29: Krok ze stínu

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Nebe nad Bílými útesy mělo temně fialovou barvu. Měsíc na něm vypadal jako dokonale odkrojený srpek citrónu, který nebeský barman zavěsil na sklenici rybízového džusu. Dole burácely vlny oceánu, rozbíjely se o skály a plnily vzduch vůní soli. Nahoře, na travnaté ploše jednoho z útesů, pouhých pár metrů od okraje, stál kulatý stůl a kolem něj dvanáct židlí. Většina z nich už byla obsazena postavami ve světlých hábitech, přepásaných různobarevnými pruhy látky.
Severus při dopadu neudržel rovnováhu, a tak se teď zvedal zpátky na nohy a mnul si naražené koleno.
„Vítej mezi námi!“ zvolal Barty Skrk, který seděl vpravo od zdobně vyřezávaného, čalouněného trůnu, prozatím prázdného a zcela jistě vyčkávajícího na nějaké dostatečně vznešené pozadí. „Jsem rád, že jsi přijal naše pozvání. Posaď se, prosím.“ Pokynul mu na volnou židli proti sobě.
Severus k ní přešel a mlčky se usadil.
Některé z přítomných osob poznával. Byl tu Lucius Malfoy, Bellatrix Lestrangeová se svým manželem Rodolfem, Augustus Rockwood a Regulus Black. Byly tu i neznámé tváře. Žena s šedivými vlasy staženými do tuhého drdolu. Podmračený vousatý chlap v hábitu s naškrobeným límcem. Muž v tak sněhobílém hábitu, že z toho slzely oči. Člověk, jehož pohlaví bylo stejně nejisté jako výraz, kterým Severuse oblažoval.
U stolu neseděla Dolores Umbridgeová. To však Snapeovi ani v nejmenším nevadilo. Vlastně mu to připadalo tak nějak v pořádku. Dolores sem prostě dnes v noci nepatřila. Možná sem nepatřila nikdy. Loutka, kterou pro dnešní představení nechali v krabici.
„Kde je Harry Potter?“ položil Severus zásadní otázku.
„Připravuje se na večeři,“ usmál se Barty a z toho úsměvu přejel mráz po zádech.
Severus zaměřil pozornost na stůl. Nebyl prostřen. Stál na něm svícen se sedmi hořícími voskovicemi, hluboký džbán a dvanáct křišťálových číší. Ležely na něm čisté talíře a vyleštěné stříbrné příbory. A taky složený kus bílého plátna.
„Co se bude podávat?“
„To, co jsme dnes ulovili.“
Severus se do klidu vyloženě nutil. Srdce mu bolestivě naráželo do hrudní kosti a odmítalo poslouchat mozek. Ten tvrdil, že je to jen další z perverzních Bartyho her.
„Vidím, že jsem nepřišel poslední,“ okomentoval Snape prázdný trůn. „Na koho čekáme?“
„Na hostitele.“
„A ten nás svou laskavou přítomností poctí kdy?“
„Až budeme kompletní.“ Skrk se zaklonil, až se židlí málem přepadl dozadu, a zavolal na někoho, kdo byl skrytý v husté tmě: „Je Potter připraven?“
Nikdo mu neodpověděl. Anebo možná odpověděl, ale pouze gestem. To Severus nemohl vědět. Dlouho se nic nedělo a napětí rostlo.
Pak se náhle objevila postava zahalená do bílé kápě a za paži k nim přiváděla Harryho.
Skrk učinil dramatické gesto, které mělo nejspíš vyjadřovat provolání slávy tomu, kdo ukončil to nesnesitelné čekání. Ostatní zúčastnění vzrušeně poposedli.
Snape Harryho zkoumal pohledem a snažil se zjistit, jak moc mu ublížili. Neshledával však na něm žádné viditelné stopy násilí. Zdálo se, že ho jen ustrojili do jiného oděvu. Místo džínů a trička měl na sobě splývavý hábit, utkaný z jemného běleného hedvábí, se širokými rukávy a vysokým límcem obšitým purpurovou nití. Na hlavu mu nasadili zvláštní zlatou čelenku, v jejímž středu zářil ametystový ovál připomínající svým zbroušením lidské oko.
