37: Nevyhnutelný krok

Obrázek uživatele Owes
Úvodní poznámka: 

Kapitola se soundtrackem od britské heavymetalové kapely Iron Maiden.

K první části zvolen song Only the good die young z alba The seventh son of the seventh son.

K části druhé vybrána píseň The thin line between love and hate z alba Brave new world.

Tahle kapela mě provází už od dětství a dá se říct, že po celou dobu, kdy se věnuji psaní povídek, je mi mocným zdrojem inspirace. Taky je to jediná kapela, které jsem byl ochotný chodit na koncerty, ač je to druh činnosti, kterou dělám velmi nerad.

Kapitola: 

The demon in your mind
will rape you in your bed at night.
The wisdom of ages,
the lies and outrages concealed.
Time it waits for no man.
My future it is revealed.
Time it waits for no man.
My fate is sealed.

„Zeptám se tě ještě jednou, synku, a ty mi povíš pravdu. Víš, kam Brumbál Eleanoru ukryl?“
Grindelwaldovo obočí se stahovalo nad jeho ledově modrýma očima jako bouřková mračna. Výraz staré tváře byl napjatý a nepříjemně očekávající.
Severus mu čelil s obličejem prázdným a lhostejným. V jeho očích se nedalo vyčíst nic kromě příšerné únavy.
Poslední dny uběhly ve znamení zármutku, který nezmírnilo ani množství vypitého alkoholu, ani útěšná slova z úst kolegů a přátel. Úspěchy nebelvírských studentů u zkoušek NKÚ přešel jedním křečovitě působícím úsměvem a poté, co zmizel v bezpečí svých soukromých komnat, pronesl do poháru vína modlitbu, aby už tenhle strašlivý rok skončil. Do toho nad ním visela hrozba odhalení, pokud na tohle setkání dorazí ve stejném stavu psychického rozkladu, v jakém si dovolil chodit na vyučování. Musel do sebe nalít celou pintu uklidňujícího lektvaru. Teď se cítil trochu mimo svoje tělo a hodně mimo ostré vědomí psychické bolesti. Věděl, že tam ta bolest je, ale podobalo se to spíše stavu, kdy se opatrně a zkoumavě dotýkáte rány někoho cizího.
„Nevím,“ odpověděl bezbarvě. „Kdybych to věděl, Eleanora už by byla se mnou.“
„Nemohu uvěřit, že ji ten starý blázen unesl tobě přímo před nosem! Jak se to vůbec mohlo stát?!“
„Byl držitelem tajemství jejich domu. Pravidelně je navštěvoval. Byl první, kdo dorazil na místo a uklidil Eleanoru do bezpečí. Nedovolil mi ji ani vidět.“
„Jsi její otec! U všech rohatých rarachů! Ty jediný máš právo rozhodnout, kde bude Eleanora žít!“
„Ano. Jenomže Charita byla očividně prohnanější, než jsme si mysleli. Sepsala závěť, v níž zmínila, jak má být s dcerou naloženo. Smrtí matky se Eleanořiným poručníkem stal Brumbál. Charita si nepřála, abych se o ni staral já.“
„To je skandální. Jaké uvedla důvody?“
„Mou spolupráci se zločineckým režimem a nízký morální kredit.“
„Ovšem,“ odfrkl Grindelwald podrážděně. „Jak jinak.“
„Jelikož má Eleanora švýcarské občanství, byla závěť tamními úřady posvěcena a Brumbál se tak stal jejím legitimním zákonným zástupcem. Díky působení v Mezinárodním sdružení kouzelníků a podílu na výkonné moci Starostolce má v zahraničí silné renomé. Švýcaři ho absolutně respektují. Nemá tedy smysl pokoušet se proti jejich úřednímu rozhodnutí odvolávat. Mou osobu by vedle Albuse Brumbála nebrali příliš vážně.“
Gellert Grindelwald se ještě znatelněji napjal. Vrásčitýma rukama se starožitnými prsteny obemkl opěrky svého masivního trůnu. Byl hluboce zamyšlený. Nehleděl na Severuse, nýbrž na větve mohutného kaštanu, který rostl na zahradě pod okny jídelního sálu.
„Jesliže je to tak, jak říkáš, pak nastal čas s ním skoncovat. On je momentálně poslední a jedinou překážkou, která nás dělí od Světla.“
