21. kapitola - Hrozba plesu naplněna

Obrázek uživatele Birute
Úvodní poznámka: 

Úklady, vize, čáry a kouzla, tajemná minulost většího počtu postav, společenská interakce, to všechno bledne před další znepokojivou položkou princeznovského života.

Kapitola: 

21. kapitola
Hrozba plesu naplněna

Už když přicházely, dostaly malou ochutnávku, ale když vkročily do slavnostně vyzdobené síně, bylo najednou všeho moc – lidí, světla, zvuků. Hudba podbarvovala desítky hlasů v halasné vlně. A když Šárka stanula u dveří s Klárou po boku, na okamžik ji napadlo, že uteče. Samozřejmě by to vypadalo hrozně, ale v ten kratičký okamžik to bylo jediné, co její nohy chtěly udělat.
Potom ucítila dotek na hřbetu ruky. Klára ji vzala za prsty, usmála se, jak to uměla jenom ona, a dovlekla ji do sálu, opět půvabně, jak to uměla jenom ona. Situace v Šárčině žaludku se přesto nijak nezlepšila. Musela ho mít scvrklý jako starý lískový ořech.
Táta a Blanka seděli na trůnech na vyvýšeném stupínku a velmi jim to slušelo. Vedle jejich trůnů stála dvě menší vyřezávaná křesla. Šárku by nejspíš potěšilo, že už má vlastní princeznovskou sesli, až na to, že cesta k ní jí připadala nezvykle dlouhá. Vnímala, jak úsměvy dvořanů a hostů přelétají kolem ní a soustředí se na její sestřičku jako včely kolem plástve. Potom si ale uvědomila, že se Kláře potí ruce. Tíha v břiše o něco povolila. Nebyla v tom s tou nejistotou sama.
Třeba za to mohl i letní večer. Okna do zahrady byla otevřená, záclony v nich povlávaly, ale v síni bylo přece jen hodně lidí a Klářiny tváře jenom hořely. Možná to na její všemi milovanou sestru bylo přece jen příliš pozornosti. Oproti Šárce byla ještě malá. A tak jí Šárka aspoň zlehka stiskla prsty. Ať už pro povzbuzení nebo jako připomínku, že jestli se tu někdo dopustí „nepřístojnosti“, jak to souhrnně nazývala chůva, bude to Šárka. Měla nepřístojnosti v malíčku i v Knize a nehodlala se o ně s nikým dělit.
Kolem svícnů se mihotaly stíny můr, které se nedaly zastrašit ubohou překážkou v podobě lehounkých záclon.
Šárka s Klárou se před královskými rodiči uklonily a rozdělily se jako světle a tmavě modré šipky. Když Šárka zachytila tátův spokojený pohled a posadila se, konečně si oddechla. U nedalekého stolu seděl mistříček a Šárka se rozhodla, že ho využije jako kotvu. Ještě nikdy ho neviděla tančit, a kdyby bylo nejhůř, přesune se během večera k němu a bude předstírat duchaplnou konverzaci. Šárka si pro tu příležitost nastudovala hned několik duchařských historek. I z okolních zemí pro případ, že by musela předvést diplomatický um. Ořech jí nanovo seschnul v břiše. Mnoho hostů neznala a čestná místa připravená pro okolní vládce a jejich vyslance zatím zela prázdnotou. Ke všemu zachytila pohled chůvy, která na ni vážně kývla, a působilo to jako konečná tečka Šárčina rozsudku: „Bude se tančit.“
Pak zazněla fanfára a Šárka sebou lehce cukla. V duchu si říkala, jestli si toho někdo všiml. Tipovala by chůvu. „Příště už mě nepolekají,“ předsevzala si. „Budu sedět, jako kdyby mě vytesali ze žuly. Jako kdyby mě postihlo kouzlo ze strany šedesát dva.“

