Kam schová moudrý člověk list

Janika

Jednorázová povídka „Kam schová moudrý člověk list“ je zajisté pozitivně výjimečná. Přinejmenším ve srovnání s ostatní českou fanfikcí. Bohužel, těžko naznačit, v čem spočívá její výjimečnost, aniž bychom se přitom dopustili spoileru. Přesto se o to, alespoň zčásti, pokusím.

Už žánr, na pomezí psychologické detektivky a hororu, je v kontextu množství komediálně romantických ff povídek čímsi neobvyklým. I téma překvapí. Příběh se odehrává krátce po skončení války, po poslední bitvě, v níž, předpokládaně, je poražen a zabit Voldemort, nicméně k úžasu všech se jeho přemožitelem a hrdinou nestává Harry Potter, ale Neville Longbottom. Jak vzápětí vychází najevo, platnost věštby byla jiná, než se všichni domnívali, skutečným vyvoleným byl Neville, zatímco Harryho použil Brumbál jako pouhou figurku na šachovnici. Díky svému velkému vítězství se Longbottom okamžitě ocitá na výsluní, jeho sláva má navíc příchuť odkrytého tajemství dlouho utajovaného hrdiny skrývajícího se pod maskou nešiky. Naopak Harrymu se dostane nejprve výsměchu, záhy nezájmu okolí. I bývalí přátelé se ho začínají stranit a on se trápí jak svou situací (ozývá se samozřejmě uražená ješitnost) tak vnitřními výčitkami (vyčítá si, že nepomstil své rodiče, že to musel udělat někdo jiný). V tu chvíli se na scéně objevuje záhadné zlo, tajemná osoba, která vraždí po desítkách mudly i kouzelníky (převážně ty, kdo se účastnili poslední bitvy). Neznámý vrah si říká Eliven a komunikuje pouze s Harrym. Podaří se Harrymu Elivena odhalit a zastavit? To už se dočtete v povídce.

Z kanonického Pottera (zejména z pětky) mohli bychom vytyčit několik podobajících se/protikladných, až dvojnických, párů. Brumbál-Voldemort, Harry-Voldemort, Draco-Ron, Harry-Neville, atd. Povídka „Kam schová moudrý člověk list“ pracuje s dvojnickým motivem skvěle, funguje tu protiklad i vzájemné prolínání světla a stínu, dovedně rozostřené. Čtenář si přestává být jist, co je skutečnost a co odraz, ztrácí nadhled, je vtahován do příběhu, sám se ocitá v zrcadlovém bludišti. Vede cesta ven? Vlastně ne…a já musím říct, že částečně nejasný (rozdvojený) konec, považuji v tomto případě (vedle umně vytvořené hrozivé atmosféry) za jeden z kladů povídky. K jejím záporům rozhodně patří celkové formální zpracování (stylisticky poněkud odbyté, kupříkladu podle mého názoru naprosto zbytečné, až chybné střídání gramatických časů) a řada věcí, o něž by bylo možno se přít (nelogické a nekanonické chování některých postav, zcela nepatřičná a křečovitá humorná vložka). Nicméně, ač zpracování, které místy malinko „zabilo nápad“ leckterého čtenáře pozlobí, povídku „Kam schová moudrý člověk list“ rozhodně stojí zato si přečíst. Je výjimečná.

Bosorka