Strašlivý boj.

„Geralt vyskočil jako když ho střelí. Podej mi meč, Marigolde, vykřikl. Hodil jsem mu jej v poslední možnou chvíli.“

Slečna Vierunka si zatínala nehty do dlaní a s vykulenýma očima visela na Marigoldových rtech.

„Geralt sekal, jedna hlava, druhá, třetí....“

„Ach," povzdechla dívčina sevřenými rty.

„Krev stříkala kolem, že přes ní nebylo vidět, a Geralt stále sekal. Byl to koncert rychlosti a oceli Vierunko," pokračoval dál Marigold.

„Zaklínač si však vůbec nevšiml, že drak za sebou skrývá ocas s ostrým bodcem. Najednou jím kmitl a propíchl Geralta skrz na skrz."

„A v tu chvíli jsem se probudil,“ pronesl Marigold tiše.