Když si Harry sedal na židli vlevo od trůnu, Severus se pokusil zachytit jeho pohled, Harry se na něj ale nepodíval. Nepodíval se na nikoho. Klopil zrak do klína a mlčel jako zakletý. Severus přemýšlel, jestli na něj opravdu seslali nějaké kouzlo, nebo jestli je pod vlivem drog. Druhá možnost představovala nepříjemnou komplikaci, protože s sebou neměl potřebné protilátky.
Skrk se chopil džbánu, pohybem dlaně jej naplnil po okraj a začal rozlévat víno do připravených číší. Do poháru před vyřezávaným trůnem nalil jako do posledního.
„Bratři a sestry, chvíle, na kterou jsme tak dlouho čekali, právě nastala,“ prohlásil obřadně a pozvedl svou číši. „Přivítejte našeho otce!“
Na travnaté místo za Bartyho zády padl dlouhý stín.
„Děkuji, synu,“ ozval se hluboký hlas starého muže a ze stínu vystoupil -
„Gellert Grindelwald?!“ užasl Snape.
Harry se ani nepohnul. Věnoval tomu muži podobnou pozornost, jakou obvykle věnujeme vzduchoprázdnu. Zato ostatní hromadně vstali, vzali do rukou poháry a v posvátném tichu je zvedli nad hlavu. Grindelwald si svůj pohár převzal od Skrka a když si s ním přiťukl, Barty vyhlížel jako někdo, kdo se právě přiblížil k orgasmu.
„Zdravím vás, mé děti. A připíjím nejen na vaše zdraví, nýbrž i na naše vytoužené shledání. Nechť se dnešní noc zapíše do dějin jako počátek nové éry, kterou vyhlížíme už více než půl století.“
Blahosklonně přešel fakt, že Severus jako jediný zůstal sedět, a když sám usedl na čalouněný trůn, obrátil se k němu s povznesenou lehkostí dobře vychovaného hostitele.
„Jsem rád, že se konečně setkáváme, Severusi. I na tento okamžik jsem čekal velmi dlouho... Teď, když jsme u stolu všichni, poslužte si prosím, co hrdlo ráčí.“
Mávl rukou a kolem stolu začali kroužit tři číšníci, odění do prostého režného hábitu svázaného v pase černou šňůrou. Měli absolutně prázdné obličeje a všechny pohyby vykonávali čistě mechanicky, s nepřirozenou toporností typickou pro kletbu Imperius. Bezpochyby mudlové.
Severus odmítl vše, co mu bylo nabízeno. Neměl hlad. Neměl ani nejmenší chuť. Upřímně mu pomyšlení na žvýkání obracelo žaludek.
Lidé kolem něj se nežinýrovali. Nabírali si ode všeho, hojně a s radostí. Bohatá sousta zapíjeli mocnými loky.
Harryho talíř však také zel prázdnotou. Severus si přál, aby to svědčilo o tom, že mu ještě zbyla nějaká vlastní vůle. Nechtěl myslet na možnost, že jeho nechuť k jídlu způsobily lektvary. Harryho oči nadále zůstávaly sklopené, takže si vlivem omamných látek stále nemohl být jistý.
„Ty opravdu neochutnáš nic z toho, co nám připravili?“ obrátil se k němu znovu Grindelwald a vložil si do úst nepřiměřeně velké sousto masa. Šťávu, která mu stekla po bradě, otřel namočeným kusem plátna, jež k tomuto účelu zjevně sloužilo všem stolovníkům.
„Kdo to jídlo připravoval?“
„Naši služebníci přece,“ kývl směrem k číšníkům. „Myslím, že kdyby dnešní večeře byla dílem kohokoli z nás, nedala by se pozřít. Kdo z vás, mé děti, někdy držel v ruce vařečku?“ otázal se hlasitě přítomných, z nichž polovina vyprskla smíchy. „Chceš-li vědět, co přesně konzumujeme - neboť se domnívám, že k nám v tomto směru chováš nedůvěru -, toto jsou kančí játra, tohle je nadívaná koroptev a zde vrchol kulinářského umění mého kuchaře - jelení steak marinovaný v krvi spanilé laně.“
Severus zachoval ledový klid, přestože cítil, jak se mu znovu prudce rozbušilo srdce. Je to jen hra, je to jen hra, opakoval si v duchu jako mantru.
„Děkuji za představení dnešní tabule, nicméně já zvěřinu nerad.“
„To je obrovská škoda,“ prohlásil Grindelwald s upřímným zklamáním, zatímco rozkrajoval vejpůl nadívanou koroptev. „Člověk s prázdným žaludkem bývá nervózní...“
„Myslím, že už těch zbytečných keců bylo dost,“ řekl Severus.
