Do kelu!
Jako malá jsem o letních prázdninách jezdila s babičkou za její sestřenicí na slovenskou dědinu. Ve dvou letech jsem toho ještě moc nenamluvila, ale ve třech jsem začínala poznávat česko-slovenskou jazykovou bariéru.
„Toto je kôpor.“ Jednoduché, pomyslela jsem si a jala se nacvičovat výslovnost artikulačně zapeklitého ô. Môj kôn a guľôčka v jamôčke.
Nad borůvkami a čučoriedkami jsem se nepozastavovala. Jafury byly těžší.
Jenže obtížnost se stupňovala.
Kedlubna? „To čo je? Aha, Kaleráb!“
Nakonec, po nedorozumění s ťavou a korytnačkou („Ale to je želva!“), se dostavil problém nejzapeklitější.
S dvojicemi zelí – kapusta a kapusta – kel, s tím mám tedy problém dodnes.
Zděšení z toho, že na Slovensku jedí morčata, se mi tam bohužel nevešlo :D
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:) Pěkný! Ale zas je to
:) Pěkný! Ale zas je to skvělej tréning jazykových zvláštností.
Mám podobnej problém.
A rodiče dodnes rádi vzpomínají na moje mírné zděšení, když jsem v nějakých asi sedmi letech našla v jídelníčku restaurace v Nitře "morčacie prsia", nebo jak to bylo :D
Mně bylo tak nějak podobně,
Mně bylo tak nějak podobně, když jsem se v obchodě v oddělení uzenin zděsila, že nejenže jedí morčata, ale ještě z nich dělají šunku! :D
Ale zas tam nejedí
Ale zas tam nejedí drevokocúry :)))
To je jediný štěstí! :D
To je jediný štěstí! :D
Krásne a výstižné! Ono naučiť
Krásne a výstižné! Ono naučiť sa ř je možno rovnako ťažké ako slovenské dvojhlásky.
To ano :)
To ano :)