Název: Destilát

Autor: Vraní oko

Přístupnost: od 12-ti let

Pár: Draco Malfoy/Fretka, Severus Snape/technický líh

Shrnutí: Draco navštěvuje tajemný obchod, kde potká své štěstí. Překazí mu jej Severus Snape?

Prohlášení: Není to moje. Fakt ne. Patří to Rowlingové a těm, kteří vytvořili mangu Pet Shop of Horrors a Shreka :-).

---

 

Destilát

Vodka, jabkovice, gin, hruškovice, rum, slivovice, tequila, meruňkovice…

Draco znechuceně přelétl očima řadu rozházených prázdných lahví od nejrůznějších druhů lihovin.

A tohle byly ještě ty lepší časy, pomyslel si, to bylo ještě před tím, než přišel-

„Draco!“ prořízl ticho rozjařený hlas, „co kdybys zašel koupit další technický líh?“

Světlovlasý chlapec zasténal a položil si hlavu do dlaní. Když ho budu ignorovat, tak na to možná zapomene…

„Draco, slyšíš mě?“

Ticho.

„No tak víš co, já si tam zajdu sám!“

Draco znovu zaúpěl, protože tohle bylo přesně to, co doufal, že neuslyší. Pokud ho nechá jít do obchodu samotného, tak tam zase něco rozbije nebo někoho zakleje a nebude to pak nikdo jiný než on, Draco Malfoy, kdo pak bude všechny škody pracně vyrovnávat.

„No tak počkej, stejně jsem chtěl jít ven,“ řekl nakonec rezignovaně a odpovědí mu bylo souhlasné zabručení. Hrábl do plechovky na stole, do které schraňovali své skromné úspory, a vytáhl jen hrst drobných, která by byla stačila, kdyby se technický líh prodával po panácích. Což se pochopitelně nedělo.

Draco horečnatě přemýšlel. Byly tady samozřejmě jeho soukromé zdroje, ale do těch sahal opravdu jen v té největší nouzi, což snad nebyl dnešní případ… náhle pocítil vlnu osvícení.

„A nestačila by ti Okena?“

Chvíli bylo ticho, a pak hlas k Dracově nelibosti odpověděl:

„To ne, té je málo, a já jsem na dnešek pozval Averyho a Mc…Mc…McGonagallovou.“

„Cože?!“ zděsil se Draco. Odpovědí mu byl veselý smích.

„Hahá, dostal jsem tě! S tou starou škatulí jsem už za svůj život strávil o dost víc času, než by se mi líbilo. Myslel jsem samozřejmě Waldena Macnaira. Slíbil, že přinese sekeru a špalek a taky-“

„Já už radši půjdu,“ zadržel ho Draco, s bolestným výrazem odpočítal ze svých tajných úspor potřebnou sumu a vyšel z domu.

Zamyšleně procházel ulicemi. Dumal hlavně nad tím, jak se dostal do své nezáviděníhodné situace.

Po tom, co se stalo v červnu, už pochopitelně nemohl zůstat v Bradavicích ani doma, bylo jasné, že se bude muset skrývat. Ve stejné situaci byl i Severus Snape a logicky z toho vyplývalo, že se skrývali spolu – ve Snapeově zchátralém domě v Londýně.

To vše se ještě dalo nějak předvídat. Co se však předvídat bohužel nedalo, bylo to, že se Snape rozhodl své výčitky svědomí utápět v alkoholu. A protože se jednalo o výčitky svědomí velké, bylo i množství alkoholu velké. A protože množství alkoholu bylo velké, stálo to i hodně peněz, a tak bylo nutné se uchýlit k levnějším značkám, tedy pochopitelně pokud Okenu berete jako značku.

