36 - Tajemná komnata?

Zkamenění kočky školníka Filche, paní Norrisové, bylo pro celé Bradavice velkým tématem, stejně jako to, zda Tajemná komnata skutečně existuje, nebo zda je to pouhý výmysl.
Zvlášť Lily to přišlo skutečně fascinující. Měla oči navrch hlavy už jen z představy, že by někde na hradě mohla být taková místnost.
„Víš, co mě napadlo, Katie?“ řekla jedno odpoledne s pusou plnou bílé čokolády.
„Doufám, že to zase nebude něco s Tajemnou komnatou,“ odtušila Katie, aniž by zvedla hlavu od své eseje z přeměňování. Našly si postavit učebnu, aby mohly pracovat spolu a nikdo je nerušil. Navíc v knihovně by jim madame Pinceová samozřejmě nedovolila nic jíst ani pít. „Mimochodem by mě zajímalo, kde pořád bereš tu bílou čokoládu.“
„Tak,“ zazubila se Lily, zatímco si z knihy před sebou vypisovala další poznámky. „Mám své zdroje.“
„Myslela jsem si, že už máš tu esej z přeměňování dávno hotovou,“ podivila se Katie, když jí nahlédla přes rameno. „Počkej! Co si to vlastně vypisuješ? To jsme přece ještě vůbec nebrali!“
„A dlouho brát nebudeme. Tohle je čtvrtý ročník.“
Katie stačilo naznačit. „Nechceš mi doufám říct, že píšeš esej pro někoho ze čtvrťáku a ještě si za to necháváš platit bílou čokoládou?!“
Lily zvedla hlavu. „Uf, jsi to pořád ty. Už jsem se lekla, že si vedle mě sedla Hermiona Grangerová.“
Katie zrudla a jen cosi zamumlala.
„Ale abych se vrátila k tomu, o čem jsem začala mluvit prve. Pamatuješ, jak jsme se vloni byly podívat v té tajné chodbě?“
„Jo, to si pamatuju.“
„A pamatuješ si, jak jsme tam objevily tu boční chodba, která byla zavalená?“
„Jo, to si taky pamatuju,“ odvětila Katie a pomalu v ní sílilo podezření, že ví, kam tím její kamarádka míří.
„No a mě tak napadlo...“ pokračovala Lily a v šedých očích jí jen hrálo.
„...že by za tím závalem… ach ne!“
„Jo! Přesně! Co když je ta Tajemná komnata právě tam!“
„Nechceš tam jít, viď že ne?“
„Samozřejmě že jo! Co nejdřív. Lucy o tom říkat nebudeme, ještě pořád se necítí úplně dobře. Sice to nepřizná, ale já to na ní poznám. A Angelina s námi nemluví kvůli tomu pitomému famfrpálu. Takže doufám, že mne nezklameš!“
Katie se snad nikdy necítila frustrovaněji.