40. kapitola: Přetřásání

„Je mi fajn!“ Hannah Abbottová zvýšila hlas a přitáhla tak k recepčnímu pultu pozornost doktora Diggoryho a doktorky Bellové. „Nepotřebuju žádné zvláštní zacházení!“
Denisa si povzdychla a protočila panenky.
„K některým úkonům tě prostě pustit nemůžu a někdo je dělat musí.“
„Nemůžeš mě odsud vyhodit, na to jsou zákony.“
„Nevyhazuju tě, pouze přeřazuju. Na to mám právo. Až budeš zase schopná pracovat naplno, můžeš se sem vrátit.“
„Deniso, já nechci na rehabilitační. Vždyť se tam ukoušu nudou! Tejpování, stahování, fixování... Když budu mít dost štěstí, tak mi tam někdo bolestí zkolabuje, pokud si ho vezme do parády Hoochová osobně.“
„Hannah, nerada se snižuju k argumentu tohoto typu, ale byla to tvoje volba. Musela jsi vědět, že jakmile to bude na papíře, tak tady končíš.“
Diggory s Bellovou se snažili předstírat, že nic neslyší, nicméně se jim to příliš nedařilo. Vyměnili si kradmý pohled a zapluli na lékařský pokoj.
„Ty jsi věděla, že je těhotná?“
„Nějaké drby se ke mně donesly. Ale slyšela jsem, že byla minulý měsíc objednaná na sál, tak jsem předpokládala, že tím je to vyřízené.“
Cedric udělal dvě americana a jedno podal Katii. Pak se oba opřeli o kuchyňskou linku.
„Je to Flintovo?“
„Nejspíš.“
Cedric si pohrdlivě odfrkl.
„Zajímalo by mě, jestli už o tom ví Millicent.“
Katie pokrčila rameny.
„Pokud to ještě neví, tak se to brzo dozví. Slyšel jsi Hannah – hodlá tu dál pracovat i s pupkem.“
„Jsem rád, že ten primariát po Snapeovi dostal Zabini. Zaprvé si ho fakt zaslouží a zadruhé si ani nedovedu představit, kam až by vyhřezlo Flintovo ego.“
„Mně by Marcus na tom místě nevadil. Je to vynikající anesteziolog, se všemi skvěle vychází, na třetím patře je oblíbený.“
„Jo, teď jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Mezi ty čuňata zapadá dokonale.“
„Možná mu zbytečně křivdíš. Když se to tak vezme, tak ho vlastně vůbec neznáš.“
„Hele, já jen říkám, chudák ty holky. Tohle si ani jedna nezaslouží.“
„Co se tu zašíváte?“ vybafla na ně doktorka Potterová, která dovnitř strčila jen hlavu. „Vezou nám podřezané žíly a v čekárně se poprali dva feťáci o poslední pytlík Skittles.“
„Prima,“ zabručel Cedric a odložil nedopitou kávu ke dřezu. „Už jsem si chtěl postesknout, jaký je tu dneska klid.“

„Millicent Flintová, 26 let, hluboké řezné poranění na obou zápěstích a předloktích, tlak 60/40, tachykardie 150, Glasgow 6. Hypovolemický šok, ztratila asi tři litry. Do krční žíly zavedena infúze s fyziologickým roztokem.“
„Ahoj, Bille, moc ráda tě zase vidím,“ pozdravila záchranáře Katie a převzala od něj papíry. „Díky, už to zvládneme... No, myslím, že tady máš odpověď na svoji otázku, jestli už o tom Millicent ví,“ poznamenala směrem k Cedrikovi, který stál vedle ní jako opařený. „Deniso, kde je volno?“
„Na trojce. Hned běžím za vámi.“
Hannah visel v bledé tváři výraz absolutního šoku. Věděla, že by si měla jít po svých, vytěsnit z hlavy obraz Marcusovy obtloustlé manželky s oblečením zamazaným krví a zaškrcenými pažemi, ale nešlo to. Zaplavil ji pocit studu a provinění.