Severus mlčel. Rozrušení, jež by bylo záhodno pocítit, se nějak nedostavilo. Místo něj se po okraji jeho vědomí rozlila drobná vlna emocí, jimž dominovala rezignace. Když s Brumbálem dávali dohromady pravděpodobný scénář Grindelwaldových následných kroků, byla tahle možnost jedním z logických vyústění. Sám Albus přiznal, že očekává vývoj rozehrané partie právě tímto směrem. Pokud se nad tím chtěl Severus pozastavit, musel si i on uvědomit nevyhnutelnost daného okamžiku. Jediné, co ho ještě mohlo trápit, kdyby na to nebyl příliš otupělý, byla otázka, komu tento vpravdě velkolepý úkol připadne. Snape pochyboval, že by se ho Grindelwald toužil zhostit sám. Po fiasku, jež pro něj znamenala poslední konfrontace, pravděpodobně zvolí prostředníka.
„Uděláš to ty.“ Žebrově klenutou místností se rozlehla ozvěna Grindelwaldova úderného hlasu a zaduněla jako zvon.
„Hodláte mě poctít nebo potrestat?“
„Tvá Nitrobrana není tak dokonalá, jak se domníváš, Severusi.“
Snapeova mysl zahalená do opiového závoje se ani nezachvěla. Mlčením dával najevo, že nemá ponětí, o čem Grindelwald mluví.
„Mít tajemství je lidskou přirozeností, a proti přirozenosti se nestavím,“ pokračoval Gellert zeširoka. „To, co ale přirozené není, je touha syna Světla pohybovat se ve stínu a hledat útěchu či snad povyražení v Temnotě.“
Snape stále mlčel. Jen tázavě pozvedl obočí.
„Tvá náklonnost k těm, které považujeme za zavrženíhodné, mě nepřestává udivovat a znechucovat. Měl jsem zato, že ses zřekl dřívějšího způsobu života a nechal paprsky vznešeného Světla spálit mosty vedoucí k minulosti. Doufal jsem, že tě Světlo znovuzrodilo a učinilo z tebe lepšího člověka. Lepšího čaroděje.“
„Můžete být konkrétní?“ odvětil Severus a pokora se v jeho hlase rozhodně neozývala. „Ne že bych si chtěl hrát na nechápavého pitomce, nicméně těch nežádoucích osob se v mém životě motá poměrně dost. Jinak to ani být nemůže, pokud mě má Brumbál a jeho skupina přívrženců považovat za oddaného jejich myšlenkám. Kdo vám tedy tolik vadí? Rodina Weasleyových? Sirius Black? Lily Potterová?“
„Hermiona Grangerová.“
Opiový závoj se zavlnil a na nepatrný okamžik vpustil do Severusovy mysli něco, co tam být nemělo. Grindelwald pozorně sledoval Snapeovu netečnou tvář. Jakmile v jeho očích uviděl prošlehnout rudý plamen, věděl, že vyhrál. Náhle ze sebe setřásl všechno napětí, udělal si pohodlí a výsměšně předsunutou bradu podepřel dlaní.
„Tu malou mudlu, která tě tak pravidelně navštěvuje v soukromých komnatách, už od sebe odstřihl i Harry, jak jsem slyšel. I on, její někdejší jediný přítel, pochopil, kam patří a co si zaslouží. Zatímco ty - budoucí regent! - se s takovou špínou zahazuješ!“
„Tohle jste si nepřečetl v mojí hlavě,“ řekl Severus suše a znovu dostal emoce pod kontrolu. „Tohle vám navykládala Bellatrix.“
„Máš pravdu, pověděla mi o tom Bellatrix. Má o tebe starost.“
„Samozřejmě. Moje duše je na první příčce jejích každodenních starostí.“
„Má obavy zejména o tvou pověst,“ upřesnil Grindelwald. „A já její obavy sdílím, Severusi. Nemohu připustit, aby budoucí regent této země vešel ve známost jako kouzelník, který si do postele tahá mudlovské děvky!“
„To je poněkud silný výraz pro studijní konzultace.“
„Je mi jedno, jak tomu říkáš před Brumbálem. Vlastně mě nezajímá ani to, jestli s tou holkou opravdu spíš. Na tom totiž nezáleží. Důležité je, jak to vypadá. Takový obraz si nesmíš dovolit, synku. Ty musíš jít všem příkladem. Světlo musí zářit skrze tebe do všech oblastí života a osvítit ty, kteří kráčí za tebou.“
