheň pít a jinak nejíst. Ničit sebe, matčin dar.

Slunce svítí. Na obloze. Svítí, a já nevím proč. Hřeje, laská, pálí kůže. Vysmívá se. Idiot.

Směje se mi, když ráno vstávám, směje se mi stále. Ví to. Ono smát se může. Ono ano. A já ne.

Slunce svítí. Na obloze. Tak zhasněte ho někdo už!

<< zpět na seznam povídek

komentáře >>