Modlitba za oběšence

„Hrůůůůza! Kde jste kdo! Pomóóóc,“ začala křičet. Netrvalo dlouho a přiběhly do stodoly další ženy. Jedna spěchala tak, že zvrhla malou bečku.
„Co se děje?“ ptají se celé zadýchané.
„Koukněte támhle nahoru. Oběšenec.“
„Takhle mladý si vezme život. Měla bych za něj orodovat,“ sepne ruce jedna.
Z modlitby, ji vytrhují vzrušené hlasy.
„Opravdu, je mrtvý. Nehýbe se,“ fascinovaně pozoruje další sebevraha.
„Já myslím, že byl duševně chorý, jinak by to neudělal.“
„Byl nešťastný, ta jeho mu zahýbala.“
„Chlapi v hospodě se sázeli, zda se mu vrátí, nebo to bude jeho smrt.“

Dál klevetí.
Neberou ohled na chlapce ani na mrtvého.