38. Každý svého štěstí strůjcem

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Brutální a brutálnější

Kapitola: 

Kdyby jel plnou rychlostí, byl by na základně tak za dvě, za tři hodiny. Vran to ale nepřeháněl. Jel sám hlubokou tmou, kterou světlo motorky spíš zdůrazňovalo a nehodlal se přerazit o nějaký nepovolený objekt na silnici. Nikdy nevíš, jaký zátaras ti může vyrůst prakticky před nosem.
Okruhem kolem Glasgow projel ještě skoro za tmy. Ale než se dostal k základně, vykouklo už Slunce pomalu nad obzor a nepříjemně mu svítilo přímo do očí.
Krátce po svítání je taková ta doba, kdy se dobře spí a rozhodně se vám nechce z postelí. Kdyby tam náhodou vznikl oheň, kdo se probudí včas, aby ho uhasil? A jak zjistit, že některé z papírů chybí, když požár všechny stopy zamete?
Vran svůj příjezd nijak nemaskoval. Když se na něj někdo přijde podívat, jen dobře.
Brána byla zavřená. S tím počítal.
Vevnitř byl ale někdo očividně vzhůru. Aspoň podle hlasitých výkřiků.
S tím nepočítal.
Vran nebyl superhrdina, který by se vrhal přes zdi do neznámé situace zachraňovat neznámé osoby. Cestu dovnitř si hledal jinak.
Zazvonil.
Křik přestal.
Po chvíli se otevřelo kukátko.
„Co tu děláš?“
Kokos.
„Posílá mě šéf. Vodevřeš mi?“
„Moment.“
Skřípání závory. Dveře se otevřely, tak akorát na jednoho démona s motorkou.
„Tak pojď.“
Vran vtlačil motorku dovnitř a zvědavě se rozhlédl kolem. Zdroj výkřiků byl jasný.
Vydra vůbec nevypadala dobře, rychlé hojení sem, rychlé hojení tam.
„Co to tu bylo za řevy?“ zeptal se zvědavě.
„Ále, šéf řek, že když budu chtět, tak si s ní můžu pohrát. Víš jak je vobtížný přinutit tudle křičet? Hele, vsadím se, že až se šéf vrátí, tak mu vyklopí první poslední, esli to teda eště bude vůbec potřeba.“
„Není to vod tebe trochu hnusný? Jako... nejseš tu přece sám, sou tu i jiný lidi a určitě by chtěli spát.“
„Si dycky můžou dát špunty do uší, ne?“
„To je fakt,“ pokýval hlavou Vran. „A že se tak ptám – co žes to na ni vzal?“
„Sem našel v dílně, hele. Autogen.“
„Vždycky jsem se chtěl naučit s autogenem,“ prohlásil Vran.
„Jo? To je jednoduchý. koukej.“
Vhúš, udělal dlouhý bílý plamen.
„Tímdle ventilem jako reguluješ teplotu. Tahle je eště docela nízká. Jednoduchý.“
„Nemaj k tomu bejt brejle nějaký tmavý?“
„Brejle sou pro amatéry. Chceš to zkusit? Uvidíš, jak se bude cukat.“
„Tak jo! Ukaž.“
Vran opatrně převzal autogen.
Vhúš, udělal dlouhý bílý plamen.
Kokos zařval. Hořák mířil tak trochu na jeho nohy, a ten bílý plamen byl dlouhý.
Vran své pochybení hbitě napravil. Otočením ventilu zvýšil teplotu plamene a protože se při tom plamen zkrátil, přiblížil se na odpovídající vzdálenost.
Kokos zařval mnohem víc. Snažil se utéct, ale poškozené nohy ho neposlouchaly. Upadl na zem. Vran ho opatrně přišlápl a zamířil plamen na jeho hlavu.
Nebyl to hezký pohled ani příjemný akustický zážitek, ale brzy bylo po všem. Ani Přeměněný nepřežije silný oheň.
„Tak.“
Ten autogen se bude hodit.
Vran vystoupal po schodech do Smrtonošovy pracovny. Tam se rozhlédl a poškrabal se ve vlasech. Které z těch mnoha papírů můžou být důležité?
Asi by se měl zeptat.
Nechal autogen nahoře, protože ho přece nebude pořád tahat tam a sem. Když scházel po schodech, překvapily ho nečekané výstřely. Kulky se zakusovaly do zdi nepříjemně blízko něj.
Zbytek schodiště spadl. Byla to nejrychlejší cesta dolů.
Mrsknul sebou za roh, přičemž ho proud kulek pronásledoval. V okamžiku klidu se rychle prohlédl. Zdálo se, že ho nic netrefilo, až na pár úlomků zdiva, které se postaraly o nepříjemné šrámy.
Hm. Někdo asi nespal se špunty v uších. Ale neměli by tu být jen dva?
A kolikže tu měli zbraní? Střílela jen jedna.
Střílela skoro Pánubohu do oken.
Rozhodl se to riskovat, vyběhl zpoza rohu a mířil ke garáži, jejíž plechová vrata by mu poskytla spíše jen symbolický úkryt.
Samopal zaštěkal a zmlkl.
Přesně, jak jsem si myslel. Třicetirannej zásobník a drží prst na spoušti. Je vystříleno hned.
Identifikoval pozici střelce. Kuchyňské okno. Změnil směr a plnou rychlostí pádil směrem k němu. Musí to stihnout, než vymění zásobník.