Výčitky svědomí se už pravděpodobně rozpustily; nejspíš však s sebou vzaly i velkou část jakýchkoliv jiných myšlenek jakožto i veškeré uvažování vůbec. To, pomyslel si Draco zachmuřeně, je nevýhoda alkoholismu. Obzvlášť takového, který má něco společného s technickým lihem…

Náhle překvapeně zamrkal. Ke svému údivu nedošel k povědomému zastrčenému minimarketu, ale k docela jiné budově, která se napolo zkrachovalé prodejně s potravinami věru nepodobala; vypadala spíš jako nějaká malá čínská svatyně.

Ze vchodu vyběhl vysoký muž se slámovými vlasy staženými v ohonu.

„Zatracená práce,“ vztekle nakopl plechovku na chodníku, „zas jsem tomu parchantovi nic nedokázal! Ty!“ obořil se na Draca. „Ne abys tam dovnitř lezl, protože ten hajzl by ti určitě vnutil něco, co by tě pak sežralo! Tak,“ zakončil to světlovlasý muž, nakopl plechovku ještě jednou a odkráčel

Jestli měl Draco předtím nějaké pochybnosti o tom, zda má aspoň nakouknout do toho tajemného obchodu, teď byly pryč. Vešel a sestoupil dlouhou chodbou až kamsi dolů, čímž se dostal do samotné prodejny. Ta byla ponořená v pološeru, ve kterém však dokázal rozeznat různá volně se pohybující exotická zvířata.

Uprostřed stála osoba neurčitého pohlaví, avšak oplývající nespornými půvaby. Tato bytost, oděná v černém splývavém oděvu se stojatým límečkem zdobeným rudým dračím vzorem, měla bledý porcelánový obličej rámovaný černými hedvábnými vlasy a neuvěřitelné oči – jedno bylo žluté a druhé fialové. Na tmavých rtech jí pohrával tajemný úsměv.

„Vítám vás ve svém obchodě,“ proneslo to stvoření a Draco shledal, že přes dlouhé namalované nehty je to pravděpodobně muž, zvláště poté, co tvor pokračoval:

„Jsem hrabě D a zastupuji majitele obchodu, svého dědečka. Co pro vás mohu udělat?“

„Já…“ začal Draco, ale pak se zarazil. Šel sem vlastně jen ze zvědavosti a taky natruc tomu blonďákovi, protože naprosto nesnášel, když mu někdo něco přikazoval nebo zakazoval; ale to mu bylo hloupé přiznávat.

Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe. Byl zřejmě ve zverimexu; jediné, co si tedy mohl přát, bylo nějaké zvíře

Zamyšleně pohlédl na zvíře, které poletovalo hraběti D nad pravým ramenem. Vypadalo jako vypasený žlutý králík s netopýřími křídly a Draco měl znepokojivý pocit, že mu ta věc oplácí jeho pohled.

Hrabě zpozoroval směr jeho pohledu a promluvil:

„To je Q-chan, ale ten není na prodej. Myslím, že bych tu však měl přesně to, co hledáte. Něco, co by vám pomohlo…ve vaší… osamělosti…“ Hrabě přimhouřil různobarevné oči.

Draco polkl. Tohle začínalo vypadat podezřele. Že by měl ten chlap na ulici pravdu? blesklo mu hlavou, ale když se hrabě vydal někam dozadu a jemu pokynul, aby ho následoval, učinil tak bez zaváhání.

Procházeli chodbami osvětlenými jen mihotavou září barevných lampiónů a Draco se podivoval nad jejich rozsáhlostí. Vždyť zvenku to vypadalo jako docela malý krámek, přemýšlel, ale než ho napadlo nějaké uspokojivé vysvětlení, hrabě D promluvil:

„Co byste řekl na fretku?“

Draco zaskřípal zuby. Jestli je tohle nějaký špatný vtip… Pak se trochu uvolnil, protože hrabě ho přece nemohl znát. A když se nad tím zamyslel, nebylo by špatné mít nějaké domácí zvíře, a fretky jsou vlastně docela roztomilé…

Hrabě, jakoby slyšel jeho myšlenky, plynule navázal:

„Fretky jsou výbornými společnicemi, jsou veselé, hravé a přítulné…tak, už jsme tady, “ řekl hrabě a zabočil do místnosti oddělené od chodby závěsem z jakési hladké, opalizující látky.

