Jablka jsou všude

Pro Ebženku
Shrnutí: Několik drablíků, které spojuje opravdu jen to jablko, které si Ebženka přála.
Poznámka: Ještě den před Štědrým dnem jsem byla přesvědčená, že napíšu něco docela jiného. Měla jsem to rozepsané, ale najednou se dostavila krize a já nebyla schopná se pohnout z místa. No jo, vím, že jsem zhotovení dárečku zase nechala na poslední chvíli a takhle to dopadá… Ale letos za to můžou opravdu objektivní skutečnosti, pracovní šílenství a podobné hrůzy… Tohle je tedy taková nouzovka, ale snad aspoň trošku potěší.
Prohlášení: Žádná z postav mi nepatří – i když bych bych se nezlobila :-)

Jako přátelé

„Jdeš na ples?“
„Někdo tě pozval?“

Rozzářeně přikývla. Nevíry… a možná špetky závisti… ve výrazu svých spolužaček si nevšímala.

„Kdo?“
„To je tajemství…“

Se zasněným úsměvem odběhla.

„Kecá,“ ohodnotila Nanette.
„Ten její někdo bude asi tak skutečný jako muchlorozí chropotalové,“ ušklíbla se Maria.
„Je střelenější čím dál víc,“ uzavřela debatu Sue.

Pak už se věnovaly vlastním přípravám.

__________

Sestupovala po schodech, šaty jí povlávaly kolem lýtek.

„Moc ti to sluší,“ vysoukal ze sebe Neville a nabídl jí rámě.
„Díky,“ pokývla spokojeně.

Jablkové náušnice zacinkaly. Luna s Nevillem vstoupili do slavnostně vyzdobené Velké síně.

Tohle je mnohem lepší než přátelství… pomyslela si.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Aragornovo dilema

Ohlédl se na čtyři klopýtající postavičky. Uvědomil si, že jeho tempu nemohou stačit.

„Kdy bude svačina?“ vybafl Pipin, jakmile se dostal na doslech.
„Už byla,“ odpověděl stručně.
„Jedno jablko pro nás všechny?“ zabrblal Smíšek. „To je zákusek.“
„Správně,“ potvrdil Pipin. „Svačina musí mít aspoň dva chody.“
„Pije se k ní teplý čaj.“
„Nehltá se za chůze.
„Nechte toho…“ snažil se je zarazit Frodo.
„Máme před sebou ještě dobrých pět kilometrů,“ vysvětloval Aragorn. „Potřebujeme dojít za světla, nemůžeme odpočívat.“
„Pak bude večeře?“ zeptal se s novou nadějí Pipin.

Aragorn si povzdechl. Přemýšlel, jak jim vysvětlit, že k večeři bude druhé jablko…

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Bláhová myš

Vlézt do té chaloupky se jevilo jako dobrý nápad. Nebylo tam vedro, ale rozhodně lepší než zuřivý vichr prohánějící se horami Beraní hlavy.

Na chvilinku měla dojem, že ji ta stará ženská uviděla. Položila cosi na ošatku. Vzápětí klaply dveře.

Myš se vysoukala na stůl. Trůnilo tam scvrklé jablko.

No fuj… ušklíbla se a vyrazila na průzkum.
Ona tu snad nemá nic k jídlu… pomyslela si znechuceně po čtvrt hodině.
Ona tu ale nemá VŮBEC nic k jídlu… vykvíkla později zoufale.
A všechny díry jsou dokonale utěsněné…

Mrňavé jablko bylo rázem mnohem přitažlivější.

Esme měla radost, že spáchala dobrý skutek.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Láska je slepá

Elisabeth nevěděla, co si myslet o pozvání na Netherfield. Jane se celá rozzářila. Přála jí to, z celého srdce. Bingley byl milý mladík… očividně zamilovaný.

Ale co ona? Stráví den mezi urážkami slečny Bingleyové a nevšímavostí pana Darcyho?

Energicky pohodila hlavou. Rozhodla se, že si to užije, ať se všichni třeba na hlavu postaví.

______________

S chutí se zakousla do jablka, které si utrhla.

„Jako nějaká venkovanka,“ utrousila slečna Bingleyová pohoršeně.
„Nebo jako kdyby trpěla hlady,“ přidala se ihned paní Hurstová.
„Co říkáte, pane Darcy?“

Jak delikátně to jablko drží… pomyslel si Darcy… a také si definitivně přiznal, že se zamiloval.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Krucánky a Kaňoury

Nahlas by to nevyslovila… ošívala se, už když jí to blesklo hlavou… ale Minerva byla ráda, že semestr skončil, studenti se rozprchli domů a nechali hrad tichý a prázdný.

Dnes věnuje celé odpoledne návštěvě knihkupectví. Zálibně procházela mezi regály, občas pohladila hřbet knihy, jindy některou vytáhla a zvědavě v ní listovala.

„Můžu vám pomoci?“ vyrušil ji hlas prodavače.
„Ne, děkuji,“ odpověděla úsečně.

Brzy se na pultu vršila slušná hromádka knížek, jenže… něco jí chybělo.

„Možná bych přece uvítala radu. Máte tu nějakou kuchařskou knihu pro začátečníky?“

Když pak kráčela ke hradu, plánovala si, jak Albuse překvapí vlastnoručně připraveným jablkovým koláčem…

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Opravdový chlap

„Zpěváček! Kde se flákáte, chlape?!?“ zahřměl Honzárum.

Tam, kam chlapi nemusí tak daleko, zabrblala pod imaginární vousy.

Den za dnem zjišťovala, kolik děr její plán má. Byla hrdá, že myslela na všechno. Jenže… člověk obvykle neuvažuje o tom, jak… si odskočit. S tlupou rekrutů, zákeřným Řemenderem a podezíravým Honzárumem v zádech…

„Pokračujeme v pochodu, pane?“ zadrmolila snaživě.
„Ne, teď zas zmizel Velebný.“

Po včerejšku Poly chápala, že Tuty taky potřebuje soukromí. Zaostřila na nedaleký strom.

Tuty se přiklátil a…

„Pochodem vchod!“ zavelel Honzárum.

Byla jediná, kdo si toho všimnul? Copak Tuty nechápe, že ponožky mají oproti jablku určité nezanedbatelné výhody?