Na poslední chvíli znovu změnil směr a proskočil dovnitř budovy jiným oknem.
S měněným zásobníkem si nemusel dělat starost. To, s čím si měl dělat starost, byl dlouhý ostrý nůž, jaký se vyskytuje v každé slušné kuchyni. Uhnul mu na poslední chvíli a pak už se dostal ke slovu výcvik. Vran se nabalil na útočníka, jednou rukou chytnul jeho zápěstí, druhou kontroloval paži a potáhnul kupředu. Pak otočil dráhu nože zpátky. Pod jeho rukou něco křuplo. Nůž poslušně následoval určenou trasu a skončil přímo v krku oběti.
Spíš štěstí než přesný úmysl.
A Vran se musel starat, aby ho krev nepostříkala až příliš. Z krční tepny se krvácí silně a krev se špatně pere.
Tak už zbývá jen jeden. Kdepak je, vyleze nebo ne?
Nevylézal nikdo.
Dobrá, tak teda pár otázek.
Vyšel na nádvoří.
„Žiješ?“ zeptal se Vydry.
„To... je otázka,“ Vydra se zajíkala bolestí. „Sundáš mě?“
„Moment. Hele, kdybys viděla, jak na mě někdo jde s klackem nebo s něčím, tak mi řekni, jo?“
Rozpletení z kola ani nemůže být šetrné, když už pomineme otázku, jak ho vůbec dostat na zem.
Vran k tomu účelu použil sekeru. Trikem bylo přijít na ten správný okamžik, kdy už se dá do sloupu opatrně strčit, aby nastal kontrolovaný pád a Vydra se o zem neuhodila příliš.
Kdo někdy kácel větší množství stromů, má pro správný moment cit. Naštěstí to byl Vranův případ. A když už měl sekeru v ruce, tak ji použil i na segmenty kola.
Ani tak to nemohlo být pro Vydru moc příjemné. Dřevo se pod nárazy hýbalo.
„Fajn, seš venku. Teďka ti sesadím kosti a můžeš se začít srůstat.“
Vydra vyčerpaně vzdychla.
„Hele, nevomdlívej mi tu, jo? Se srosteš, to zvládneš. Si... nohy... to.. dorosteš. To vypadá nepříjemně.“
„JE to zatraceně nepříjemný,“ cedila mezi zuby Vydra. Měla vždycky tendenci tak trochu podceňovat situaci. „Spáleniny jsou hrozný. Šlo by to líp a rychleji, kdybych ty nohy vůbec neměla.“
„To by se dalo zařídit. Chceš?“
Chtěla.
Tak se vydal zpátky do kuchyně pro ten nůž. S amputací nakonec pomohla i sekera. Vydře se ulevilo prakticky hned. Spáleniny by si nepříjemně léčila týden. Useknutou nohu tak den, kdyby byla v plné síle. Ve svém současném stavu se doroste během tří dnů.
„Lepší, jo? Hele... potřeboval bych to, radu.“
„Jakou?“ zeptala se slabým hlasem.
„Tě vezmu do jeho pracovny. A ty mi řekneš, co zajímavýho tam mám sbalit, jo?“
„Copak, chceš si vykoupit cestu zpátky?“
„Jako jak, vykoupit cestu zpátky? Já jsem tu na výzvědný misi, přece. Když porád Králostvím couraj ty verbíři divný, tak jsem si řekl, že bych si tu na to měl posvítit. Teďka jsem si posvítil až dost, tak to vodnesu někomu, kdo se v tom celkově vyzná líp.“
Vydra se zarazila.
„Ty jsi tu na výzvědách?“
„No jasně.“
O tom neměla žádné informace.
„Hm... a... kdo ví, že jsi tu na výzvědách?“
„No... nikdo asi. To by někdo měl?“
„Jo. To by někdo měl.“
„No jo. To jsem asi někomu měl říct. Že jo.“
Zakroutila hlavou. „Vrane. Ty idiote.“
Pracovnu probrali pečlivě. Nejzajímavější mapy chyběly, ale i tak sbalili spoustu map a ručně popsaných papírů. Následně se dostal ke slovu autogen. A to pořádně.
Když Vran vyjížděl opatrně z doširoka otevřených vrat, balancoval motorku s nákladem jedné zraněné démonky a tří tubusů nacpaných papíry. Když přidal plyn, rovnováha se zlepšila.
Kdyby obyvatelé Glasgow věděli, že hlavní základna jejich zotročovatele hoří, jistě by jásali. Ale do Zóny se dostat nemohli, aby to viděli na vlastní oči. I když tu ránu, jak vybuchla benzínová pumpa, museli slyšet snad až ve městě.
Ropák sebou při zvuku výbuchu trhl. Taková škoda. Jedny z posledních zbytků benzínu... a ti idioti je spálí. Až jednou dojde, už nebude.
Byl už dobrých deset mil daleko od základny a vzdaloval se stálou rychlostí. Za nějaký boj mu nikdo neplatil. On byl odborník na stroje.
Tak si teď půjde hrát jinam.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No, tak jsem konečně vydechla... uf. To byla jízda! Dobrý!
Teda některý kousky fakt brutální, ale do toho světa to patří. Jsi dobrá, že to umíš napsat, já tohle neumím.
Jo, hlavně aby Vran a Vydra vyvázli, že jo. Ale tak třeba je budeš potřebovat ještě v dalších částech Ostrova, doufám...

