Rozcestí

Obrázek uživatele Keneu
Fandom: 
Rok: 
Rok 2 008

Název: Rozcestí
Autor: Keneu
Přístupnost: bez omezení
Varování: hlavní postavy jsou mrtvé
Shrnutí: Franka Bryce zabil Voldemort. Frank se na rozcestí setkává s Ignotem Peverellem.
Prohlášení: povídka nebyla napsána za účelem zisku, postavy patří J. K. Rowlingové
Poznámka: věnováno Avevě

...vůbec neslyšel, co TO v křesle vyslovilo, když zvedlo svoji hůlku. Vyšlehlo z ní zelené světlo, cosi prosvištělo vzduchem – a Frank Bryce se zhroutil. Byl mrtev dřív, než klesl k zemi.*
O dost později nebo možná naopak ihned ho napadlo, že nejspíš stále existuje, že musí být něčím víc než jen myšlením bez těla, protože na něčem leží.**
Vstal, nahý muž uprostřed nicoty.
„Možná byste se rád oblékl.“ Z mlhy, která tu nebyla a která už zase přestávala být mlhou, aby se stala něčím jiným, se vynořil muž. Podával Frankovi černou noční košili.
„Vemte si to na sebe. Mělo by…“
Jakmile Frank do košile vklouznul, zjistil, že se změnila v jeho oblečení. Už ho to ani nepřekvapilo.
„Myslel jsem si, že to bude fungovat,“ usmál se muž. „Jmenuji se Ignotus Peverell.“
„Frank Bryce. Kde to vlastně jsme?“
„Na rozcestí. Tohle místo je jen představa, zrodilo se v našich myslích a společně je utváříme.“
Frank se podrbal na hlavě. „Takže jestli chci svoji hůl…“ Náhle ji držel v ruce.
„Tak ji máte. Zjistíte však, že ji nepotřebujete.“
Frank zkusil chvíli kulhat a potom normálně jít. Rozhodl se, že si hůl nechá, jen tak ze zvyku.
„Proč tu jsme?“
„Vy jste právě zemřel a brzy půjdete dál. Já se sem naopak vrátil. Venku se bude dít něco velkého, co se týká mojí rodiny a našeho dědictví. Můj praprapra…vnuk Harry Potter a prapra…synovec Voldemort.“
„Voldemort?! To on mě zabil. A toho druhého, Harryho, prý zabije taky.“
„Ten chce zabít každého, kdo se mu postaví do cesty.“
„Jak to všechno víte? Už tu musíte být pěkně dlouho.“
„Jsem zvědavý, asi zvědavější než za života. Když potkám někoho mladšího, prostě se vyptávám.“
„Potkal jste taky někoho, kdo ví, jaký to tady má smysl?“
„Ano. Sebe. Čím déle tu jsem, tím víc věcí chápu. Slyšel jste někdy o magii příběhů? Dostala se i k vám, mudlům. To jsou…“
„Nemusíte se obtěžovat. Voldemort mi to slovo vysvětlil.“
„Všechny příběhy mají svou společnou podstatu a pravidla. Vždy zůstává naděje. Láska a přátelství nakonec zvítězí. Každý se může rozhodnout, kudy se dá. To platí i zde. Jak jsem řekl, toto místo je rozcestí. Vyberte si cestu dál.“
„Mně o lásce a naději nevyprávějte. Byl jsem ve válce. Na tyhle věci jsem přestal věřit.
A cesta? Teď zrovna bych chtěl zpátky domů. Jenomže nemůžu. Jsem mrtvý. Slyšíš?! Nemůžu!“ Poslední slova už nepatřila Ignotovi, ale hlasu, který ho volal na svět. Musel jít.
…Frankův duch, stín, či co to vlastně bylo, dopadl vedle Cedrikova, opřel se o hůl a překvapeně zíral na Harryho, Voldemorta, na zlatou pavučinu i spojené hůlky…
„Takže on to byl opravdu čaroděj?“ zamručel stařec s očima upřenýma na Voldemorta.
„To byl on, kdo mě zabil… jen mu dej, hochu…“***
Když se spojení přerušilo a Harry zmizel, popadl Frank Cedrika a odešel s ním na rozcestí.
Ignotus tam na něj čekal.
„Už to začalo. Tvůj prapra…synovec získal svou původní moc, ať už to znamená cokoli. Zabil tady Cedrika a utkal se s Harrym. Harry přežil.“
„Díky za zprávy. Proč jsi tam nezůstal?“
„Chci se podívat dál. Taky jsem zvědavý. Jdeš se mnou, Cedriku? Povím ti cestou něco o magii příběhů. Myslím, že jsem konečně pochopil…
Frank s Cedrikem zmizeli v mlze. Ignotus se posadil do křesla a čekal na to, co přinese budoucnost.

*Harry Potter a Ohnivý pohár – kapitola první Raddleův statek
**Harry Potter a relikvie smrti – kapitola třicátá pátá Nádraží King’s Cross
***Harry Potter a Ohnivý pohár – kapitola třicátá čtvrtá Priori incantatem

Komentáře (archiv): 

Út, 2008-12-30 18:45 — Julie
Vítej mezi námi mluvčími za

Vítej mezi námi mluvčími za mrtvé:-) Frank se ti vyloupl jako docela zajímavý charakter. Je to zvláštní, ale jsem ráda, že Cedrik nemusel odejít sám a z nějakého důvodu se ti dva k sobě docela hodí. Do prčitc, hned bych si ten jejich rozhovor napsala.

Po, 2008-12-29 13:38 — Danae
Frank

Bryce si rozhodně zasloužil pěknou povídku a tahle mu moc sluší. Vúbec je tahle vánoční nadílka plná sympatických mrtvoláků :D

Út, 2008-12-30 17:56 — Keneu
Dýchej, Keneuinko...

...dýchej. Neomdlévej, i když si tvoji povídku přečetla Danae a pozitivně ji okomentovala. Nádech, výdech...
Děkuji!

Po, 2008-12-29 00:29 — Aveva
Milý Ježíčku

Milý Ježíšku, našla jsem svůj dáreček, rozvázala mašličku a... moc ti děkuju, žes na mě nezapomněl.
Já si odjakživa myslím, že mrtvé hlavní postavy jsou hrozně zajímavé :o)

Út, 2008-12-30 17:53 — Keneu
Zapomenout?

Jak bych mohla zapomenout? Zcela určitě jsi byla celý rok hodná...
Taky si myslím, že jsou zajímavé. Proto o nich ráda píšu.

-A A +A