Následný příval fanfár už ustála a držela se velmi princeznovsky, když s rodiči a sestrou sestoupila ze stupínku, aby přivítali hosty. „Jako kdyby nám chůva přiložila k páteři pravítko,“ pošeptala Kláře a ta stiskla rty, aby se nezubila na celé kolo.
Šárka si jména hostů v duchu opakovala, jakmile je ceremoniář ohlásil, aby si je spojila s tvářemi. Bylo to hodně lidí a ona se je snažila naučit už s předstihem. Opravdu se snažila, ale s divným pocitem v břiše a mezi stísněnými zdmi, které nedokázal odlehčit ani vánek. Ten ze záclon vytvářel velmi společenské duchy, na rozdíl od ní odhodlané zapojit se do radovánek.
S princem Richardem, který byl současně vlastně i jejím přiženěným strýcem, by Šárka neměla mít potíž. Byl hodně mladý. Oslavil patnácté narozeniny a Blanka mu při poslední návštěvě vezla spoustu darů. Nakráčel si to k nim s úsměvem. Zlaté vlasy mu zářily. Na rozdíl od Blanky je neměl v délce potřebné na usmrcení nepřítele. Blanka nejspíš dostatečně prosadila bezpečnost země, takže se k podobným bojovým chvatům nemusel uchylovat. Byl štíhlý jako proutek a pihovatý… Tady Šárce docházela přirovnání. Jako hodně pihovatý proutek. Jako někdo, kdo tráví hodně času venku a na slunci. Podobal se své starší sestře a zdálo se, že je podobně jako závěsy v dobrém rozmaru a připravený se bavit. Podal ruku Vladanovi a druhou ho poplácal po rameni. „Jsem tak rád, že jsem tu a že vás zase vidím.“ To patřilo samozřejmě Blance a Kláře. Potom se Richard uklonil i jí se slovy: „Je mi ctí, že tě konečně poznávám, princezno. Blanka i Klára mi o tobě hodně vyprávěly.“
„Vážně?“ by nebyla vhodná odpověď, Šárka proto sáhla po univerzálním řešení, na které chůva dost spoléhala, vysekla pukrle a připojila k němu důkladně nacvičenou frázi. „Potěšení je na mé straně.“
Do sálu se začali řinout další hosté. Královna Zlata z Přímoří, která se nesla sálem tak, že bylo zřejmé, že na ní od útlého dětství odváděl dobrou práci celý přepadový oddíl chův. Doprovázel ji princ Ctirad. Šárka na to byla připravená, ale i tak si při zaznění jeho jména pomyslela: „Hahá, předstup, oběti!“
Princ se tak trochu i tvářil. Když se však dostatečně přiblížil, nasadil úsměv. Byl tmavovlasý a docela hezký. Pokud si ho nepletla s dalším princem, tak mu bylo čtrnáct let. Šárka nikde v síni nezahlédla roh, ani ozdobný, takže spolu budou aspoň po dobu plesu muset vycházet. Ctirad zatím neudělal nic, čím by si vysloužil pověstný osud, ovšem večer teprve začínal.
Postarší markraběnka Doubravka z Letenburku dorazila sama a s hůlkou, o kterou se opírala, vypadala trochu nebezpečně. Jak se později ukázalo, oceňovala květinovou výzdobu v barvách své země na svém čestném místě, byla spokojená se šunkovými rolkami a novými obchodními dohodami.
Nejpočetnější výpravu tvořil král z Jestřabího království s princeznou Lindou, která ve žlutých šatech a s jemnými hnědými kadeřemi vypadala jako medová panenka, naštěstí bez průvodu bodavého hmyzu. Byla o rok starší než Šárka.
„Vypadá to dobře,“ pošeptal táta nenápadně Blance, Šárka to však svými pozornými slechy zachytila.
„To, že královna přivezla i Ctirada je slibné gesto,“ odpověděla Blanka o něco mumlavěji, protože stála přece jen o něco dál. Možná proto to Šárce tak úplně nedávalo smysl.
Pokud ovšem… zamrazilo ji. Ctirad… a Šárka.
„Nechystají se mě zasnoubit, že ne?“ Tenhle ples měl být mírumilovnou oslavou a kdo ví, co se pro ten mír dospělí rozhodli udělat. Tentokrát na to podle všeho chtějí jít jinak, než měla ve zvyku Blanka, jenomže… zásnuby?
Něco by jí naznačili. Nebo co když naznačovali a ona třeba zrovna zkoumala, jak pohledem ztupit ostny růží nebo vidličku a jak kdysi dávno dokázala zlá víla zaklít špičaté předměty. A přitom nevnímala jejich varování…
Jako teď nevnímala pár dalších hostů. Chytla se u vévody Kristiána a jen doufala, že na hosty kývala aspoň ze zvyku. Teď už se naštěstí soustředili jen na její rodiče a na Kláru.
Podezíravě sledovala Ctirada. V jednu chvíli zachytil její pohled a zatěkal očima znepokojeně po síni.
„I když markraběnka by mohla v hůlce skrývat otrávenou jehlici,“ poznamenal táta při závěrečné fanfáře, po které se šli na chvíli posadit, zatímco síň začali obcházet sluhové s poháry. A pážata, protože v jednu chvíli zachytila pohled věčně přepadlého Janka, který se držel u zdi a Šárce připadalo, že se snaží krýt tácem.
Ani to Šárce, která už teď úspěšně propadala panice, náladu nijak nezvedlo. Táta vedl zlověstné řeči a ve vzduchu se vznášela hrozba zásnub.
Šárka upíjela šťávu, kterou jí přinesl Jankův chrabřejší druh, a upíjela ji jako o život. Pořád tu byla možnost, že by se mohla vymluvit na to, že si musí nutně odskočit.
Nikdo snad vás nemůže zasnubovat, když se zatarasíte na prevétu.

Komentáře

Obrázek uživatele wandrika

Veru, všetko ostatné bledne pred hrozbou zásnub. Ale tipujem, že Šárka by prípadného nechceného ženícha dokázala premeniť na ropuchu alebo tak nejak.

Obrázek uživatele Birute

Ropuchy a jiné žáby se v příběhu skutečně vyskytnou! Bez nich to prostě nejde.

Obrázek uživatele Aries

Je to náročný. Nějak mi uniká ta souvislost vlasů a zbraně, to je z nějaké pohádky, kterou neznám?

Obrázek uživatele Birute

To bylo zmíněné někde na začátku. O Blance šly zvěsti, že svůj dlouhý cop používá jako bič, což ona sama popírala, ovšem vlasy má kvalitní. A její bratr upřednostňuje kratší sestřih, tudíž po téhle stránce můžou být lidé v klidu.

Obrázek uživatele Aries

aha, tak to jsem zapomněla

Obrázek uživatele Angiera

Tak snad všechno dobře dopadne...

Obrázek uživatele Birute

Ještě 30 kapitol a všechno dobře dopadne.

-A A +A