Šestého května ráno
Jdeme do finále. Rok 1932
Předchozí ~ Následující
Je šestého května, pět hodin ráno. Anna Maria spí.
Pavel Timofjejevič tiše přechází z místnosti do místnosti. Je ráno jako každé jiné. Až na pár drobných detailů. Dnes nepije čaj ale kávu. Po snídani se vrátí do ložnice. Sedne si na parapet, chvíli mlčky pozoruje svou spící ženu a potom skloní hlavu a začne psát. Nejspíš by bylo na místě rozloučení, vyznání lásky nebo alespoň nějaké vysvětlení. On píše o nenávisti, o zradě, o nepochopení. Píše o politice a o sobě a nevidí černý mrak, který halí jeho mysl.
Je šestého května, čtyřicet jedna minut po páté ranní. Paříž spí.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
zlověstné
zlověstné
No však už moc času nezbývá..
No však už moc času nezbývá... Díky
Moc pěkné.
Ten údaj přesného času na konci - to je jak tikající bomba.
Tik... Tak... Tik...
Tik... Tak... Tik...
Napětí z toho vskutku kapá,
Napětí z toho vskutku kapá, ono ostatně každé setkání s mrakem zahaleným rozumem svírá žaludek...
Děkuji
Děkuji
Koukám že to směřuje k
Koukám že to směřuje k temnému rozuzlení.
Vypadá to tak.
Vypadá to tak.
Nenapadá mě smysluplný
Nenapadá mě smysluplný komentář, ale drabble se mi líbí :)
Díky :)
Díky :)
Tak to je perfektní pojetí
Tak to je perfektní pojetí tématu. Manželka ty ohledy těžko ocenila.
Díky
Díky