Ve spárech Raků - L. - Epilog
A je to tu.
Upřímně? Po přečtení úvodního drabble jsem netušil, co bych mohl psát. A pak přišel nápad.
Jak už jsem psal v komentářích - měl jsem jinou vidinu konce. Ale už dávno vím, že lepší je nechat příběh žít, než se ho nutit držet vymezené cesty. Nu, snad vás alespoň trochu bavil.
Děkuji všem, kteří se mnou vydrželi až do samého konce. Vážně si toho moc vážím. A pokud někdy najdete cestu do mé hospody - nebo narazíte na moji hlavní identitu - máte u nás pivo (nebo cokoliv, co pijete a nezruinuje nám to peněženku).
Rada, kterou Dryn Horovi poskytl, nakonec nesla své ovoce. Hora ve společnosti Kruegeho a Mallera vyrazili pátrat po stopách Raků. Stačilo jen poslouchat o tom, která místa Raci napadli a zakreslovat je do map. Čím víc míst s útoky zakreslili, tím zřetelněji na mapě vynikalo území, na kterém téměř nedocházelo k útokům.
Po dvou měsících si byli jisti a vyrazili. Kruege s Mallerem vypadali jako by vůbec neváhali. Jen Hora se bál, aby nepřišli pozdě.
-*-
„Víš, pořád přemýšlím nad tím, proč si toho skrčka vzal právě sem,“ pronesla Colleen a zadívala se na druhou stranu lokálu, kde malý chlapec seděl u stolu s Hraničářem a s pusou dokořán poslouchal jeho vyprávění.
„Je mojí povinností se o něj postarat,“ pokrčil rameny Hora.
„Jo, to chápu. Ale vzít ho do takovýho pajzlu? U Balíka by mu bylo líp,“ podotkla a sebrala Horovi pergamen, na který psal.
„Chtěl jsem, aby poznal, co je to domov. A tady se cítím doma. Navíc má tu větší šanci se uchytit, než někde na vesnici,“ hájil se Hora.
„Já ti nic nevyčítám. Víš, jsem ráda, že tu je. Je to tu s ním takové veselejší,“ usmála se Colleen a vrátila mu pergamen. „Jde ti to dobře. Až toho bude víc, dej mi vědět. Chci si to přečíst mezi prvními.“
„Zařaď se za Kruegeho,“ zasmál se Hora. „Prý si chce přečíst, jak jsem z něj udělal dokonalého hrdinu, který se postavil tváří v tvář poslednímu z Raků.“
„Kruege chce něco číst. Děsivá představa,“ zasmála se Colleen, ale pak zvážněla. „Takže nakonec nám stejně povíš, jak jste toho kluka dostali zpět,“ dodala.
„Možná povím, možná ne. Kdo ví, jak ten příběh zakončím,“ pokrčil rameny Hora a vrátil se k psaní.
Na tom nezáleží, pomyslela si Colleen. Chlapce jste zachránili. A je úplně jedno, jak se vám to povedlo.
A ještě slovo závěrem. Ne, nechci vás připravit o to, jak dokázali najít ono skryté sídlo Raků. Ani o to, co museli udělat, aby chlapce získali zpět. Ale blíží se nám duben a tak jsem si řekl, že by se to mohlo odvyprávět v rámci DMD.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ale toho kluka mi líto je.
Ale toho kluka mi líto je. Tak snad se z toho trochu dostane
No ještě aby nebylo. I kdyby
No ještě aby nebylo. I kdyby před ním byl už jen život plný pohody, vzpomínky si sebou ponese dál.
Děkuji za společnost a komentáře. Hlavně díky vám čtenářům jsem dokázal pokračovat.
On tam musel být docela
On tam musel být docela dlouho, to asi nebude jen tak.
Tak hlavně že nakonec nezařval nikdo další. (kromě posledního raka)
:D Tomu říkám fikané
:D Tomu říkám fikané zajištění si čtenářů na DMD. :D
Tak dobrý konec by byl aspoň v náznaku, teď ještě ty detaily (a tady tedy čekám odpověď, že se to odkládá o kvartál, jakákoliv jiná by mne příjemně překvapila... ;-) )
A to je dobrý, to se moc
A to je dobrý, to se moc těším na další příběh! Díky, ráda tě čtu, Bídáku.