Draco ho následoval a vzápětí vydechl úžasem. V pokoji se nenacházela fretka ani žádné jiné zvíře, jen křeslo, na kterém seděla nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Měla úžasnou postavu oděnou v jedovatě zelených přiléhavých šatech, jež kontrastovaly s bohatými rudými vlnami jejích vlasů a ladily s úžasnýma smaragdovýma očima, které právě v tomto okamžiku otevřela a Draco se v nich začal topit…

„Kdo je ta žena?“ zeptal se s posvátnou úctou před takovou krásou.

„To je fretka,“ opáčil hrabě lakonicky.

Draco zalapal po dechu.

„Cože?!“

„Je to zvláštní druh fretky, která se vyvinula v izolaci v Boubínském pralese hluboko v srdci České republiky, kam lidská noha dosud ani nevkročila.“

Draco se prudce otočil k hraběti.

„A jak jste ji teda získal?“

Hrabě se opět pousmál svým typickým mysteriózním způsobem.

„Řekl jsem lidská…“
Dracův pohled se opět stočil k…fretce. Byla tak dokonalá!

„Má jméno?“ zeptal se váhavě.

„Ovšem, jmenuje se Fiona. Koupíte ji tedy?“

Draco chvíli váhal. Na tom muži a celém obchodě bylo něco krajně podezřelého, ale on ještě nic ve svém životě nechtěl tak jako teď Fionu.

Přikývl.

Společně s Fionou se pak vrátili do prodejní místnosti a hrabě odněkud vytáhl jakousi listinu.

„To je kupní smlouva,“ vysvětloval, „pokud podpisem stvrdíte její podmínky, náš obchod neponese žádnou odpovědnost za vaše případné…potíže při jejich porušení.“

Bylo to čím dál podezřelejší, ale Dracovi stačil jediný pohled na rudovlasou krásku a věděl, že už prostě nemůže couvnout.

Natáhl ruku a nahlas četl podmínky smlouvy:

„1. Pravidelně si s ní hrajte, 2. Krmte ji speciálními granulemi pro fretky-“ Draco tázavě pohlédl na hraběte, který mu odpověděl:

„Toto krmivo vám přidám zadarmo, ale až dojde, další si sem budete muset přijít koupit.“

Draco pokrčil rameny a přečetl poslední bod kontraktu:

„K pití jí nedávejte nic jiného než vodu a V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nesmí přijít do styku s žádným alkoholem.“

Dracovi se ve tváři objevil úzkostný výraz. S žádným alkoholem…v našem domě?! Umínil si však udělat, co bude v jeho silách, aby Fionu před démonem alkoholu uchránil. Podepsal smlouvu a uvědomil si, že v ní nefiguruje žádná finanční částka.

„Kolik jsem dlužen?“ zeptal se s obavami.

Hrabě lehce pokrčil rameny.

„To záleží na vás.“

Zahanbeně vytáhl z kapsy několik zmuchlaných bankovek, které sotva stačily na nákup technického líhu; hrabě je však obřadně přijal.

„Nebojte se, srdce mi říká, že mi v budoucnu ještě prokážete službu, jejíž cena by nešla vyjádřit v penězích…“ řekl hrabě tajemně.

Draco se raději rozloučil.

Když o něco později vstupovali do zpustlé barabizny, která se mu stala nedobrovolným domovem, s úlekem si vzpomněl na to, že měl vlastně koupit ten technický líh; ke své úlevě však našel Severuse v hlubokém spánku rozvaleného na gauči, z kterého trčela zrezivělá péra.

