37 - Po roce opět do tajné chodby

Obrázek uživatele Angiera
Kapitola: 

„Doufám, že z toho nebudeme mít nějaký průšvih,“ špitla Katie, zatímco se Lily naposledy rozhlédla a pak vklouzly do tajné chodby, kterou jí vloni ukázala Weaslyovic dvojčata.
„Přinejmenším aspoň můžeme mít jistotu, že nás nešmírovala paní Norrisová. To je jednoznačná výhoda,“ pousmála se Lily.
„To bylo drsné. Ale pravdivé. No, pojďme raději dál. Snad si nikdo nevšiml, že jsme od večeře odešly dřív.“
Kamarádka mávla rukou. „Prosím tě, toho si nikdo nemohl všimnout.“

„Tak,“ řekla Katie, když stanuly na místě, kde se chodba rozdvojovala. „Teď by mě opravdu zajímalo, co chceš dělat s tím závalem.“ Kritickým pohledem zkoumala zatarasenou chodbu.
„Nejlepší by asi bylo ten zával odstranit,“ dumala Lily.
„Perfektní,“ ucedila Katie. „Ale JAK ho chceš odstranit?“
„Katie, jsme přece čarodějky.“
„Takže tu hlínu chceš přeměnit třeba v citrónové želé?“
Lily se uchichtla. „To by se možná líbilo Brumbálovi. Ale nemyslím, že by to bylo praktické.“
Katie obrátila oči v sloup. „Vynikající. Takže to chceš třeba… odčarovat?“
„Jo, to by možná šlo,“ přemítala nahlas Lily. „Akorát si nejsem jistá jednou věcí. Když něco necháš zmizet, je celkem logické, že se to zase objeví. Někde jinde. Nebo někdy jindy.“
„To jako fakt?“ vyjevila se Katie.
„No, já úplně přesně nevím,“ přiznala Lily. „Četla jsem o tom takové pojednaní a připadá mi to docela logické. Prostě nemůžeš věci nechat jen tak zmizet. Nevygumuješ něco ze světa jenom tak.“
Katie se zamračila. „Takže když profesor Snape dneska nechal zmizet pokažený lektvar z Nevillova kotlíku pomocí Evanesco, znamená to, že ho prostě jen někam přemístil? To zní šíleně!“
„Víš,“ protáhla Lily, „ono to není tak jednoduché. Proti teorii, že se věci přemístí jinam časově, nebo prostorově, případně obojí, stojí teorie Větromila Hrbatého.“
„Aha. A to je zase kdo?“
„Celkem známý kouzelník ze Skotska, žil v sedmnáctém století. Větromil tvrdil, že to, co necháváš zmizet, se rozloží na částice, které se zcela nebo částečně rozplynou a zůstane po nich třeba jenom teplo. Argumentuje také tím, že nikdy nezažil, že by se v jeho přítomnosti někde někdy něco náhodou objevilo. V tom mu ovšem oponoval Valentin Krutopřísný.“
Katie zírala na kamarádku docela vytřeštěně. Pomyslela si, že Lily zřejmě nejen poslouchá – skutečně poslouchá! – výklad profesora Binnse, ale snad si dokonce i sama studuje i něco navíc. Vzápětí jí došlo, že to nejspíš bude mít úzkou souvislost s esejemi pro studenty vyšších ročníků a bílou čokoládou…
„Valentin Krutopřísný,“ pokračovala zaujatě Lily, „tvrdil, že mu jednou přistálo na hlavě žabí stehýnko obalené jakýmsi černým slizem.“
„To je nechutné.“
„A pak ještě následoval kuřecí pařátek a veverčí varlata.“
Veverčí varlata!? To jako vážně? „A nevybuchl mu náhodou jenom kotlík se lektvarem? Vím o jednom, do kterého se přesně tohle dává.
„Tys do nějakého lektvaru dávala veverčí varlata?“ Lily přimhouřila oči. „Už nějakou dobu mám podezření, že vás Zmijozely učí Snape něco navíc…“
„Ne! Jenom jsem slyšela, jak si o tom povídají šesťáci. Takže co teda chceš dělat s tou hlínou?!“
Blondýnka obrátila svou pozornost zpátky k závalu. „Nevíme jak velká část té chodby je zavalená. Kdyby jsme se to pokusily odstranit třeba právě pomocí Evanesco, nemáme jistotu, že se všechna tahleta hlína neobjeví zničehonic někde jinde. Nebo někdy jindy.“
„CO CHCEŠ DĚLAT S TOU HLÍNOU?!“
„Proč na mě křičíš?“
„Promiň, jsem z toho všeho už trochu nervózní. Vůbec bychom tady teďka neměly být. Přednášku z dějin čar a kouzel jsi mi mohla dát i v knihovně.“
Lily zavrtěla hlavou. „Odtamtud by nás madam Pinceová vyhodila. Ale zpátky k tomu závalu. Musíme nejdřív zjistit, jak moc je rozsáhlý. A taky jestli by se ta chodba celá nezřítila, kdybychom ho zničehonic odstranily.“
Katie zaskřípala zuby. „A tohle všechno chceš zjistit JAK?“
„No... postupně,“ usmála se Lily. „Bude to chtít nějaké průzkumné kouzlo a zároveň se můžeme zkusit prokopat.“
Katie tiše zaúpěla. „Prokopat! Úžasné! Hlavně že jsme čarodějky, jak jsi mi před chvílí ráčila připomenout. Takže se tam budeme prokopávat jako nějací permoníci. Víš co, já už toho mám dost! Jdeme pryč, už tak jsme tady déle než je zdrávo.“
Lily pokrčila rameny. „Tak jo, ale ještě chvilku počkej, zkusím si to aspoň nahrubo přeměřit, jak je ta chodba vysoká a široká a tak.“

Když se konečně vrátily do hradu, chodby byly tiché a venku za okny už zřejmě docela dlouhou dobu panovala tma.
Lily usoudila, že je opravdu nejvyšší čas, aby se každá vrátila do své koleje.
Tentokrát s ní Katie souhlasila ihned a bez váhání.
Štěstí jí však toho večera zjevně nepřálo, a to i přesto, že paní Norrisová ležela zkamenělá na ošetřovně.
„Slečno Cunninghamová,“ ozval se za ní známý a dnes večer neobvykle chladný hlas, když byla jen pár metrů od vstupu do zmijozelské koleje. „Můžete mi laskavě vysvětlit, co děláte takto pozdě večer sama na chodbě? Jestli se nemýlím, všichni vaši spolužáci jsou už dávno uvnitř.“ Profesor Snape ukázal jednoznačným gestem ke vstupu do zmijozelské společenské místnosti.
Katie se nezmohla na nic jiného než na přihlouplé „Ehm?“ Snad nikdy v životě se necítila tak trapně.

Komentáře

Obrázek uživatele HCHO

Koukám koukám, jestli nebude pokračování (třeba v rámci dmd), jsem sice spíš věrný dočítač, než věrný čtenář, ale příběhy těchto výjimečných děvčat mne moc bavily. Díky za ně :)

-A A +A