„Abbottová, doneste mi sem sadu na šití,“ houkla na ni Lily a vyvedla ji tak z bludných myšlenek.
V čekárně na plastových židličkách seděli zhroucení dva ošuntělí muži a špinavými dlaněmi si zastavovali krvácení z tržných ran v obličeji.
„Cedriku, nestůjte tam jako ikona a pojďte mi pomoct! Vezměte toho druhého chlapa na zástěnu. Bude potřebovat rentgen pravé ruky. A vy ostatní,“ přelétla pohledem zbytek personálu, jež postával v hale a čile debatoval, „přestaňte žvanit a začněte pracovat. Nebo zavolám Filche, ať vás důkladně popožene koštětem!“
„Promiňte,“ ozval se jí za zády sametový ženský hlas. „Vypadáte, že tady velíte.“
„To si pište,“ odsekla Lily, zatímco od Hannah přebírala sterilní tác se šicími pomůckami a dezinfikovala muži před sebou okolí ran. „Co potřebujete?“
„Jsem Stella Morresbyová, zdravotní sestra. Chci u vás pracovat. Doktorka Grangerová říkala, že máte nedostatek kvalifikovaných sester.“
Lily na malý okamžik vzhlédla od práce a podrobila ženu zkoumavému pohledu.
„Máte praxi na urgentním?“
„Pochopitelně, jinak bych se sem necpala. Nastoupila jsem na pohotovost rok po škole.“
„A ten první rok jste dělala co?“
„Cestovala. Projela jsem na motorce Asii z jednoho konce na druhý, pak lodí do Austrálie, Ameriky a nakonec na Karibské ostrovy. Tam jsem přišla o panenství. Teda to profesní myslím. Resuscitovala jsem frajera, co to člunem napálil do baru na pláži.“
„Někoho mi připomínáte,“ pousmála se nostalgicky Lily, dokončila poslední steh na obočí a ještě jednou si Stellu se zájmem prohlédla. „Jak jste stará?“
„Ročník 78.“
„Přijmu vás. Pokud to schválí Denisa Creeveyová, naše staniční. Do personálních záležitostí se jí nepletu. Někde ji odchytněte a domluvte se s ní.“
„Fajn. Díky. A jak vypadá?“
„Jako vrchní rozhodně ne. S teniskama měří 150 centimetrů a když ji vidíte, máte pocit, že ji musí odfouknout vítr.“
Stella se rozštěkala smíchy, vyrazila hledat tu křehkou bytost a zanechala Lily v ohromení, z něhož ji účinně vytrhl až randál z převrženého stojanu na karty.
U recepce stál doktor Krum a od něj se klapavými kroky podpatků vzdalovala doktorka Delacourová. Rozčileně přitom pohazovala vlasy a zatínala nehty do dlaní.
„Už zase?“ povytáhla obočí Lily.
„Ta žena má očividně potíže s psychikou,“ prohlásil Viktor a klekl si, aby to všechno posbíral.
„Já vás slyším!“ zasyčela na něj přes rameno Fleur.
„Tak to jsem rád, že aspoň sluch máte v pořádku.“
„Já mám v pořádku absolutně vše! To vy byste se měl zamyslet nad svým chováním, vy bezskrupulózní hulváte!“
„Tvrdí nafrněná slečinka, co se štítí sáhnout na pomočené kalhoty. Možná vám měl někdo říct, že tohle není kosmetická chirurgie, ale urgentní medicína. Tady se zkrátka občas zašpiníte.“
„Svlékat pacienty je práce zdravotních sester! Já nejsem placená od toho, abych někomu stahovala mokré kalhoty!“
„Tak se tu hergot rozhlídněte!“ rozkřikl se na ni, praštil srovnaným stojanem o pult a paží kolem sebe opsal kruh. „Máte dojem, že zdravotní sestry padají z kopírky? Všude je jich zoufalý nedostatek! V praxi to potom vypadá tak, že některé věci dělají lékaři. A já si nemyslím, že dostáváte tak mizerný plat, aby vám bylo zatěžko postarat se o pacientovu čistotu.“
„To by stačilo!“ vložila se do nich doktorka Potterová, mrskla jehelcem do misky na použité nástroje a narovnala se. „Jestli máte nějaké neshody, moje kancelář je vám kdykoli k dispozici. Pokud zrovna nepřivezou něco akutního...“
„Úplná zástava za pět minut!“ ohlásil Hagrid echo z dispečinku a vytočil číslo na pager doktorky Grangerové, která byla dnes přidělena k urgentním případům.