S rozpaky provedl Fionu po jejich nevzhledném obydlí, ale ona se jen usmívala a říkala, že jí to nevadí, že je na něco podobného zvyklá. Draco zamyšleně svraštil obočí. Ve zverimexu hraběte D bylo všechno upravené a čisté a v pralese to snad taky nevypadalo tak hrozně…?

Brzy však své pochybnosti pustil z hlavy. Fiona byla opravdu úžasná společnice.

Mnoho lidí by to do něj neřeklo, ale Draco miloval společenské hry jako byly kouzelnické šachy či Řachavý Petr. V poslední době si jich však moc neužil; když byl Snape opilý, tak to nepřipadalo v úvahu. Dracovi se čelo orosilo ledovým potem, jak si vybavil ten den, kdy byl Snape střízlivý a Draco byl natolik bláhový, že ho přiměl k jedné hře šachů. Udělal totiž tu zásadní chybu a neuvědomil si, že to, že je Snape střízlivý, neznamená nic jiného, než že má po mnoha týdnech neustávající opilosti kocovinu. A že mu tedy není zrovna nejlíp…

Tu šachovnici pak Draco čistil ještě dlouho.

S Fionou to bylo něco docela jiného. Hrabě D měl pravdu – fretky byly opravdu veselé a hravé.

A v noci… v noci se pak Draco přesvědčil o jejich přítulnosti.

 

…

 

Druhý den ráno ho Fiona učila jakési zábavné bojové umění, které zahrnovalo běhání po zdech a uhýbání kulkám, když tu se dveře Dracovy ložnice rozrazily a dovnitř vpadl Snape.

„Kde je můj chlast?“ rozkřičel se. Pak teprve se pozorně rozhlédl po pokoji.

To, co spatřil, rozhodně překonalo klasické bílé myšky či růžové slony. Draco měl na sobě bílé kimono a běhal po zdi. Vedle něj prováděla totéž fretka.

Šokovaně vycouval zpátky na chodbu. Draco tam za ním vyběhl a začal s ním třást.

„Tiše,“ syčel na něj, „ať to neslyší! Tvoje zásoby jsem schoval do těch velkých skříní v hale a nechci, aby k nim měla přístup!“

„Kdo? Ta fretka?“ zeptal se Snape docela střízlivě.

„Jo!“ vyštěkl Draco vztekle a práskl za sebou dveřmi svého pokoje. Když se trochu uklidnil, zarazil se nad tím, jak je možné, že Snape okamžitě poznal, že jde o fretku, ale pak si řekl, že takového notora není třeba brát vážně a ponořil se do dalších krásných okamžiků s Fionou…

O několik dní později však bylo jeho štěstí zkaleno. Došly granule. Draco Fioně nařídil, aby nevycházela z pokoje, a Severusovi zase nařídil, ať do jeho pokoje nevystupuje, a spěšně se vydal do zverimexu hraběte D.

Když chvátal potemnělou klesající chodbou, dolehly k němu nějaké zvýšené hlasy. Brzy rozeznal, co po sobě křičí:

„Jíš moc sladkostí, jednou ti z toho vyhnijou zuby!“

„Tss! VY zase moc kouříte, detektive, což je mnohem nepříjemnější zlozvyk a životu nebezpečnější-“

„Blablabla, kolikrát už jsme tohle slyšeli, he?! Já prostě NECHÁPU, jak tohle mohlo Chrise vůbec napadnout, taková hovadina-“

„V tom s vámi výjimečně souhlasím. Tohle by duševně zdravý člověk přece nemohl-“ hrabě se náhle zarazil v polovině věty.

„To jsi nemusel, D,“ řekl druhý hlas najednou tiše.

Draco došel až na konec chodby a vešel do prodejny. Uviděl toho světlovlasého muže, který ho onehdy varoval před návštěvou obchodu. Proti němu stojící hrabě D si trochu rozpačitě skousl dolní ret a pak odpověděl:

„Ne, nemusel. Ale každopádně,“ už se vzpamatoval a z nestejných očí mu sršely blesky, „ta myšlenka je čiré šílenství!“

Chvíli bylo ticho a Draco uvažoval, jak by na sebe strhl pozornost, když se ozvalo.