Někteří z hostů se nad jeho neomaleností viditelně zarazili. Ustali v hodování a přesunuli k oběma mužům svou pozornost.
„Chci vědět, co jste provedli Harrymu. Proč má na sobě ty směšné věci? O co vám jde? A proč jsem tu dnes v noci měl být i já?“
Barty Skrk okázale zavzdychal, znovu se zahoupal na židli a vyvrátil oči k bezhvězdnému nebi. Grindelwald se nepřestával jemně usmívat. Jako by ho Snapeova drzost spíše bavila než urážela.
„Tolik otázek,“ protáhl. „Je pravda, že ti dlužíme pár odpovědí. Je očividné, že naše plány byly dokonale utajené, když se ani sám velký Brumbál nedovtípil. Jelikož jsi součástí našich záměrů, poskytnu ti vyčerpávající vysvětlení. Napij se, prosím.“
Věděl, že dalším odmítnutím by zbytečně pokoušel Grindelwaldovu trpělivost a riskoval, že k němu někdejší obávaný černokněžník bude méně otevřený. Sáhl po své číši a decentně upil. Grindelwald se zatvářil spokojeně. Získal pocit, že Severus spolupracuje.
„Bratrstvo Světla vzniklo krátce po mém uvěznění v roce 1945. Formovaly jej myšlenky, za něž se mě společnost rozhodla potrestat. Myšlenka čistoty krve, vědomí vlastní síly, přijetí odpovědnosti za chod světa a odhození strachu z dominantního postavení. Dosud působilo v ilegalitě. Principy, které vyznává, byly totiž většinou kouzelníků odmítány, a tak se uchovávaly pouze v podobě jakéhosi filosofického odkazu. Dnes už bohužel nežije žádný ze zakládajících členů, ale jejich potomci jsou tu nyní s námi.“ Opsal paží kruh kolem stolu. „Nikdy se nezřekli způsobu života svých otců a jejich víru ve věčné světlo našeho druhu chránili v sobě samých. To oni podnikli kroky, které mi umožnily opustit Nurmengard. I ty, které vedly k pokojnému převratu v této zemi. Díky nim již brzy zazáří Světlo nad životy všech lidí. Až se konečně ujme vlády ten, komu jest předpovězeno.“
„Jako vám?“ zareagoval Severus výsměšně, spláchl nové informace dalším douškem vína a v kapse hábitu nahmatal tabatěrku.
„Mně?“ přeptal se Grindelwald udiveně. „Lichotí mi, že tě něco takového napadlo, musím tě však vyvést z omylu. Mně je osudem připsána jiná role.“
Počkal, až si Severus vloží cigaretu mezi rty, a lusknutím prstů mu připálil. Severus poděkoval strohým přikývnutím.
„Kdo se má tedy ujmout vlády nad lepším světem, když ne vy?“
„Tvá dcera,“ odpověděl Gellert Grindelwald, načež si do poslední kapky napětí vychutnal nastalé ticho.
„Co - co jste to řekl?“ zamrkal zmateně Snape.
„Tvá dcera,“ zopakoval Grindelwald trpělivě.
„Ale já přece žádnou dceru nemám!“
„Pro Merlinova muka!“ zaúpěl Skrk a nevěřícně zavrtěl hlavou. „To, že o ní nevíš, neznamená, že neexistuje!“
„Přišla na svět 13. června loňského roku,“ sdělil Grindelwald věcným tónem a zdviženou dlaní Bartyho umravnil. „Dnes má narozeniny a my můžeme slavit příchod Světla.“
Severus zíral skrz Grindelwalda a snažil se pochopit, co mu to vykládá. Jeho mysl jako by se přijetí té představy bránila. Jako by přes šok nebyl schopen zpracovat tvrdá fakta. Tohle se mu už dlouho nestalo. Naposledy, když mu Lily Evansová oznámila, že se rozcházejí kvůli Jamesovi. Trvalo mu tři dny, než si uvědomil, co mu vlastně řekla.
„Eleanora se narodila ve Švýcarsku a má proto tamní občanství,“ pokračoval Grindelwald nevzrušeně. „Bude velmi těžké přivést ji zpět tam, kam patří, ale my to dokážeme. Ji i její matku pečlivě sledujeme. Jsou pod naší ochranou.“
Snapeovi až teď došlo, kdo je ona matka. Pevně se zachytil desky stolu, protože se s ním zatočil svět.
