Ukradené dny

Laura

Slash je cosi, oč se, přinejmenším v rámci Harry Potter fanfikce, vedou - v poslední době naštěstí utichající - spory, jejichž výsledek je nejistý. Jisté je, že vždy budou mezi autory a čtenáři existovat dvě (spíše radikální) skupiny: přívrženci tohoto žánru a jeho odpůrci. Coby jednoznačná příslušnice skupiny druhé, necítím se být oprávněna soudit, zda slash, který se líbí i krajnímu "neslashaři" je dobrý slash, nicméně se domnívám, že takový je přinejmenším dobrým literárním textem. Musí být, překoná-li kvalita formy čtenářovu nechuť k námětu. A právě to platí pro Lauřiny "Ukradené dny".
Nepříliš rozsáhlá, ale přesto dostatečně vypovídající "jednorázovka" popisuje pomocí koláže tvořené střípky událostí a deníkových záznamů nejen příběh několika "ukradených" hodin a dní, během kterých se ze Severuse Snapea a Remuse Lupina stanou milenci, ale i celou historii jejich vztahu (sestávající se však, žel, převážně z jednostranného Lupinova zbožňování). Vyprávění je uvěřitelné, hladké a vtahující, nenásilně, avšak působivě míchá lehce humorné s (až zoufale) smutným. Milostná scéna, ač vášnivá a sálající, zůstává decentní a nezabíhá do explicitních podrobností, což potěší jistě nejen antislashaře, ale i všechny, kdo si v přespříliš popisných erotických scénách nelibují.
Lauřina povídka je tedy určitě osvěživě čistou zátokou ve vodách českého slashe, nicméně ani jako taková rozhodně není prosta hmyzu. To jest, má mouchy. Zejména příznivci Remuse Lupina nebudou pravděpodobně nadšeni tím, že vlkodlak v této povídce vystupuje převážně jako submisivní, nešťastně zamilovaný zoufalec a (téměř) slaboch, který není schopen zasadit se o změnu své situace, aniž by si předtím pomohl douškem lektvaru štěstí. (Takový Lupin částečně odporuje kánonu a tomu odporuje i „dokonalá krása“, „hedvábné vlasy“, „ocelové paže“ a podobné ve spojení se Severusem Snapem. Ale budiž, popis je ze zamilovaného Lupinova pohledu a Snapeovy fanynky jistě rády prominou.) Daleko uvěřitelnější Remus prosvítá pouze ze strohých, hořce sebeironických deníkových záznamů. Lépe se autorce vydařila postava Snapea. Muž, který nikdy nedovolí „luxus bezprostřednosti“, někdo, kdo „vždy stál stranou sama sebe“, to je, alespoň pro mě, Severus Snape. A naléhavé a působivé (protože výjimečné) je cokoli, co se stane, když v několika „z jiného světa ukradených“ chvílích obojí poruší.
„Ukradené dny“ jsou slash, který rozhodně stojí za to přečíst jak příznivcům tohoto žánru, tak jeho odpůrcům. A rozhodně se sluší přilepit k nálepce „slash pro neslashaře“ ještě jednu, výstičnější: velmi dobrá povídka pro všechny.

Bosorka