„Víš…vlastně něco takového mi říkala i Jill. Nejdřív jenom ve srandě, ale mám pocit, že v poslední době to docela hrotila…no, ale to nic neznamená,“ zarazil se spěšně detektiv Leon Ocrot (A/N: Ano, tak se jmenoval, což by se Draco nikdy nedozvěděl, protože hrabě D nemá ve zvyku ho oslovovat jménem, ale mě napadlo, že vy byste se to možná dozvědět mohli, milí čtenáři :)). „a pokud jde o Chrise, tak chce, abychom to udělali, myslí si, že to bude pro jeho i naše dobro. Anebo možná jen hledá nějaký ten mateřský vzor a…“

„Prosím?“ D´ho oči se zúžily.

Leon rozhodil rukama.

„Chápeš, ty tvoje šaty, rtěnka, nehty, náklonnost ke sladkostem… vlastně musím se přiznat, že na začátku jsem sám měl pochybnosti-“

„MÁM VÁS PŘESVĚDČIT O TOM ŽE JSEM PRAVÝ MUŽ, DETEKTIVE?!“ rozkřičel se D, až se všechny závěsy v obchodě rozvlnily.

„Ne!“ vykřikl Draco vyděšeně a ti dva se po něm šokovaně ohlédli, neboť si teprve teď uvědomili jeho přítomnost. Draco využil příležitosti a obořil se na ně:

„Už vás tady poslouchám drahnou chvíli a ať se hádáte o cokoliv, tak už to proboha udělejte, protože-“ já opravdu spěchám už nedořekl, jelikož Leon i Hrabě D jako na povel zrudli a podívali se do země.

„Ty…ty jsi čaroděj?“ zašeptal D. Draco chvíli zaváhal, ale pak odpověděl kladně.

Hrabě vypadal, že asi omdlí.

„Ale to znamená…víte vy, co to znamená?“

Leon a Draco zavrtěli hlavou.

„To znamená, že se opravdu budeme muset vzít, protože bylo do té věty vloženo tolik přací magie, že jí ani já nemohu odolat…“ D si hřbetem ruky zakryl oči a Leon mu rozpačitě položil dlaň na rameno.

Draco na ně beze slova zíral.

„No?“ utrhl se na něj Leon.

„Já…přišel jsem pro granule pro svou fretku…“ řekl Draco zaraženě. D pokynul jednou štíhlou rukou ke stolku, kde už byly granule vyrovnány. Draco rychle popadl jedno balení a vyběhl odtamtud; a to bez placení.

 

…

 

Mezitím Severuse Snapea probudil zvonek u dveří. Nerudně se tam dopotácel, ale jeho tvář se rozjasnila, když zjistil, o co jde. V nějaké mudlovské soutěži, do které si ani nepamatoval, že volal, vyhrál bečku piva! Radostně bečku odvalil dovnitř, ale pak si uvědomil, že nemá s kým pít. Snad jen… „Fretka! Napiju se s fretkou!“

 

…

 

Draco vtrhl do svého pokoje jako velká voda. Fiona tam nebyla! S pocitem rostoucí hrůzy vběhl do obývacího pokoje. A málem omdlel.

Snape mu připil na zdraví velkým korbelem plným piva. Vedle něj přesně totéž udělala Fiona a než tomu stačil Draco zabránit, obsah korbelu v ní zmizel.

„Ne!“ vykřikl, ale už bylo pozdě. Fiona zmizela v oblaku zeleného dýmu a místo ní se objevil jakýsi obrovitý zelený tvor.

„Já jsem Shrek,“ zaburácelo to stvoření, „a jsem tady místo své manželky, protože jsi porušil podmínky smlouvy. A TY mě teď budeš muset živit.“

 

KONEC

 

<<Zpět na seznam povídek