„Světlo nemůže existovat bez Tmy,“ prohlásil znenadání Severus, aniž by tušil, proč to říká. Protože těmi slovy bruslil na opravdu tenkém ledě. „Jak poznáte, co je Světlo, když nevíte, jak vypadá Tma? Temnotu nelze porazit Světlem a ani naopak to není možné. Obě sféry musí existovat současně, neboť jsou vzájemně provázané, na sobě závislé a v podstatě neoddělitelné.“
„Už jednou jsem ti řekl, že s tebou nehodlám filosofovat,“ zavrčel Grindelwald a zlobně zúžil oči. „Když jsem tě před rokem pozval k našemu stolu, věděl jsem, že to nemusí vyjít. Když jsem tě mezi nás přijal, byl jsem si vědom rizika, že se na naši víru nikdy doopravdy neobrátíš. Možná s námi sdílíš některé myšlenky; možná nechceš příchodu Světla klást odpor, protože je ti jasné, že bys prohrál, stejně jako ostatní, kteří se nám postaví do cesty; možná už máš prostě Brumbála natolik po krk, že jsi ochoten účastnit se partie, kterou jsem pro němu rozehrál. Ale ve skutečnosti, Severusi, v pravé a neoddiskutovatelné skutečnosti nejsi naší součástí. V srdci zůstáváš nenapravitelným kverulantem, který dokud bude mít pochybnosti o učení, jež je mu předkládáno, nikdy ho nepřestane kritizovat. Nejsi schopen uvěřit, dokud se nepřesvědčíš na vlastní kůži. Nemáš v sobě ani zrnko víry. Zato nestoudné touhy po poznání všeho, co poznat lze, máš v sobě celé moře. Stejně tak tvrdohlavého odporu k jakékoli formě závazných vztahů, pout, předsevzetí a přísah. Ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by po svobodě prahnul tak jako ty. Ne však po svobodě ve smyslu obecném a platném v rozsahu celé komunity. Svoboda národa je ti vcelku ukradená. Ty potřebuješ osobní volnost, možnost bez výčitek roztáhnout křídla a rozletět se vstříc inkoustově černé noci. A přitom nechápeš, že právě Temnota je ta, která ti nasazuje okovy. Že chtíč je ten, který tě nutí pro něj otročit. A že hřích je to, za co platíš daň.“
„Máte nějaký nápad jak mě vyléčit z mého žalostného stavu mysli a duše? Existuje vůbec něco, co by mi mohlo pomoci? Nebo jsem ve vašich očích odsouzen k věčnému zatracení?“
Severus svá slova prodchnul takovou dávkou sarkasmu, že jeho jediné štěstí bylo, že Gellert Grindelwald pocházel z jižního Tyrolska, sarkasmu příliš nerozuměl, a tak ho často ani nepostřehl.
„Oženíš se!“ prohlásil zapáleně. „Vezmeš si vhodnou ženu, která pro Eleanoru vytvoří klidný domov a bude jí dobrou matkou. Vytvoříte kruh, v jehož středu bude zářit Světlo do vašich životů. Jestliže ani to nepomůže, teprve pak si dovolím považovat tě za ztracený případ.“
Severus sice na sobě nedal nic znát, ale jeho kverulantské srdce spíše než po manželství zatoužilo po vraždě.
„Tu vhodnou choť vyberete sám?“ zeptal se klidně.
„Ne,“ překvapil ho svou odpovědí Grindelwald. „Výběr nechám na tobě. Pokud bude pocházet z dobré rodiny a bude ochotna přijmout Eleanoru za vlastní, mile rád vám požehnám.“
„A lhůta?“
„Až Brumbál zemře, tajemství Eleanořina úkrytu bude odhaleno a ty se staneš jejím zákonným zástupcem. Od té chvíle poneseš odpovědnost za její život. V té chvíli už pro ni musí být vytvořen domov.“
„Jinými slovy, dokud můj starý život neskončí, tak ten Brumbálův bude pokračovat. Tahle hříčka osudu by se mu líbila.“
„O tom nepochybuji. Pro hříčky osudu měl Albus vždy slabost... Smím-li tě požádat, Severusi, až nastane jeho čas, udělej to čistě. Nenech se ovládnout potlačovaným hněvem a pocitem křivdy.“
„Udělám, co bude v mých silách, otče. V obou případech.“

