40 Stanice

Obrázek uživatele Aries
Fandom: 
Kapitola: 

Po několik úderů srdce Lada zůstala bezmocně lapená oslňujícím světlem reflektorů jako králík na silnici. Uvědomovala si smrtelné nebezpečí, ale ztuhla neschopná pohybu, dokud ji Evženova ruka tvrdě nepřirazila ke zdi.
Souprava se s rachotem prohnala těsně okolo nich.
„Fuj.“ Lada se sesunula k zemi a lapala po dechu. „Málem jsem tam zůstala.“
I Evžen vypadal otřeseně. Přejel si dlaněmi přes obličej, vzpamatoval se a znovu rozsvítil sféru. Pak pomohl Ladě vstát: „Jste v pořádku?“
„Asi ano,“ zamumlala. „Koukněte, utrhlo mi to knoflík! Od zítřka držím dietu.“
Evžen se neudržel a vyprskl nervózním smíchem.
Lada se taky nejistě zasmála a pobídla ho: „Padáme odsud. Co nejrychleji.“
„Držte se u zdi,“ připomněl Evžen.
Nemotorně se rozběhli.
Po deseti minutách, dvou pádech, do krve sedřené kůže na hřbetu ruky a jednom planém poplachu, kdy měli mylný dojem, že zas něco jede, se konečně doplahočili ke skutečné stanici. Vlak tu stál, tmavý, nehybný a nevinně tichý.
Vylezli na hladkou plošinu a hned se cítili lépe. Tady mají aspoň kam uhýbat.
„Asi jsme udělali chybu a vystoupili moc brzy,“ uvažoval Evžen a rozhlížel se po opuštěném nástupišti. Vypadalo zchátrale, jako by odsud lidé odešli už před mnoha lety. Zářivky chabě problikávaly skrz chomáče prachu. Jedna se dokonce utrhla a nebezpečně visela na jediném vyviklaném šroubku. Elektrické kabely se přervaly, přesto stále vydávala slabé namodralé světlo. Špinavě šedé keramické kachle místy popraskaly nebo odpadly a odhalily zbytky malty a holý beton. Střepy na podlaze nikdo neodklidil.
Lehce přejel dlaní po vydrolené stěně. Ucítil únavu, bezútěšný smutek a úzkost.
„To by mě zajímalo, proč to napodobuje stavby obyčejných,“ hlesla Lada. Podvědomě očekávala kamenné chodby jako v Budči nebo aspoň zašlé cihly jako v ježibabině doupěti.
Evžen se pousmál: „Protože tohle stavba obyčejných je.“
„V tom Malinově spisu se přece tvrdí, že se při stavbě metra nabourali do magických prostor,“ namítla Lada.
„Tak buď jsme se k těm magickým prostorám ještě nedostali, nebo měl špatné informace,“ opáčil Evžen. „Začarované to tady je, ale až dodatečně.“
„Jak to víte?“
Evžen znovu opatrně pohladil zeď a vzápětí rychle ucukl před depresivní vlnou, co se z ní valila.
„Jednoduše. Nemá srdce. Základní kámen,“ upřesnil, když uviděl dívčin nechápavý pohled. Pomalu se vydal pryč z nástupiště do dlouhé rovné chodby.
Lada ho následovala, ale neodpustila si námitku: „Obyčejní základní kámen u důležitých staveb používají. Jednou jsem to viděla.“
Evžen potřásl hlavou a jeho výraz v té chvíli Ladě velmi živě připomněl Břetislava, když se ji chystal vyplísnit za nějakou katastrofální neznalost.
„Protože kdysi dávno převzali magický rituál, jenže časem na jeho význam zapomněli a dělají to jen tak, bez magie. Ale když začne čaroděj stavět jakýkoliv dům, vždycky položí do základů co nejpevnější kámen, na který rituálně naváže ochranu, vlastnictví, pevnost, vlídnost, pokrevní smyčku… prostě to, co zaručí nedotknutelnost obydlí nebo odolnost té stavby. Tady nic takového není...“
Zmlkl a zastavil se.
Prostor nebyl tak opuštěný, jak se prve zdálo. Stíny se pohybovaly a měnily tvar. Teplota vzduchu přecházela z chladné na mrazivou a vzápětí zas pocítili zášleh horka. Nesrozumitelný šepot a vzdechy na hranici slyšitelnosti se mísily s podivným skřípáním a praskotem.
Nezdálo se však, že by jim zvláštní úkazy chtěly ublížit.
„Tady straší?“ zarazila se Lada.
Evžen klidně přikývl: „To nic. Jsme hluboko v minulosti města. V Praze straší všude, jakmile se pustíte do hloubky, vždycky tam něco je. Tady se jen nikdo nenamáhal s odstíněním.“
Chodba pokračovala přímo vpřed a po pěti metrech se rozdvojovala. Po levé straně navíc odbočovalo vylámané schodiště dolů.
„Tudy,“ ukázala Lada ke schodům na téměř neviditelný otisk sportovní boty s hrubě vzorovanou podrážkou.
Představa jasného cíle je rázně popohnala. Někdo tudy nedávno prošel. Někdo živý a hmatatelný.
Právě sbíhali o patro níž, když se prostorem rozlehl příšerný výkřik.

Komentáře

Obrázek uživatele ef77

Takhle to utnout! Teď neusnu ;)

Obrázek uživatele Aries

Pardon ;)

Obrázek uživatele Killman

Moc se mi líbí ten nápad zapomenuté stanice metra... Připomnělo mi to nápad, co jsem kdysi dávno měl a nikdy nezpracoval.

Obrázek uživatele Aries

Skutečně existuje, někde pod Klárovem

Obrázek uživatele Tora

Jojo, skoro romantika, a pak ten konec! Že se nestydíš! Dobrý to bylo! Čekám napjatě na vysvětlení!

Obrázek uživatele Aries

Romantika, to by mě nenapadlo :-)

Obrázek uživatele neviathiel

Tak už víme, kde je ten strojvůdce!
A ten knoflík bych sebrala, aby ji ještě někdo neproklel.

Obrázek uživatele Aries

To se ještě neví, kdo tam řve. STrojvůdce asi ne ;)
Jo, knoflík tam někde zůstal. Myslela jen na to, jak zdrhnout, a hledat v tom štěrku knoflík ji nenapadlo

Obrázek uživatele neviathiel

Ten už asi nenajde nikdo.
Jsem zvědavá, v jakém stavu toho řvouna najdou, a zda to není ten, kterého na začátku povídky Koba hodil do pekla!

Obrázek uživatele Aries

to se uvidí :-)

Obrázek uživatele mila_jj

A až za týden? Vy jste se s Torou domluvily, že budete trápit čtenáře?

Obrázek uživatele Aries

A bude hůř, protože jsem se zasekla :-(

Obrázek uživatele mila_jj

Neboj, to dáš. Atmosféra je hustá tak, že by se dala krájet, tak nám další kousek ukroj.

Obrázek uživatele Aries

No právě. ale ještě mám čas do konce příštího týdne, když bude nejhůř

Obrázek uživatele Aveva

No to né, teď se nezasekávej. Máš tu čtenáře, za které neseš odpovědnost! ;)
A líbí se mi základní kámen :)

Obrázek uživatele Aries

Mně se taky líbí, třikrát jsem to přepisovala, abych tu Evženovu přednášku nemusela vyhodit :-)
ale zaseklá jsem furt, ach jo

Obrázek uživatele Tora

To dáš, odsekni se, hip hip hurá, čtenářstvo velectěné čeká a šumí napětím!

-A A +A