Velikonoční trápení

„Už tam budeme?“ zeptal se asi po sté a přitáhl psovi vodítko.
„Někde tady to bylo. Ještě kousek,“ prohlásila jsem a zadrkotala zuby. Na vlečce příšerně profukovalo. Přes trnky konečně zableskla žlutá.
„Támhle!“ Ukázala jsem a vytáhla zahradní nůžky. Byla to bída. Vrba skoro bez větviček. Ustřihla jsem všechno, co šlo, a putovali jsme dál.
„Zajdeme k rybníku,“ rozhodla jsem.
„Má to cenu?“ zeptal se otráveně. Otočila jsem se, založila ruce v bok a zhluboka se nadechla.
„Tak podívej, i kdybych pro to proutí měla jít až na konec světa, půjdu. Příležitost vrátit vám mlácení pomlázkou si prostě ujít nenechám!“

A/N: Nevím, jak je to kde zvykem, ale u nás se dodržuje tradice, že o přestupném roce chodí na koledu děvčata. Se vším všudy, tedy i s vlastnoručně upletenou pomlázkou :D