Lily procedila nadávku mezi zuby, vyzvala svého pacienta, aby zůstal v klidu sedět, a odběhla si umýt ruce.
Hermiona přispěchala do hlavní haly. Cestou ještě dopíjela zbytek kávy z obrovského kelímku a do kapsy pláště schovávala natřikrát přeložený papír.
„Co vezou?“
„Zástavu. Za pět minut jsou tady.“
„Hagride, ty ses oholil?“ Hermiona si jeho pozměněné vizáže všimla až teď.
„No jó,“ zabručel Hagrid a celý zčervenal. „Už mi ten kečup ve vousech lezl na nervy.“
„Tobě nebo naší nové francouzské posile?“ přimhouřila oči Hermiona a vzápětí uklidňujícím tónem dodala: „Sluší ti to.“
„Tak je tu máme,“ prohodila Lily a vyšla záchranářům vstříc jako první.
„Muž, asi 30 let, zástava oběhu i dýchání. Poranění temene. Glasgow 4. Našli ho ležet na ulici. Nejspíš ho někdo praštil a utekl.“
Záchranářka seděla obkročmo na pacientovi a prováděla kardiomasáž. Její kolega, který doteď neúnavně stlačoval AMBU-vak, ho předal Susan Bonesové a vyčerpaně se opřel o stěnu.
Uběhlo asi pět vteřin, než pohotovostnímu týmu došlo, kdo leží na nosítkách.
„To je přece Flint!“ zaječela Susan, která se ocitla přímo nad jeho obličejem, když zajišťovala umělé dýchání.
„Jedeme na jedničku!“ zavelela doktorka Potterová a pokoušela se honem rychle srovnat. „Grangerová převezme masáž, Susan připraví intubační sadu – rourku devítku. Pak stovku etomidátu a čtyřicítku suxamethonia.“
Zajeli na vyšetřovnu, záchranářka slezla z nosítek, pomohla jim přemístit pacienta a okamžitě se složila na zem.
Hermiona stáhla lůžko do nejnižší polohy a začala spojenými dlaněmi masírovat hrudník. Lily Marcusovi zaklonila hlavu, vzala do ruky laryngoskop a vsunula mu ho do úst. Jakmile Susan aplikovala myorelaxant a hypnotikum, provedla intubaci s následným napojením na ventilátor.
„Plíce jedou. Nastartujeme srdce. Susan, defibrilátor na 200 a dva miligramy atropinu i. v.“
„V uchu je šedá hmota,“ upozornila ji Hermiona.
Doktorka Potterová na tu informaci nijak nezareagovala. Chopila se nabitých elektrod a pokynula ostatním, aby ustoupili.
„Pal!“
„Bez pulsu,“ zahlásila Susan po přiložení prstů ke karotidě.
Hermiona se znovu pustila do masáže, přestože její šestý smysl už jí dával vědět, že tahle snaha nikam nepovede.
„Připojte ho na monitor!“ přikázala Lily a sama přešla k ovládání defibrilačního přístroje. „Nabíjím na 250.“
Počkala, až Bonesová připojí monitor životních funkcí, a pustila do Marcusova těla další elektrošok.
„Asystolie,“ okomentovala Hermiona rovnou přímku na obrazovce. „Myslím, že pokud ho neurologicky vyšetříme, zjistíme, že tohle je zbytečné.“
Lily na chvilku zaváhala. Podívala se na obě ženy, které jí asistovaly, pak pomalu odložila elektrody, vytáhla z náprsní kapsy svítilnu a zkontrolovala Flintovy zornice. Věděla, že to měla udělat už dávno, ale toho okamžiku neodvratné pravdy se děsila.
