Hvězdy tvých očí
Vraní oko
Vraní oko patří mezi autory, které jistě vět‘ině čtenářů fanfiction není třeba představovat, stejně jako není třeba zdůrazňovat, že její tvorba je po stylistické i formální stránce vždy na velmi dobré úrovni. Povídky Vraního oka bývají zpola vážné, zpola humorné, často směřují k určitému cynismu a hořké (i sebe)ironii. Převážně tragicky vyznívající „Hvězdy tvých očí“ tedy jsou v její tvorbě určitou pozoruhodnou neobvyklostí – a tímtéž jsou i v české fanfikci vůbec.
Psát tragiku je těžké a poněkud nevděčné. Jednak proto, že vět‘ina čtenářů netouží po smutných příbězích a spí‘e se chtějí při čtení odreagovat a zasmát, a také proto, že mnohé nedostatky, které (vyváženy dobrým vtipem) se prominou humorné literatuře, literatuře vážněj‘í promíjeny nebývají. Přesto autoři fanfiction často svá díla k tragickému žánru směřují. Tragikou se dá totiž nejsnáze dosáhnout určitého efektu, bohužel, vět‘ina autorů tohoto efektu dosahuje více silou událostí (čtenář vždy zapláče nad smrtí či ne‘těstím své oblíbené postavy) než působivostí vyprávění.
Ne tak Vraní oko. Hrozivou atmosféru Vraní oko dokáže vytvořit jinak než pomocí podrobného popisu drastických scén (přesto je povídka drastická náladou a koneckonců i tématem samotným, takže slab‘í povahy by ji možná raději neměly číst), v její povídce není téměř nic explicitně řečeno, převládá náznakovost a útržkovitost, která nutí čtenáře přemý‘let a věnovat příběhu maximální pozornost. Obojí se v‘ak rozhodně vyplatí.
Ústřední postavou povídky je Hermiona (na události se nahlíží převážně jejím úhlem pohledu), unesená, vězněná v domě Malfoyů coby Dracova „hračka“. Hermiona je zároveň i postavou nejzdařilej‘í, vývoj jejího charakteru dobře navazuje na kánon, její chování v extrémně zraňující situaci je ve vět‘ině případů pravděpodobné a přesvědčivé. Víc polemizovat by se dalo s vyobrazením Draca, jehož jednání je možná místy až příli‘ rozporuplné a neopodstatněné. Poněkud problematické je i obsazení charakterově (alespoň podle originálu) silné postavy (přečtěte-si-které) do role sice kladného, ov‘em dost pasivního a nerozhodného zachránce.
Námitek - zejména z hlediska reálnosti - bychom jistě mohli vznést více (kupříkladu proč Hermioně nikdo nepomůže), nicméně podrobněj‘í faktografické vysvětlování by mohlo ubrat příběhu na lyričnosti, a proto je jeho absence omluvitelná. Ocenění zaslouží nadprůměrný sloh, zejména smysl pro detail. Autorka hojně (a dovedně) využívá drobnokresbu, opakování, řetězení a zrcadlení motivů, do textu dokázala účelně zapojit i přímou narážku na kánon. Rovněž se vět‘inou vyhýbá frázím a kli‘é, v jednom momentu (popis Dracova dětství) je dokonce velmi originální.
Řekla jsem, že Vraní oko se vyhýbá frázím a kli‘é „vět‘inou“ – výjimka platí zejména pro „padající růže“, „bílou řízu“, „sání krve“ a podobné. Jistě, i přítomnost mnohokrát opakovaného ,téměřkýče‘ se tu dá opodstatnit, leč to nic nemění na jeho kýčovitosti a příslu‘nosti do třídy laciných efektů. Jako by autorka v určité chvíli dostala (zbytečný) strach, že se jí bez toho nepodaří čtenáře dostatečně zaujmout. Je to trochu ‘koda, takové momenty působí přepjatě (a v porovnání třeba právě s naprosto nepatetickým popisem Dracova dětství tvoří ru‘ivý kontrast). Snad právě z toho plyne malý problém, který se může objevit ani ne tak při čtení kritickém jako při čtení kritikovu – za výstavbou příběhu je trochu znát „autorská kuchyně“, přičemž druh a účel použitých ingrediencí je netěžko odhalitelný. Nicméně….při pohledu z veliké blízkosti či dokonce při rozpitvání si máloco udrží svůj půvab, a lépe než nahlížet povídce pod okvětní lístky je nechat se unést pocity, které vyvolává (ať už je vyvolává jakkoli) – od vtahující bolesti a beznaděje až po trpký a bodavý otazník v ne‘ťastně ‘ťastném konci.