„Charita... Charita přece... Ona nemůže mít děti,“ namítl chabě.
„Proroctví o zrození naší paní hovoří takto: Ta, jež myslela, že nikdy nebude matkou, počne silou Temnoty, aby dala život Světlu.“
„Nechápu, z čeho usuzujete, že to proroctví hovoří o Charitě. Temné síly si na pomoc proti neplodnosti vzala už nejedna zoufalá žena. A já pochybuji, že by zrovna ona byla natolik zoufalá, aby tohle udělala.“
„Vy dva jste toho spolu moc nenapovídali, že?“ ozval se posměšně Skrk.
„Co ty o tom víš? Ty jsi byl u toho?“
„Já dávám přednost zábavnějším věcem než sledování nudných postelových scén.“
„Proč myslíš, že to bylo nudné?“
Skrk se vymrštil na stůl, připlazil se ke Snapeovi a dlouhým tahem mu olízl kůži na krku a tváři. Jeho jazyk se zastavil až o levé obočí. Severus cítil vlhkou stopu jeho slin, která v poryvech větru studila, a kovově chladný dotek Bartyho výstředního šperku. Celé jeho tělo se napjalo odporem, neucuknul však ani o píď. Když se Skrk stáhl do společensky přijatelné vzdálenosti, věnoval mu lhostejný pohled.
„A to mělo být co? Pokus ohromit mě?“
Grindelwald celé extempore pozoroval s mírně pobaveným výrazem. Když bylo evidentní, že výměna názorů mezi oběma muži skončila, znovu se ujal slova.
„Omluv prosím Bartyho. Těžko se brání vyjadřování emocí. Pokud tě to utěší, podobnými fyzickými projevy dává najevo svou náklonnost.“
„V pořádku. Už jsem dostal mnohem horší pozvánky do postele. Můžeme se vrátit k mé otázce? Proč věříte tomu, že se předpověď týká právě Charity?“
Grindelwald se napil vína a pohodlně se opřel.
„Charita nepoužila černou magii. Pouze se jí nevědomky odevzdala, což mělo z její strany neočekávaný výsledek. Temnota je v tobě, Severusi. Její síla ti byla předána tvou matkou. Možná by ses měl zeptat jí, určitě by ti dokázala říct víc o kouzlech, kterým se jako mladá věnovala.“
„Vůbec nevím, o čem mluvíte. Začínám mít silný dojem, že tady někdo potřebuje odbornou pomoc a já to rozhodně nejsem.“
„V roce 1959 bylo slavnou věštkyní Cassandrou Trelawneyovou předpovězeno narození muže, který v sobě ponese Temnotu, a přesto bude stát na straně Světla. Muže, který vzejde z plemene Hada, aby nosil hlavu Lva. Muže, který projde zkouškou Paní Obsidiánové jeskyně. Jeho cesta začne devátý den nového roku.“
Severus trochu zblednul. Naštěstí ještě bylo pár cest jak tyhle řeči zpochybnit.
„Přikládáte význam obecným věštbám? Na odboru záhad jich mají plné regály. Nechcete si tam domluvit návštěvu?“
„Humor jako obranný reflex. Rozumím. I pro člověka posedlého touhou po vědění musí být složité vstřebat tolik šokujících poznatků najednou. Zvláště, týkají-li se jeho samého.“
„Nemám problém s šokujícími poznatky, dělají mi problém šokujícím způsobem vyfabulované žvásty.“
Čekal cokoli, ale to, že se Grindelwald zlomí v pase smíchy, to bylo skutečně nečekané. I ostatní vypadali, že je to překvapilo. Když se dosmál, hedvábným kapesníkem si vytřel slzy z očí a pokračoval, jako by se nic zvláštního nestalo.