„Mydriáza. Bez reakce na světlo. Mozek v háji.“
„Čas smrti 10:27,“ ukončila to oficiálně Hermiona, odstoupila od lůžka a rukávem pláště si setřela pot. „Susan, odpoj prosím přístroje.“
„Do hajzlu!“ zařvala Lily. Pěstí udeřila do zdi za sebou. „Do hajzlu, do prdele, kurva! Promiňte, omlouvám se, tohle prostě... To je prostě něco, na co si odmítám zvyknout.“
„Když jsme k němu přijeli, zornice reagovaly,“ promluvila slabým hlasem žena v záchranářské uniformě a sbírala se na nohy. „Resuscitovali jsme nepřetržitě. Nejdřív Max a potom já.“
„Odvedli jste dobrou práci,“ ubezpečila ji Potterová. „Běžte si odpočinout, Karin. Susan, zavolejte do márnice a postarejte se o tělo. Hermiono?“
„Ano, doktorko Potterová?“
„Sežeňte prosím kontakt na jeho matku a dejte jí vědět. Lady Isabella Flintová.“
Grangerová stroze přikývla. S lady Flintovou už měla tu čest. Věděla kam se obrátit a nemuset trčet půl hodiny na drátě.
Lily v sobě udusila řvoucí pocity vzteku a bezmoci, zhluboka se nadechla a vyšla na chodbu. Přítomnost sestry Abbottové ji nepřekvapila.
Jen co doktorka Potterová prošla dveřmi, Hannah věděla, co uslyší z jejích úst.
„Fraktura baze lební s prolapsem. Neměli jsme šanci. Je mi to moc líto.“
Přivinula ji k sobě, třesoucí se a plačící, hladila ji po zádech a vlastní slzy jí tiše kanuly do jejích hustých, medově zlatých vlasů.
„Millicent je na JIPce,“ sdělila jí Hannah, když se odtáhla a zkrotila první nával emocí. „Přežije to, ale bude potřebovat rekonstrukční operaci. Ta zranění byla devastující. Zjevně nešlo o demonstrativní čin. Chtěla umřít.“
„Myslíte si, že mu to mohla způsobit ona?“
„A vy snad věříte, že to byla pouhá shoda okolností?“ vrátila jí to Hannah hořce. „Každý v tomhle špitále ví, že byla chorobně žárlivá a psychicky labilní. Marcus už toho měl dost. Chystal se manželství ukončit.“
„Měla bych upozornit policii,“ řekla Lily opatrně. „Víte, co to pro vás znamená?“
„Vím. Ustojím to. Chci, aby skončila za mřížemi.“
„Dobře. Pokud chcete, můžete si vzít na zbytek dne volno.“
Lily si osušila tváře a zamířila do své pracovny.
Hannah v duchu napočítala do deseti a vstoupila na ošetřovnu č. 1, aby svému milenci dala poslední sbohem. Věděla, že na pohřeb by se dostala jen přes mrtvolu lady Flintové.

Na lékařském pokoji panovalo neobvyklé ticho. Cedric seděl za stolem a zíral do šálku s vystydlou kávou, Katie ležela na pohovce s nohama přehozenýma přes opěrku a dlaněmi si zakrývala pláčem opuchlé oči, Angelina postávala u okna a mlčky civěla na dva blikající policejní vozy.
„Neměl jsem Flinta rád,“ prohlásil Diggory upřímně. „Ale tohle jsem mu fakt nepřál.“
„Blaise je úplně v háji,“ poznamenala Angelina. „Prý spolu kamarádili od dětství. A teď mu na oddělení leží ta vyžraná bestie a on ji musí dávat dohromady.“
„Millicent byla už dlouho pod tlakem,“ zastala se jí Katie. „Na chíře si z ní utahovali, tak se nechala přeřadit na pediatrii, tam se jí posmívala děcka, tak to zkusila na ARU. Severus z ní udělal prvotřídní anesteziologickou sestru. Byla jediná, koho s sebou letecká záchranka brala bez keců. Jenomže na ní pořád visela nálepka protivný ošklivky. No a pak přišel Marcus. Čert ví, proč si vybral zrovna ji, ale nějakou dobu to klapalo.“
„Dokud si nezačal užívat jinde,“ zašklebil se Cedric.
