A neposlouchají a neposlouchají
"...co nám patří!"
"Nějaký cukroví..."
"Ne! Hrdinům je třeba zbraní!"
"...perník."
Chůva jim oběma zacpala pusy.
"Zmlkněte," zašeptala výhrůžně. "Posloucháte se vůbec? Proč tu jsme? Hrát si? Krást v kuchyni?"
Elladan jí nasupeně zaprskal do dlaně, Elrohir zavrtěl hlavou a zahuhlal.
Pustila je.
"Chcem dokázat tátovi, že jsme hraničáři... A..." Tváří mu proběhla zvláštní proměna. "Nesmíme dělat, co by od nás čekali. Elladane, ty... jsi ten chytřejší... přece něco vymyslíš."
"Já? Chytřejší?"
Bratři jeden na druhého zírali, jako by se viděli prvně. Najednou je od sebe nešlo rozeznat.
"Když my nevíme."
"Ale kdybys nám poradila..."
"...tak jsme to, jedno ucho."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
já nevím, jestli vidím téma,
já nevím, jestli vidím téma, ale to je celkem jedno, líbí se mi to
Díky :)
*edit: Přepsala jsem závěr. Díky, Aries, převelice za inspiraci k tomu správnému splynutí uší!
Teď už jo :-)
Teď už jo :-)
:-D
Teď je to geniální. Konečně jim to došlo.
(Ale přivádí mě to k závažné otázce: umí elfové upéct štramberské uši?)
Lembasový uši?
Ale teď jsem se v jednom drabbli od KattyV dozvěděla pověst o původu štramberských uší a už si nejsem jistá :D
Dětičky nadšeně poslouchají
Dětičky nadšeně poslouchají rady, ale budouu se jimi i řídit?
:-))
Pobavilo.
Děti no :)
Děti no :)