If I cancel tomorrow
the undead will thank me today.
Fly in the face of your prophets,
I mock your morality plays.
The Moon is red and bleeding.
The Sun is burned and black.
The Book of life is silent.
No turning back.

Only the good die young.
All the evil seem to live forever...

***

„Takže by se dalo říct, že jde vše podle plánu,“ usmál se nepochopitelně klidně Brumbál, načež Severusovi nabídl citronový bonbón a když Severus zdvořile odmítl, sám jeden s chutí rozkousal.
Snape ředitele zkoumavě pozoroval. Přemýšlel nejen nad stavem jeho chrupu, nýbrž i nad stavem jeho mysli. Mohl skutečně pociťovat takovou vyrovnanost, jakou dával najevo? Anebo to byla jen maska, jíž zakrýval zklamání, zoufalství či hněv?
„Nevypadáš nadšeně,“ pokračoval Albus, když polkl kusy bonbónu. „Vlastně vypadáš dost zničeně, abych řekl pravdu.“
Severus údivem pozvedl jedno obočí a zbytkem obličeje se na Brumbála zamračil. Ten WTF výraz Albuse donutil k dalšímu úsměvu, lehkému a povznesenému jako okvětní plátky kopretin vhozené do horské bystřiny.
„Přál byste si, abych hýřil nadšením? Skutečně?“
„Ne. Zase takovou bestii z tebe mít nechci. Nicméně důvod k radosti můžeme najít i v temných dobách. Ve složitých situacích, jejichž řešení se nám zdá bolestivé. Vše není překryto černí.“
„Váš hrob jistě nebude,“ pravil Snape jízlivě.
„Kdoví,“ pokrčil rameny Albus. „O tom už rozhodnou jiní.“
„Brumbále, vy víte, komu jsem věrný. Víte, že Grindelwaldovy příkazy splnit nemusím.“
„Nesplnit tenhle konkrétní příkaz by bylo možné pouze tehdy, jestliže by ses otevřeně postavil na mou stranu. To je příliš vysoká cena.“
„Vyšší než obětovat život?“

When a person turns to wrong
Is it a want to be, belong?
Part of things at any cost.
At what price a life is lost?

„Cítím se polichocen, že mě tak nevnímáš, ale já už si svůj život odžil. Žil jsem naplno a to, co jsem nepoznal, toho věru nelituji. Krom toho, pro spořádanou mysl je smrt jen dalším dobrodružstvím,“ mrkl na Severuse spiklenecky. „Není třeba mít obavy o mou další cestu. Bude dlouhá a bezpochyby zajímavá. Možná se na ní jednou potkáme. To ovšem není pobídka k tomu, abys mě na ní doprovázel.“
„Vaši schopnost smíření bych chtěl mít. Ten klid vám závidím.“
„Mně připadáš obdivuhodně klidný.“
„Protože nevíte, co se děje uvnitř mě. Nemáte ani ponětí, jak se cítím.“
„To nemám,“ nepřel se s ním Brumbál. „Taky už je to pěkná řádka let, kdys mi dovolil nahlédnout do svého nitra. Rok od roku jsi uzavřenější. Hlavně od doby, kdy odsud odešel Remus.“
Severus dlouho mlčel. Uvědomoval si, že má Brumbál pravdu, ale nechtěl se k tomu vyjadřovat. Nechtěl o tom mluvit. O tom, co pro něj znamenali ti, které navždy nebo jen dočasně ztratil.
„Někteří lidé se domnívají, že peklo je něco, co přijde po smrti. Jako trest za naše hříchy. Za to, že jsme svůj život promrhali v područí chamtivosti, marnivosti a chtíče. Za bolest způsobenou druhým. To je klam. Peklo žijeme tady a teď. To nejhorší peklo se odehrává v naší hlavě. Říká se mu svědomí.“
Brumbálova tvář zvážněla. Přimhouřil oči za půlměsícovými brýlemi.
„Tvé svědomí je čisté, chlapče. Alespoň vůči mně. O splnění toho úkolu tě žádám , ne Gellert. To já chci, abys to udělal. Ty a nikdo jiný. Jsi ten nejlepší kat, jakého jsem si mohl přát. Myslel jsem, že to chápeš.“
„Chápat neznamená smířit se, Brumbále. Tuhle krev neumyjete vodou. Ani tou svěcenou.“
„Paprsky lepších zítřků ji vysuší a odrolí. A skvrna pod ní časem vybledne.“

Sometimes takes just more than that
to survive be good at heart.
There is evil in some of us.
No matter what will never change.

