Název: Úplná dominance

Autor: Vraní oko

Přístupnost: neomezená

Varování: Povídka obsahuje biologii. Podrobnou.

Shrnutí: Trochu zvláštní hospodský večer.

Prohlášení: Nebylo sepsáno za účelem zisku. Postavy náleží – až na tu inteligentní a střízlivou – J.K.Rowlingové ;-)

---

 

Úplná dominance

Stíny se dloužily a společnost se rozjařovala.

„… no a potom jsme jeho střeva půl dne seškrabovali ze stropu,“ zakončil Walden Macnair další svou „historku z natáčení“ a vyvolal lavinu bouřlivého smíchu, ve které se dokonce občas ozvalo i zatleskání.

Kdyby to někteří z těch, co se tu dnes večer sešli, slyšeli za střízliva, možná by zatoužili obměnit svůj okruh přátel. Ovšem střízlivý tu nebyl nikdo; s výjimkou osoby, která toho už vypila nejvíc.

Jurij Ivanov řečený Tala, nejnovější posila smrtijedského týmu, do sebe obrátil další trojitou vodku, odhodil si z čela pramen zářivě rudých vlasů a obrátil na Macnaira své pronikavé modré oči, ve kterých se zračila chladná inteligence.

„A on zemřel?“

Kolem stolu se okamžitě rozprostřelo hrobové ticho. Macnair s jistou námahou zaostřil a oplatil Talovi jeho pohled.

„O kom to mluvíš, Rusáku?“ zeptal se podezíravě.

Talovy oči se při tom oslovení lehce zúžily, ale docela klidně odpověděl:

„O tom Bystrozorovi, jehož vnitřnosti jste museli uklízet.“

Několik lidí se váhavě zasmálo, ale ten zvuk brzy utonul v nově se prohlubujícím tichu.

„Co je tohle za otázku?“ zeptal se Macnair napůl vztekle a napůl zmateně a zhluboka se napil své whisky.

„Tak zemřel nebo ne?“ zopakoval Tala svůj dotaz a pro jistotu dodal: „Ukončily se jeho životní funkce?“

Macnairův zmatek už vzrostl do takové míry, že pohltil jeho vztek. Ještě chvíli Rusa pozoroval, jakoby mu měla každou chvíli vyrůst druhá hlava – i když ne, to nebylo vhodné přirovnání, protože ani to by mu v kouzelnickém světě nepřišlo tak podivné jako ty otázky – a pak se nezmohl na nic jiného, než na pouhé přikývnutí.

Tala se zářivě usmál.

„Výborně,“ prohlásil, „takže čarodějové v tomto ohledu fungují stejně jako obyčejní lidé, ano?“

„Očividně,“ odpověděl mu namísto konsternovaného Macnaira Severus Snape s mírným úšklebkem ve tváři. Jako vědce ho ovšem zaujalo, kam Tala svými dotazy míří.

„Kdybych to chtěl shrnout,“ začal pomalu, „od obyčejných lidí nás dělí schopnost kouzlit a vyšší průměrná délka života, která je zřejmě způsobena vyspělejší zdravotnickou péčí.“

Lucius Malfoy zvedl svou hlavu z desky stolu, na níž už drahnou chvíli odpočíval, a rozhodl se zapojit do rozhovoru.

„Helehele Seve,“ v tuto chvíli se z neznámého důvodu zasmál, jako by řekl nějaký vtipný vtip, „zapomněl jsi na vyšší inteliženci, sexuelní výkonnost a větší odlonost…oldo…jasně, odolnost vůči alkokoko-“

Bellatrix Lestrangeová prudkým pohlavkem srazila Luciusovu hlavu zpátky na stůl.

