Žhavé poledne ponnyvillské

V Ponnyvillu bylo dusno a horko, jen občas vánek prohnal uličkami chuchvalec starého sena.
Applejack klímala ve stínu, stetson hluboko do čela.
Tu zpozorněla. K městečku se blížil unavenou chůzí cizí poník táhnoucí krytý vůz. Plachta vozu byla otrhaná, asi byl na cestě už velmi dlouho.
"Hej, cizinče! Pojď si odpočinout a napít se," zvolala Applejack. "Co tě k nám přivádí?"
"Obchoduji s jablky."
"Tady ti oves nepokvete," odtušila Applejack pevně. "Přes jablka je tu moje rodina."
.
.
.

Vzduch se dal krájet.
.
.
.

Pak se naštěstí vysvětlilo, že návštěvnice jablka neprodává, ale nakupuje.
Applejack slušně vydělala a v Ponnyvillu zavládl zase mír.