Název: Odhal tajemství věků dávných

Autor: Aveva

Přístupnost: bez omezení

Pár: JP/LE

Varování: Ne, myslím, že tahle povídka nemůže vadit absolutně nikomu. Snad jen... máte někdo něco proti hmyzu?

Shrnutí: Dva rozhovory, dvě dvojice. Hranice času a zkázy. Bradavické záchodky v jedné z hlavních rolí.

Prohlášení: No, asi takhle, Bradavice sice Rowle patří, ale na Grkamandala a Grkamendela si dělám nároky jen já, tak ne aby mi po nich někdo dupal.

Odhal tajemství věků dávných

„ z h v d í =“ řekl Grkamandal. Podíval se Grkamendelovi přímo do očí a opatrně se vzájemně dotkli tykadly.

„ w o b = 7 dc“ odporoval Grkamendel a mávl pravou střední nohou. Křídla se lehce zachvěla v průvanu. V té chvíli se vypravěč tohoto příběhu zamyslel a nahodil automatické překládání.

„A já si stejně myslím, že je to důležité,“ trval si Grkamandal na svém. „Chápej, nemůžeš popřít, že tohle místo prostě je zvláštní. Už jen ten fakt, že jsme tu nenašli žádné artefakty upomínající na uctívače dokonalého kruhu...“

„Dobře víš, že takových míst je víc.“

„Jenže analýza dokazuje, že to tady bylo obydlené, a to dost hustě, když byla uctívačská kultura na vrcholu.“

„Je fakt, že se uctívači vecpali skoro všude...“ zamyslel se Grkamendel. „Ale zase ty jejich lesklé placičky se snadno skrývají. Jsou tak tenké. A navíc, pokud by byly správně umístěné, šváb by klidně mohl prolézt tím otvorem, který mají uprostřed, a ani si toho nevšimnout.“

Grkamandal kolem Grkamendela několikrát znechuceně oběhl. Grkamendel se k němu přátelsky naklonil a levou přední nohou ho šťouchl pod křídlo.

„Ani bych se nedivil, kdyby se někdo pod touhle hromadou kamene schovávala celá hromada dokonalých kruhů.“

„Jsi strašně prozaický,“ zachmuřil se Grkamandal a tykadla mu schlípla. „Tebe snad vůbec nezajímá, jaká tajemství skrývá minulost.“

„Grká,“ řekl Grkamendel měkce, „Grká ty máš dost teorií za nás za všechny. A nejspíš nedáš pokoj, dokud se o tu nejnovější se mnou nepodělíš.“

„Grké, známe se od vylíhnutí. Žili jsme v jednom hnízdě. Pracujeme ve stejném oboru. Máme stejná křídla... ale občas mi strašně lezeš na nervy.“ Když Grkamandal skončil svůj proslov, hbitě proběhl mezerou mezi dvěma kusy suti a zmizel tak Grkamendelovi z očí.

Grkamendel se s povzdechem odvrátil a jal se dohlížet na tři šestiny pracovníků, které tu s Grkamandalem měli na povel. Opatrně čistili nově objevený artefakt, ale už teď bylo Grkamendelovi jasné, že ačkoli její tvar je zvláštní, jedná se jen o další fontánku podobnou všem ostatním, které lze najít po celém světě. Tahle byla standardně bílá, ale, když vedli průzkumy na Rovnozápadních ostrovech, objevili dokonce jednu s pruhy.

Třetí šestina právě začala zbavovat věkovitých nánosů prachu stěnu, na které byla fontánka upevněná a Grkamendel konečně pocítil něco jako vzrušení. Zamířil si to mezi ostatní, bez ohledu na újmu, kterou mu to mohlo způsobit, a zakrátko stál na odkryté fontánce a zíral na obraz, který se mu naskytl.

Vytáhl zpod křídla mušku pamatovalku a už se chystal začít s diktátem svých postřehů, ale pak se zastyděl. Odchytil prvního švába, který šel kolem, byl to pátý z druhé šestiny, a poslal ho pro trucujícího Grkamandala.

„Tak tedy,“ odkašlal si Grkamendel, stiskl mušku, aby ji probudil a začal mluvit: „Nalezený reliéf má obvyklý tvar rovnostranného trojúhelníku postaveného na jednom z vrcholů, kde strana protilehlá tomuto vrcholu je nahrazena dvěma, vedle sebe položenými, polokruhovými výsečemi o průměru rovném polovině délky strany zmiňovaného trojúhelníka.“

„Tak jsem tady. Co se...“ zněl, co možná otráveně, přicházející Grkamandal a levou přední nohou se zaklesl o trny na Grkamendelově pravé zadní noze. Pátý z druhé šestiny spěšně nahlásil splnění úkolu a zmizel.