„Zmlkni,“ zasyčela a očima se přitom vpíjela do těch Talových, „mám pocit, že nám náš přítel z východu chce ještě něco sdělit.“

Narcissa vrhla na svou sestru ublížený pohled, co že si to dovoluje na jejího manžela, ale pak se její těkavá pozornost přenesla na rudovlasého Rusa, který promluvil:

„Přemýšlel jsem, jak je možné, že existujete.“

Zase se rozhostilo ticho, ale už ne tak absolutní. Společnost si pomalu začínala zvykat, že někdo ze země, kde je skoro taková zima jako v České republice, je prostě jiný.

Tala odněkud vytáhl úzké brýle s kovovými obroučkami. Ty ještě zostřily jeho pohled, který nyní obrátil k Narcisse a Belle.

„Mluvím o vás dvou, a než se mě na to zeptáte, s radostí vám ukážu, proč je vaše existence nemožná. Jde mi o vaše vlasy. Ne, není to, že by se mi snad nelíbily,“ dodal spěšně, když spatřil, jak Narcissa začíná špulit dolní ret, „ale odporují pravidlům genetiky. Barva vlasů je monogen, přičemž znak pro tmavé vlasy je nesen dominantní alelou A a pro světlé recesivní alelou a. „Ty,“ v Rusku zřejmě nebylo neslušné ukazovat prstem, nebo Tala momentálně pravidla slušnosti ignoroval, „máš velmi světlé vlasy, což znamená že jsi aa – homozygot recesivní, zatímco TY,“ Talův žalující prst se namířil na Bellatrix, „se svými čistě černými vlasy jsi AA - homozygot dominantní. Z tohoto vyplývá, že parentální generace byla tvořena heterozygoty-“ v tuto chvíli byla Talova přednáška nakrátko přerušena tím, že se Lucius pomalu svezl pod stůl a stáhl s sebou ubrus i se vším, co bylo na něm; ale po rychlém zásahu hostinského mohl Tala nerušeně pokračovat: „-popřípadě homozygotem recesivním a heterozygotem. V obou případech by však křížení muselo proběhnout za úplné dominance a dosažení té je v praxi vysoce nepravděpodobné. Kromě toho, pokud vím,“ znovu promluvil konkrétně ke dvěma zmateným sestrám, „jste obě různě staré, což znamená, že nejste ze stejného vrhu a to-“

„Cože jsi to řekl?!“ vytřeštila na něj oči Bellatrix.

„Řekl jsem, že nejste ze stejného vrhu, čímž jsem-“

„Já asi taky vrhnu,“ vyrazil ze sebe Macnair, který ztratil nit Talovy promluvy asi u slova „genetika“ a od té doby měl pocit, že se ocitl v nějaké katastrofické vizi budoucnosti ovládané šílenými rudovlasými biology. Poodběhl kousek stranou a následné zvukové efekty daly všem přítomným na vědomí, že svá slova naplnil.

Jurij Ivanov pokračoval, na Macnairovy žaludeční potíže se neohlížeje.

„Zkrátka jste se každá narodila jindy a za jiných podmínek-“

Narcissa na něho hleděla, jakoby mluvil rusky.

„Já to nechápu,“ prohlásila poněkud zbytečně, protože to z jejího obličeje každý snadno vyčetl.

Tala učitelským způsobem vztyčil prst.

„Zkusíme si uvést nějaký jednoduchý případ,“ řekl, „vezmeme si třeba hrách - to je mimochodem návrat k samotným kořenům genetiky – zelený lusk bude dominantní, žlutý recesivní, podlouhlý dominantní a kulatý recesivní a při křížení podlouhlého zeleného hrachu s kulatým žlutým za úplné dominance-“

Narcissa němě zavrtěla hlavou. Tala si zamyšleně podepřel rukou bradu a trochu si posunul brýle na nose.

„No, možná hrách nebyl moc dobrý případ, vy tady asi jíte něco jiného… zkusíme to se zvířaty… máte nějaké doma?“

Chvíli bylo ticho a pak Narcissa nesměla hlesla:

„Máme psa.“

„Výborně!“ zajásal Tala. „Jak vypadá?“

„Jako…jako pudl,“ odpověděla bezvýrazně.

