Za tajemstvím zvěromágů
Ilwin (Čarda)
Odjakživa mám tendenci dělit fanfiction na ty, které mi původní knihu připomínají, a na díla, která se předloze vymykají. V tomto dělení se neskrývá žádné hodnocení ani výtka. Jen prosté konstatování, že o světě Harryho Pottera se dá psát různými způsoby. Povídka Za tajemstvím zvěromágů patří dle mého názoru do skupiny první. Neobsahuje žádné nové a převratné skutečnosti, není plná šokujících odhalení a ani jazykově se neodchyluje od stylu madam Rowlingové (respektive pánů překladatelů). To však v žádném případě neznamená, že by povídka byla nudná. Zpracovává událost, kterou v hrubých rysech známe, ale jejíž detaily nám zůstaly utajeny. Zpracovává ji způsobem, který je zábavný, nápaditý a někdy i překvapivý. Nenásilně odhaluje skryté kousky příběhu a neopomene sem tam přikořenit příběh trochou humoru.
Jak už napovídá název, autorka nám vypráví o hledání kouzla, které dokáže obyčejného čaroděje proměnit ve zvěromága. Asi všichni moc dobře víme, kdo se o toto kouzlo zajímal a proč. Známá čtveřice je nositelem děje povídky a k ní se také vážou občasné epizodní příhody, které se odchylují od hlavního rámce. Je však třeba podotknout, že úloha jednotlivých pobertů není zcela vyvážená, ve středu dění stojí jednoznačně nejčastěji Remus nebo Sirius. Ovšem James jim zdatně sekunduje a ani oblíbené „já Petra nemám ráda, já o něm psát nebudu“ se nekoná.
Nicméně žádná povídka není dokonalá a skoro všemu se dá něco vytknout. Cítím se proto povinna upozornit vás i na několik drobných vad Ilwinina díla. Největším problémem je zřejmě poněkud stereotypní děj. Kapitoly jsou si celkem podobné, velká překvapení se nekonají a zlomové momenty přicházejí v pravidelných intervalech. Prostě to není povídka, která by vám přišpendlila oči k monitoru a přivodila vám předávkování kofeinem způsobené snahou dočíst se konce před usnutím. Je to spíše příjemné čtení na pokračování, které je k nezaplacení v okamžiku, kdy si chcete prostě odpočinout.
Další vadou jsou drobné gramatické a sem tam i stylistické chyby, které nepotěší oko náročného čtenáře. Z ryze pragmatických důvodů (nebudu kopat sama do sebe) jsem však přesvědčena, že gramatické chyby prostě byly, jsou a budou a dělají je skoro všichni. Ilwin se je každopádně podařilo udržet na průměrné úrovni.
Pokud mám shrnout svůj názor na povídku Za tajemstvím zvěromágů, musím v první řadě říci, že je to dobře odvedený kus práce, jehož výsledkem je povídka, která sice nevzbuzuje plamenné vášně, ale která pobaví, potěší a rozhodně nikoho neurazí. Je vhodná pro děti, pro konzervativní jedince a pro každého, kdo si chce u poutavě napsaného příběhu odpočinout od více či méně podařených experimentů s dílem J. K. Rowlingové.