Do noci

Seděla u kormidla a napjatě upírala oči do noci. Za zády tušila obrysy Skřivánka, před přídí člunu se prostírala neproniknutelná tma. Muži mlčeli. Ticho noci rušilo jen šplíchání vln a pravidelné skřípění vesel. A s každým zaskřípěním jí na zádech naskočila husí kůže. Mimoděk se jí vybavila dávno ztracená vzpomínka...

Byla neděle. Zvon odbíjel devátou. Foukalo od moře a padal drobný déšť. Šly s maminkou do kostela. Procházely kolem hostince. Jeho vývěsní štít se kýval ve větru a strašidelně vrzal. Byla na něm postava v černé kápi.

Otřásla se. S každým zaskřípěním byli cíli blíž... A s ním i Jí.