Svátost soumraku

Nečekaně se před ním otevřelo prostranství s vyhlídkou na řeku. Terasy zaplněné lidmi. Ve vzduchu bylo cítit napěti. A hašiš.
„Jdeš právě včas, kámo,“ ozval se za jeho zády Mrtvý zub. „Za chvíli to začne.“
K. zaostřil na skupinku černošských bubeníků před nimi. Nachystaní na pódiu z vyřazených palet.
„Baako, Chika a Kaffir… seděli spolu kdysi v jedný cele,“ vysvětloval.
V tu chvíli bubny zavířily. Naléhavé jako touha. Hluboký hlas začal zpívat. Ostatní po něm opakovali.
„Černý hade, jež se snoubíš s oceánem…“
Zavěšený most přes řeku se začal rozsvěcet. Bubny duněly po Terasách.
„Tisíc světel na cestu ti září...“