„Víme kulový, jak to u nich doma vypadalo. Nad rozvodem přemýšlel už dávno předtím, než si začal s Hannah.“
„A to víš jak?“
„Řekl mi to. Byl jedním ze dvou lidí, se kterými jsem se během svojí pauzy vídala.“
Tohle prohlášení donutilo Angelinu odtrhnout zrak od policejních majáků.
„Vážně? Flint?“
„Jo,“ potvrdila Katie a ve tváři se jí objevil něžný úsměv. „Flint a Snape. Oba se o mě starali, když jsem ležela na ARU a nikdo netušil, jestli se ještě proberu. Moc si toho nepamatuju, ale často jsem je vedle sebe slyšela. Vím, že Marcus jednou vynadal Romildě, že mě špatně rozcvičuje, a Severus ke mně občas chodil obědvat. Četl u toho nahlas novinky z pohotovostní medicíny, abych zůstávala v obraze. Kdyby nebylo těch dvou, tak jsem to vzdala.“
Na nějakou dobu znovu zavládlo ticho. Pak Cedric vrznul po podlaze svou židlí a odkašlal si.
„Už mu to dal někdo vědět? Myslím Snapeovi.“
„To nevím,“ zavrtěla hlavou Katie. „Předpokládám, že se to dozví od paní vedoucí. Jsou přece přátelé.“
„No, já bych se vsadila, že mu to dřív řekne Hermiona,“ ušklíbla se Angelina.
„Počkej,“ zarazil se Cedric a přestože už byl skoro na nohou, zase si sednul. „Chceš tím snad říct, že... Co tím chceš říct?“
„Copak tobě to ještě nedošlo?“ zasmála se Katie a vrhla na něj kosý pohled. „Proboha, na to snad nemusíš být žádný Sherlock Holmes, aby ti došlo, proč už Hermiona v pátek pracuje jen do dvou a v pondělí pravidelně jezdí pozdě.“
„Říkala, že má teď komplikovanější dojíždění.“
„No jasně. To má. Když jezdí z Battersea a nechce se jí vstávat, protože Snape pracuje až od sedmi.“
„Ahoj,“ pozdravila je Hermiona při průchodu dveřmi, zapnula kávovar a opřela se o linku. „Bavili jste se o mně?“
„Ne, proč?“ zalhala pohotově Angelina.
„Zmlkli jste hned, jak jsem vešla, a Cedric na mě kouká, jako bych na sobě měla deset kilo semtexu.“
„Promiň,“ omluvil se Diggory a se sklopenou hlavou odnesl prázdný hrnek do dřezu. „Jen jsem přemýšlel, proč jsi nám neřekla, že chodíš se Severusem.“
„Ach tak,“ povzdychla si Hermiona, objala rukama horký šálek espressa a věnovala mu dlouhý, přímý pohled. „To bude nejspíš tím, že s ním nechodím.“
Zatímco Cedric zmateně těkal očima po Angelině s Katií, Hermiona jedním douškem vypila horkou kávu, opláchla po sobě hrníček a úhledně jej postavila vedle hrníčku Lily Potterové. Pak si ze skříňky vyzvedla kabelku a místo ní pověsila svůj plášť a stetoskop. Když procházela dveřmi, ještě se s jízlivě sladkým úsměvem ohlédla přes rameno.
„Já s ním totiž jenom spím... Ale pozdravovat ho od vás můžu. Pěkný víkend.“
Toho, že jí z kapsy pláště vypadl natřikrát přeložený papír, si nevšimla. Angelině to však neuniklo. Došla ke skříňkám, sehnula se a prostě ho rozložila.
Ruka jí vystřelila k ústům a oči div nevylezly z důlků, s jakým údivem zírala na...
„Pozitivní gravitest.“