Navždy spolu
Smutno bylo po celé zemi, ptáci zpěvavě naříkali, zvířata žalostně kvílela. I stromy shazovaly své listí. V řekách stoupla voda ze všech slz, prolitých nad krvavou smrtí největšího z pěvců.
Kruté, zdivočelé ženy neunikly trestu: bůh Dionýsos se rozlítil spravedlivým hněvem, a všechny lítice proměnil v stromy.
Ale nic na světě nemohlo napravit ten ohavný čin...
Netruchlete však, neboť písně Orfeovy neutichnou. Jeho stín letí do Podsvětí, které už jednou prošel, a míří přímo k Elysiu. Zde, na kvetoucích nivách, se shledá s Eurydiké a sevře ji konečně v náručí. A jeho písně budou znít dál, celým Podsvětím, už napořád.
Já nevím, řekl bych, že Podsvětí samo je taková velká cela.
Když přišel Orfeus poprvé prosit za Eurydiké, tak celé Podsvětí rozplakal. Já věřím, že teď, když se konečně shledali, je naopak v Podsvětí veseleji...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Esenciální nádhera.
Esenciální nádhera.
^U^
^U^
Mě ta jejich pověst vždycky
Mě ta jejich pověst vždycky rozesmutnila, tak snad se nakonec v Elysiu potkali.
Hezky napsáno.
Hezky napsáno.