Sušenky

Název: Sušenky
Autor: Salome
Přístupnost: bez omezení
Pár: nejen pár, přímo celý plech. Sušenek.
Shrnutí: pomlouvání čarodějek a jednoho plechu sušenek
Prohlášení: povídka byla napsána výhradně pro zábavu, postavy patří siru Terrymu Pratchettovi.
Poznámka: veselý Svátek prasečí hlídky, Ebženko

---

O čarodějkách se říká mnoho věcí. Většinou velmi potichu a krátkými větami. Jsou témata, na která se nedá zapříst rozhovor. Ne proto, že by se lidé báli, že je uslyší někdo, kdo by neměl. Jen je zbytečné dokola opakovat něco, co beztak každý ví.
To máte jako s trpaslíky.
Nebo Tsorťany.
Nebo taky s vojáky.
Vlastně... hlavně s těmi čarodějkami.

O mázích se toho tolik neříká. Což je svým způsobem zajímavé, vzhledem k tomu, kolik věcí se dá říkat přímo mágům. Zejména o ostatních mázích.

Co teprve věci, které se říkají o ježcích. I když... ty se až tak neříkají, jako spíš zpívají. A rozhodně ne potichu. Navíc se nedá tvrdit, že by je vykládalo mnoho lidí. Vlastně je to jen jeden člověk.
Ale to jsme zase u těch čarodějek.

---

Esmeralda Zlopočasná otevřela dvířka pece. Každý rok pravidelně zkoušela nový recept na sušenky, ale ať byl postup jaký chtěl, dopadlo to vždy stejně. Prvních několik kousků ochutnala s nadějí, že alespoň trochu upraví její dokonalý chrup do přijatelnější podoby, ale bitva mezi sušenkou a zuby dopadala nerozhodně. Ocucané kousky zanesla ke kováři a drobky nasypala ptactvu a lesní zvěři. V tomto období vyjížděl král Verence nejraději na lovy. Při střelbě ze dvou kroků se většinou trefil, když měl dost času, aby zamířil. A bažanti, kteří sušenky ochutnali, se nejen nepokusili uletět, ale v podstatě ani pohnout. Jednou zkusila nasypat pár úlomků drůbeži, ale vesničané za ní potom chodili, aby jim přestala proklínat zvířata, tak to už nedělala. Samozřejmě si od té doby sehnala nový recept, ale to lidem nevysvětlíte.
Několik kousků optimisticky naaranžovala na stůl. Sice neočekávala nového hosta, který by ještě s pečivem neměl zkušenosti, ale i Gyta by se v zamyšlení mohla splést. Zvenčí se ozvaly rázné kroky a skřípání vrat.
„Ahój, Esme, promiň, dřív jsem to nestihla, to víš, náš nejmladší si-“ zarazila se, když spatřila nachystané sušenky. „Už zase?“ zeptala se.
Esmeralda jenom přikývla a ukázala jí židli.
Gyta se chvíli mračila, ale brzy se jí čelo zase rozjasnilo. „Přinesla jsem ti něco na zakousnutí ze svatby, Véna, víš který, jak se stará na hradě o koně, se tak nějak víc seznámil s tou mladou od truhlářových. Oba trvali na tom, že si něco přece musíme odnést na památku. Hlavně potom, co jsem jim připomněla, že je to místní tradice,“ dodala a začala vyskládávat na stůl balíčky. „Poslyš, Esme, já jsem s mladým Vénou měla takový menší rozhovor, to od tebe nebylo zrovna hezké.“
„Máš snad pocit, že jsem je měla nechat ničit tu cestu? Tuhle si mi kovář stěžoval, že se kvůli těm královským koním nemohl dostat povozem ke kovárně,“ odsekla a roztržitě si nabrala něčeho z balíčku.
„No on mi Véna povídal, že si nebyl úplně jistý, jestli si ho Týna ještě vůbec bude chtít vzít. Myslím po tom, co mu ten kůň udělal.“ Chroup chroup.
„Copak jsem kůň?“ Chroupy chroupy velmi-odmítavý-chroup.
„Náhodou vím, že jsme tě zrovna tou dobou našli ležet a nemohli jsme tě celé odpoledne probudit. Jen tak mimochodem to zburcovalo půlku vesnice. Myslím tu druhou, co se nenechala zburcovat koněm s velmi osobním přístupem k jezdci. A když ses večer probrala, tak jsi okusovala trávu, kdekoliv ses zastavila. Takových věcí já si všímám. Silver potom chudáček neměl kam se pohodlně vytodlencto.“
Chroupy chro- Esmeralda odložila, co měla v rukách, a vyšla ven ke studni. Nějakou dobu se ozývalo zuřivé šplouchání. Když se zase vrátila, upřela na Gytu velmi ošklivý pohled. Ta se na ni na oplátku usmála. Esme se upjatě posadila a chmátla pro něco na stůl. Pohled se jí najednou zamlžil. Zalapala po dechu a položila si ruku na žaludek.
„Esme?“ Gyta vyskočila a do zorného pole se jí dostal talíř se sušenkami.
Na kterém jedna chyběla.
„Pojď, natáhneš se, to se nějak spraví. A to byla zrovna velká, co? Ale neboj, už jsem to viděla u jiných, tak týden si poležíš a zase bude dobře.“ Nakonec se Gytě podařilo přítelkyni dopravit celé ty dva metry až k posteli a dokonce ji na ni jakž takž narovnat.
„Tak abych tu výslužku raději zase odnesla, co? Tady by se to akorát zkazilo a ty bys pak měla zbytečné práce s uklízením... Ale neboj, ony budou brzy křtiny, to já jim povím, že jsi z toho svatebního nic moc neměla, a určitě ti to vynahradí,“ utěšovala ji a spokojeně skládala balíčky zase zpátky do košíku. Nakonec ještě útěšně poplácala Esme po ruce a rozloučila se. „Já se na tebe přijdu občas kouknout a popovídám ti, co je kde nového. Taky ti nakrmím kozy. Ale teď už musím jít, slíbila jsem našemu Jeníkovi, že mu něco vysvětlím, však to znáš,“ dodala, i když se nad posledním prohlášením musela zamyslet, a obrátila se ke dveřím. Pak ji ještě něco napadlo, přešla k polici a z krabice na ní vytáhla zbrusu novou cedulku, kterou vložila Esme do ztuhlých prstů. Pak za sebou pečlivě zavřela dveře. Teprve za nimi se vesele ušklíbla. „A máš to.“

Po týdnu se Esmeraldě skutečně podařilo vstát. Dokonce udělala i několik kroků ke stolu, kde se těžce svezla na židli. S pevně zavřenýma očima všechny zbylé sušenky sesypala na jednu hromadu a zavázala je do kousku plátna. Potom se spokojeně pousmála.
Před nějakou dobou vyjednávala s trpaslíky o koštěti, ale ti malí prevíti trvali na tvrdé měně. Tohle jim rozhodně bude připadat tvrdé dost.

---

Lidé o čarodějkách říkají, že stráví mládí na zádech. Neuvědomují si ale, že to každá pojímá po svém.