Obrázek uživatele mila_jj

Tak tedy jako členka Vydřina fan-klubu musím protestovat, že jsi na ni pěkně drsná. Ještě žes ji nechala naživu. No, jak píše Tora výše - bude je ještě potřeba, že?
A zajímalo by mne, jak s tím zamíchá Ropák (a co je to za ptáka - ropáka).

Obrázek uživatele Tess

Mě se to taky moc snadno nepsalo. Hodně jsem toho nechala na představivosti čtenářově. Protože mi to prostě přes prsty nelezlo.

Obrázek uživatele Arenga

já myslím, že takhle to stačí
a Vran je... prostě Vran ;-)

Obrázek uživatele Tess

Vran je úplě celej Vran :)

Obrázek uživatele Tess

A to nevíte, že podle prvního nástřelu měla umřít... měl ji tam Smrtonoš před všemi popravit. Ale víc se mi teď hodí s Vranem. Nakonec.
Ropáka asi nechám volně zmizet a možná se mi časem objeví v povídce nebo tak. Však nás čeká duben ;)

Obrázek uživatele Elluška

„Není to vod tebe trochu hnusný? Jako... nejseš tu přece sám, sou tu i jiný lidi a určitě by chtěli spát.“ :))) Díky, Vrane, made my day.

Já už tu musím platit za strašnýho sadistu, co? Ehm... Nevadí.

Scéna s autogenem je ovšem správně akorát. Nepotřebujeme nudná neobjevná klišé typu "pach spáleného masa". Stejně jako řešení Vydřina problému se spáleninami. Dobře, žes ji nenechala umřít, sakra, to by bylo možná taky klišé - "Vrane, ty idiote," hlesla a zemřela. Ne, ne, kdepak.
Akční scéna se mi líbí. I rozuzlení, kde je třetí chlápek ze základny, i když to vyžadovalo ode mě trochu víc soustředění :)
Jen věta "V okamžiku klidu se rychle prohlédl." - rozhlédl, a nějak rozepsat, tyhle vazby "v tom tamtoho" (v čase sklizně / v období sucha / ve chvílích rozjímání) nejsou do napínavých scén

Hodně často opakuješ, že bylo Přeměněnýmu něco "nepříjemné". Jasně, zlomená kost je nepříjemnost, ale ve srovnání s tím by pak šrámy od úlomků zdi mohly být Vranovi úplně jedno.

-A A +A