„Neruš!“ odsekl Grkamendel a moucha vše s potěšením zaznamenala. Grkamendel pokračoval v popisu: „V trojúhelníku jsou vepsány tři jednoduché znaky. Od leva se jedná o tyto: Svislá úsečka mající u svého spodního konce připojenou část kružnice. Svislá a vodorovná úsečka položené přes sebe tak, že se překrývají jejich středy. A svislá úsečka k jejímuž spodnímu konci je v pravém úhlu připojena vodorovná úsečka poloviční délky.“

„Hloubka reliéfu na pohled konstantní ve všech liniích. Zkouškou prokázáno...“ Postoupil až ke zdi a zkusmo zabořil nohu do nejbližší linie. „Zkouškou prokázána hloubka ke třetímu trnu. Reliéf v kameni, linie hladké a čisté. Umístění ve vnitřních prostorech. Znehodnocení povětrností minimální.“ Ťukl mouchu tykadlem po hlavě, aby naznačil, že skončil se záznamem a znovu si ji schoval pod levé křídlo.

Grkamandal mezitím zamyšleně pozoroval reliéf.

„Já vím, žes doopravdy nechtěl slyšet mojí teorii,“ začal pomalu a Grkamendel bezmocně napřímil tykadla. Bylo mu jasné, že té teorii neuteče. Grkamandal pokračoval: „Přesně takových reliéfů jsme tu našli už pět, i když žádný z nich nebyl tak pěkně zachovaný. Ale s průzkumem jsme teprve začali a je to tady dost rozsáhlé, takže pokud jsou rozložené rovnoměrně, bude jich tu ještě spousta.“

„A jak zní ta teorie?“ zamumlal Grkamendel bezmocně, nedoufaje ani, že si ho jeho společník povšimne.

„Našli jsme tyhle reliéfy, ale žádný dokonalý kruh. Třeba je to symbol sekty odpůrců dokonalého kruhu. To by bylo možné,“ zasvítily Grkamandalovi náhle oči a zadní pár jeho nohou nadšeně nadskočil, „ba dokonce pravděpodobné. Vždyť kruh ve své rozdělené formě je součástí toho reliéfu. Znamená to, že chtěli dokonalý kruh rozdělit... Ta poslední válka, možná...“

„Grká,“ zavrtěl Grkamendel tykadly a přerušil přítele, „opravdu si myslíš, že byť i lidé by byli tak hloupí a přeli se jen kvůli symbolům?“

„Něco tu válku, kterou lidé nepřežili, zapříčinit muselo,“ trval Grkamandal na svém, „A ty dva symboly...“

„No dobrá, tady se nevyskytují pohromadě, ale je ještě spousta míst, kam se náš průzkum nedostal. Možná, že právě v téhle chvíli někdo odkrývá důkaz, který tvou teorii zašlápne.“

„Grké, tohle je tak očividné,“ Grkamandal se ke svému společníkovi znechuceně obrátil zády, „že nechápu, jak to můžeš přisuzovat pouhé náhodě...“

„Dobře,“ rozhodil Grkamendel předním párem nohou, „JÁ se s TEBOU přít nebudu. Zítra posíláme hejno, vezmi si jednu mušku, můžeš ji do něj přidat, a ať to posoudí švábská rada. Jestli se rozhodnou tě přeložit... já si nad tebou pucuju kusadla.“

„Díky Grké,“ odsekl Grkamandal a bez rozmýšlení vyrazil k pastvině mušek.

* * *

„Ta první muška se mohla ztratit,“ zašeptal Grkamandal a všech šest noh se zachvělo v křeči, „ale co ty další, které jsem posílal během našeho postupu?“

„Grká, já ti říkal, abys se na to neupínal. Rada se na to nejspíš dívala stejně jako já. Je to jenom náhoda. Třeba mají dokonce nové informace, které...“

„Kdyby měli, pošlou zprávu. Vždycky s radostí vyvracejí nové teorie,“ nevrle prohlásil Grkamandal a znovu se nekontrolovaně otřásl. „A dostali jsme se až pod úroveň terénu. Nikde žádný dokonalý kruh.“

„Grká...“

„Dal bych všechno, abych se mohl dozvědět pravdu,“ zašeptal Grkamandal a ztuhl. Grkamendel jen smutně zakroutil kusadly a šel zaznamenat jeho smrt mezi úbytky.

* * *

„Jamesi,“ smál se Lupin, „ty si nikdy nedáš pokoj.“

„Ona je prostě skvělá,“ začervenal se rozcuchaný tmavovlasý mladík. Mohlo mu být nějakých sedmnáct let a zdálo se, že mu skoro nevadí, že ho jeho kamarád přistihl jak na záchodcích usilovně ryje do zdi. „Víš, že mi konečně řekla ano, když jsem ji požádal o rande?“

„Jo,“ zachechtal se Lupin s ještě větší chutí, „to ví nejspíš celá škola. On málokdo přehlédl ten nápis ve velké síni...“

„Myslíš, že to bylo moc?“ zeptal se James se zájmem.

„Fosforeskující nápis: LILLY ŘEKLA ANO?“ Lupin se zamyslel. „No, skoro bych řekl, žes to trochu přehnal. Přeci jen, je to JENOM rande. A to teprve první. Co budeš dělat, až ji požádáš o ruku?“

Oba se začali bláznivě smát a společně opustili místnost. V kamenné zdi zůstalo hluboko vyryté srdce s nápisem J+L.

<<Zpět na seznam povídek