Název: Slova

Autor: Julie

Přístupnost: bez omezení

Shrnutí: Jeden krátký okamžik vystřižený z doby, kdy všechny události první války pomalu doznívaly a příběh té druhé se teprve začal rodit.

Prohlášení: Zapůjčeno od JKR a zneužito. Získat za to mohu leda tak shnilá rajčata, co mi přistanou na hlavě. Část textu pochází z písně J. Nohavici Přítel.

Poznámka: Děkuji Danae za bleskový beta-read na poslední chvíli.

Slova

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas

Běžel tak rychle. Nelepil se na patro jako hedvábný papír. Dal se polykat plnými doušky.

táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás

Scházíš mi. Scházíš a ve mně se teď prochází jen zima.

vrabci nám jedli z ruky

Zima, vlhko. A vrabci. Vrabců se teď bojím.

život šel bez záruky
ale taky bez příkras

Šel dál a dovedl mě až sem.

Tady je ošklivé a špinavé. Pomalu začínám zapomínat na tam.

Tam... světlo, vítr, déšť, čistota, člověk, slova, rozum...

Tady... tma, prach, bláto, odpadky, hniloba, šílenství...

Šílenství. Pamatuji si to slovo správně? Začínám zapomínat slova. Tvary slov. Významy. Mění se. Zmenšily se spolu se mnou. Hlavně vina. Ve stoce se začala rozkládat. Neměla by, ale je to tak. Splašky ji pomalu odnášejí.

Splašky. Jídlo. Hledej. Čenichej. Jídlo. Kus chleba. Jablko.

Odnášejí i rozum. Ale ten chci! Asi. Měl bych chtít. Vždyť tohle celé mělo být rozumné. Poslední rozumný mezi odvážnými.

Našel jsem si pelech. Krásný. Nádherný. Ze starého svetru a novin. Napůl zničený a opuštěný.

Uvelebím se v něm a budu spát. Spánek je fajn, ale usínání... to se vzpomínky vždycky projasní.

Napůl zničený a opuštěný. Ta bolavá kletba. Jeho hlas. Zbraně, o jakých se mi ani nesnilo... Nikdy jsem nebyl statečný. Jen rozumný. Jeho oči. Krutější něž zima. A můj hlas. Slovo za slovem a nejde to zastavit.

Kam jsme se poděli

Ty jsi umřel ve vlastním domě.

Plán, jednoduchý a velice rozumný. Křik, kouzlo, výbuch... bolest a útěk. Útěk sem dolů.

Nemám rád slova. Řekl jsem jich příliš moc.

kam jsme se to poděli
kde je ti konec můj jediný příteli

Je s tebou konec, příteli. A s ní taky. I s ním. S námi se všemi.

Zmizeli jsme.

Jsem sám.

Pelech je teplý. Měkký a jen trochu vlhký. Jsem v bezpečí. Je mi dobře. Brzy usnu. Jsem klidný.

Nepamatuji si, co slova znamenají.

Slov je moc a já je zapomínám jedno po druhém. Po každém se mi trochu uleví.

Včera jsem našel kus skla a zahlédl jsem v něm tvář. Byl jsi to ty, příteli? Kdo jsi byl? Nepamatuji si tvoje jméno. Vážně ne. A teď usínám.

Zítra ráno vstanu a vylezu se stoky. Najdu si nový život.

<< zpět na seznam povídek

komentáře >>