Název: Jaro v Azkabanu

Autor: Julie

Přístupnost: pro všechny

Varování: Slabším povahám se může stát, že stráví několik hodin vzpomínáním na to, jak se ty kytky vlastně jmenují.

Shrnutí: Jaro, ostrov, Remus...

Prohlášení: Penízky z této povídky nechť kapou JKR.

Jaro v Azkabanu

Světlo se ostře lomilo o vodu a bodalo v očích. Kroky tlumila křehká tráva.

Zastavil se a pozoroval věž. Vysokou, černou, lesknoucí se ve slunci.

V trávě kvetla spousta žlutých kytek. Máma ho kdysi učila, jak se jmenují. Zapomněl to.

Chtěl jít dovnitř. Chtěl se zeptat proč. Chtěl mu odpustit. Odpustit to, co se odpustit nedá.

Uvažoval, jestli to znamená, že přes to všechno jsou pořád ještě přátelé.

Myslel, že na jaře už to konečně dokáže.

Nedokázal, stejně jako loni. Stejně jako každým rokem takhle zjara.

Rád by alespoň pro jednou zapomněl. Jenomže všechno zapomnění už spotřeboval na žlutý kytky.

<< zpět na seznam povídek

komentáře >>