Dárek z lásky
Odehrává se několik let po této události http://sosaci.net/node/2792
Doufám, že stoslovka potěší Esclarte :-)
Špinavá přístavní krčma v Marseille.
Zahořklá a apatická zpívá tady pijácké písničky a odhání opilce. Od života už nic nečeká.
Sedává vždycky u stejného stolku. Páska přes oko, zlatý kroužek v uchu a dřevěná noha. Nedotírá.
Časem se sblíží. Chodí na procházky k moři, pozorují racky.
„Miluju tě. Nemusíš zpívat, zabezpečím nás. Věř mi.“
Věří, že ji miluje, má ho ráda, ale milovat nedokáže.
Vyplouvá na moře. Při loučení jí předává malou krabičku.
„Pro jistotu. Říkal jsem, že se o tebe postarám.“
Viviana ví, že už ho neuvidí. Po zprávě o ztroskotání jeho lodi najde v krabičce mapu k pokladu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To bude asi už víc let, ne?
To bude asi už víc let, ne?
Téda, ta dopadla. Ještě že já vím, že opuštěné stáří v bídě ji nečeká.
Tím spíš ne díky tomuhle. Chudák pirát, třeba z toho přece jen mohla být láska.
Určitě z toho láska být mohla
Určitě z toho láska být mohla. Pirát ji rád měl a moc.
Viviana má v tomhle prostě smůlu.
Ve stáří jí bude líp.
Tady měla dost smůlu, ale
Tady měla dost smůlu, ale jinak ji podezírám, že si za to taky trochu může sama... Ale nakonec jí bude líp.
Trochu ano. S tou svou
Trochu ano. S tou svou povahou si to občas komplikuje sama, zase ale při tom, jaký měla dětství - kdo by se divil? Ale hlavně že zmoudří a bude jí líp.
Hezké. Skoro mne to dojalo.
Hezké. Skoro mne to dojalo.
Díky, to jsem ráda. Ale
Díky, to jsem ráda. Ale Vivianě to neříkej, ona soucit nesnáší... tváří se jako drsoň :-)