Bella obrátila oči v sloup a otočila se ke zbytku zúčastněných.

„Kdyby vás to zajímalo, tak on to totiž je pudl,“ pronesla sarkasticky.

Tala si jí nevšímal a pokračoval:

„Pudl – takže malý, bílý, to máme dva recesivní znaky – víte, ve skutečnosti bychom neměli mluvit o výšce, vzhledem k tomu, že je to polygen, ale pro zjednodušení to postačí – a někomu uteče doga a když jdete s pudlíkem na procházku, utrhne se z vodítka, no a pak už příroda vykoná svoje-“

Narcissa si nyní zakrývala ústa rukama a vydávala přitom jakési přidušené zvuky.

Bella vztáhla ruku před sebe.

„Ale no tak, to snad ani není nutné. Raději nám vysvětli, Juriji, co je to ta úplná dominance.“

Tala na ni obrátil své modré oči a několik okamžiků se upřeně pozorovali.

„Úplná dominance?“ zopakoval Tala pomalu a mírně se usmál.

„Ano,“ odpověděla Bella s kamenným výrazem.

„Za úplné dominance dominantní znaky naprosto převládnou nad recesivními, to například může znamenat, že někdo, kdo by měl za reálných podmínek třeba středně hnědé vlasy, je má černé,“ vysvětloval a nespouštěl z ní pohled.

Narcissa se zahihňala.

„Tak to ti můžu docela dobře vysvětlit,“ začala, ale její sestra ji pohybem ruky zadržela.

„Já sama. Stejně se to jednou muselo dostat ven,“ řekla těžce. „Tak tedy…víte… já… musím se vám k něčemu přiznat. Já…“ stále se očima intenzivně vpíjela do těch Talových a ten si náhle povšiml, že se v nich objevila jakási podivná jiskřička, „…já, Bellatrix Lestrangeová, si barvím vlasy na černo.“

Severus Snape si do svého notesu udělal další čárku do kolonky „šokované ticho“, ale než svůj notes zavřel, ozvala se vlna takového smíchu, že to téměř překonalo Macnairovy historky.

Hospodský pak donesl další nápoje a při jejich konzumaci se kolem stolu rozproudil živý hovor na různá témata. Jen Bellatrix si nevychutnávala své vítězství, protože s Talou její odhalení nehnulo ani zdaleka tolik, jak očekávala. Otráveně kroužila svou sklenkou, až se kostkám ledu točila hlava, a kradmo házela pohledy po Rusovi. Ty zářivě rudé vlasy podivného tvaru a ty až příliš jasně modré oči…a to si JÍ dovolí říkat, že by podle zákonů genetiky neměla existovat! I kdyby měla nakrásno přirozeně černé vlasy – jakože ji rozčilovalo, že musela prozradit, že to tak není, protože hnědá je pro lůzry – tak by to pořád bylo pravděpodobnější než tohle.

„No hlavně že TY vypadáš přirozeně,“ neudržela se nakonec.

Tala si sundal brýle, složil je a uložil do štíhlého stříbrného pouzdra.

„Popravdě,“ řekl a jeho rty se roztáhly v úsměvu, „já jsem kyborg.“

 

KONEC

 

A/N: Pokud vám chybí pointa, děj, myšlenka, cokoliv…tak máte pravdu, protože nic z toho tam nejspíš fakt není :). Jedná se o můj osobní způsob, jak se vyrovnat s biologií. Omlouvám se všem, ve kterých název vyvolal lákavou představu některé postavy z HP oděné v černé kůži a s důtkami v ruce…smůla, no ;-). Jo a za „zimou jako v České republice“ si stojím, potom, co jsem několikrát ráno vycházela do -28°. Brr.

 

<<Zpět na seznam povídek