Maličkosti
Všechny ty maličkosti...
Deanovy nohy na stole.
Jeho apetit, se kterým se mu povedlo sežrat půlku nákupu, hlavně věci jako zmrzlinu, brambůrky a podobně, aniž by někomu taky nechal.
To, jak při výjezdech balil holky a nestaral se, jestli má Sam odvoz nebo i kde přespat, jeho libido bylo přednější.
Vůbec už nemluvě o oblibě kanadských žertíků.
"Ty jseš vážně strašnej sobec, Deane."
Až potom Sam... On měl pocit, že zemřel, i když Dean i Bobby mu tvrdili něco jiného.
Všechny ty maličkosti...
"Kolik?!" ptal se Bobby, když zjistil pravdu.
"Rok," vydechl Dean. "Neříkej to Samovi, prosím!"
Všechny ty maličkosti...
Nějak jsem se ztratil v těch záporech, Deanovu výměnu svojí duše za Samův život vidím z jedný strany jako sobectví - chtěl bratra zpátky bez ohledu na to, že se Sam bude potom muset sám vyrovnat se ztrátou a pocitem, že je to kvůli němu. Na druhou stranu do toho šel i s vyhlídkou na věčnost v Pekle, jen aby Sam mohl žít.
Nevím.
Ale tahle konkrétní linka mi vždycky přišla hrozně silná.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc se mi to líbí, mám
Moc se mi to líbí, mám vlastně podobný typ hrdinů dost rád, navenek se tváří (i chovají) jako neskuteční sobci, ale když na to přijde - jsou to fakt charaktery! (Oč horší je obrácený typ - hodňoučká sluníčka, která nakonec v rozhodující chvíli všechny podrazí...)
Díky, a jo, přesně. :)
Díky, a jo, přesně. :)
Ten rozpor toho sobectví a
Ten rozpor toho sobectví a ohleduplnosti je tu hrozně silný. A nic na světě není černobílé.
Pro tenhle typ mám vážně
Pro tenhle typ dějové linky mám vážně slabost. <3
Jop. Tohle je ještě období,
Jop. Tohle je ještě období, kdy jsem měl rád i hlavní dějovou linku, ne jen samotný případy. Kolem tý desátý série zhruba se to změnilo.