Snape si pohrdlivě odfrkl. Rozhlédl se po ředitelově pracovně a zauvažoval, kolik lidí vyobrazených na zdejších portrétech by s tím tvrzením souhlasilo. Albuse Brumbála měli všichni rádi a ti, co ho rádi neměli, ho respektovali. Neexistovalo příliš těch, kteří by se proti němu otevřeně postavili. Většina jeho odpůrců z něj měla strach. A ti, kteří ho neměli, byli hloupí a odsouzení sklidit plody své pošetilosti. Tenhle bradavický ředitel byl právem považován za největšího kouzelníka své doby. Jak vůbec po někom, jako je Severus Snape, mohou chtít -
„Neuvažuj o tom jako o útoku na mou osobu,“ pronesl Brumbál do zamyšleného ticha, jako by snad mohl číst Snapeovy myšlenky. „Já se svému osudu bránit nebudu. Ovšem k tomu, aby se mohl naplnit, je třeba sehnat ti nevěstu. Jak si to Grindelwald představuje? Nechal ti při výběru volnou ruku?“
„Vlastně ani netuší, jak moc volnou ruku mi nechal,“ ušklíbl se Severus. „Formulace jeho požadavků byla dost vágní. Nejspíš je tedy odsouzen k nepříjemnému překvapení.“
„Máš nějakou... známost? Omlouvám se, pokud je má otázka příliš osobní.“
„Moje myšlenky se teď pohybují docela jinde, Brumbále.“
„Tomu rozumím.“
„Ale určitou vizi mám.“
„To je samozřejmě důležité.“
„Rozhodně mu nehodlám udělat radost.“
„To bych od tebe ani neočekával. Myslím, že Gellert bude rád, když u oltáře bude stát člověk. Vyprávěl mu už někdo historku, jak si tě chtěla vzít náčelnice kamenných lidí v Botswaně?“
„Jsem si jist, že nebyl ušetřen. Bellatrix je vášnivou sběratelkou příběhů o mé temné minulosti. Podezírám ji z tajné fascinace rebelstvím a přikládám to na vrub nevyřešenému ambivalentnímu vztahu k jednomu z jejích bratranců. Nebudeme Siriuse jmenovat.“
Brumbál se s bonbónem v ústech rozchechtal a Severus se poprvé za několik týdnů usmál.
„Jsi všímavý. Druella, její matka, mi kdysi prozradila, že když byl Sirius malý chlapec, Bellatrix ho ráda hlídávala. Míval prý poťouchlé nápady a nikdy se s ním nenudila... Mimochodem, kde budeš trávit letošní prázdniny?“
„Přijal jsem pozvání Potterových.“
„Vskutku? Po osmnácti letech, kdy tě soustavně zvou?“
„Říkal jsem si, že podevatenácté už by moje odmítnutí působilo trapně.“
„Co tvá vlastní rodina? Jak se má Marlene?“
„Netuším.“
„Tak jsi je od sebe přece jen odstřihl...“
„Chci mít jistotu, že se k nim nikdo nedostane.“
„I já udržuji kontakt s některými lidmi, na nichž mi záleží a které bych nerad ohrozil. Jsou jisté komunikační metody, které se dají bezpečně využívat. Takové, které nepřitahují pozornost.“
„Co když jednou tu pozornost přitáhnou? Nikdy nemůžete vědět, kdo vaši zprávu zachytí.“
„Jako tenkrát na počátku roku, když jsi poslal sovu Charitě?“
Severus v bledém obličeji nehezky zčervenal.
„Myslíš, že o tom dopise nevím? Nechtěl jsem tě uvádět do rozpaků, ale tvou poštu jsem včas zadržel a zabránil tak, aby se dostala do spárů Bellatrix Lestrangeové. Obratem jsem ji nechal doručit Charitě svou vlastní cestou.“
Snape hlasitě polkl. Pravdou bylo, že nyní rozpaky pociťoval. A to i přes silnou dávku uklidňujícího lektvaru, který si před návštěvou ředitelny opět naordinoval.
„Pokud bys měl zájem zaslat touto cestou nějaký vzkaz rodině, zařídím to. Stačí mi odevzdat obálku.“
„Děkuji.“ To bylo jediné, na co se zmohl. Uvnitř pocítil opravdovou vděčnost, neboť s ním Brumbál mohl naložit daleko přísněji, a zároveň ho vidina napsání dopisu (zatraceně dlouhého dopisu!) Marlene a její matce naplňovala vroucí radostí. Překvapilo ho, jak ta emoce prostoupila jeho nitro, protože celkově se cítil dokonale otupěle. „Mohu odejít?“
„Ovšem. Užij si léto, Severusi.“
„Vy také, Brumbále.“

Just a few small tears between
someone happy and one sad.
Just a thin line drawn between
being a genius or insane.

At what age begin to learn
or which way out we will turn?
There's a long and winding road
and the trail is there to burn...

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 13 kroků...

-A A +A