„Máš v sobě sílu, o které vůbec nevíš, magii, které vůbec nerozumíš, a touhu, s níž celý život bojuješ, místo abys jí vyšel vstříc. Přicházíš ze tmy černější než propast smrti a přesto jakýmsi záhadným způsobem planeš jako pochodeň. Dokážeš vymámit z jalové krávy tele - doslova - a přitom jsi schopen sám sobě tvrdit, že nejsi ničím výjimečný. Pozvánku k našemu stolu jsi obdržel proto, že výjimečný jsi, Severusi. Dnes v noci jsi tady, protože ti chceme dát příležitost být významnou součástí nadcházející éry. Jejím spolutvůrcem. Což jako otec naší paní už samozřejmě jsi, ovšem než bude Eleanora připravena převzít vládu, je třeba se o ni postarat. Dát jí tu správnou výchovu. A později stát po jejím boku jako opora.“
„To bych asi měl být poctěn...“
„Rozhodně bys měl být moudrý ve svém rozhodnutí. Nabízím ti postavení, o němž se nám ostatním může jen zdát.“
„Co na to říká Charita? Počítá se ve vašem plánu i s matkou?“
„Přirozeně,“ potvrdil Grindelwald bez zaváhání. „Předestřeli jsme Charitě její úlohu. Obnášela by pochopitelně vaše sezdání a plnění funkce harmonické rodiny. Přejeme si, aby Eleanora vyrůstala v nezávadném prostředí. Podotýkám, že to, co budete dělat mimo rámec rodiny, je čistě vaše věc. Nemusíte k sobě cítit nehynoucí lásku, stačí, když ji poskytnete své dceři.“
„Jak se jí tenhle návrh zamlouval?“
„Abych byl úplně upřímný, Severusi, nejedná se z naší strany o návrh. Je to jediná bezbolestná a bezztrátová možnost jak dosáhnout kýženého cíle. A také jediná cesta jak jednat v zájmu Eleanory. Pokud se rozhodnete jít proti tomuto zájmu, budeme nuceni postarat se o ni sami.“ Grindelwaldův pohled nečekaně ztvrdnul. Tvrdost pronikla i do jeho hlasu. „I kdybych ji měl vychovat já sám, nedovolím, aby tu ženu něco připravilo o její právoplatné místo. Stane se přesně tak, jak bylo předpovězeno - s ní přijde velké Světlo. Naše krev zažije obrození, náš druh čeká vzestup. Už nebudeme více utlačovaní a izolovaní. Budeme svobodní!“
Kolem stolu to zahřmělo potleskem a hlasitým vzdáváním chvály. Někteří členové Bratrstva bušili do desky stolu jako smyslů zbavení. Bellatrix Lestrangeová nepokrytě plakala radostí.
Tohle je ještě bizarnější, než jsem čekal, pomyslel si Severus a zřejmě se mu nechuť odrazila ve výrazu tváře, neboť Grindelwald nyní promluvil odměřeně a nekompromisně.
„Tvé vyjádření očekávám neprodleně. Jestliže vstoupíš do našich řad, zahrnu tě takovým přepychem a poctami, jaké jen náleží rodinám vznešených panovníků. Dnes oblékneš nový hábit a od zítřka začneš žít nový život.“
„Má cenu ptát se, co se stane v opačném případě?“
„Mám dojem, že o specialitě mého kuchaře už jsem se zmínil.“
„Chápu. Zdá se, že nemám na výběr. Ještě jste ale nezodpověděl mou první otázku.“
Grindelwald se krátce podíval na Harryho, pak se pohledem vrátil k Severusovi.
„Harry se k nám připojil jako naše dalekohledné oko. Převzal místo po zemřelé Cassandře Trelawneyové. Pevně doufám, že bude stejně schopný a pro naše bratrstvo přínosný. Jeho dar je mnohem mocnější, než jakým oplývala Cassandra. Sám už jsem se o tom stačil přesvědčit. A ty s Albusem ostatně také, není-liž pravda? Celou tu dobu jste se ho snažili blokovat, zabránit mu, aby se jeho schopnosti projevily naplno. A přitom jste ho jen přiváděli blíže jeho osudu. Díky Uzemňovacímu lektvaru nebyl s to předpovědět, k čemu se schyluje. Ani kdo za tím stojí. Mohli jsme si tedy být jisti, že o našich záměrech nemáte nejmenší tušení.“
„Bartyho jsme podezírali,“ přiznal Snape. „Jen jsme nevěděli, co přesně má za lubem. Ale na vánočním plese byl prokazatelně přítomen jeho dvojník. K čemu přesně sloužila tahle šaráda?“
„Ó, to byl Bartyho nejgeniálnější nápad,“ zaradoval se Grindelwald a vyprázdnil svůj pohár. Skrk mu okamžitě dolil. „Potřebovali jsme předmět z tvého vlastnictví, abychom očarovali prsten, který tě sem dnes přenesl. Pochopitelně jsme neprahli po tom, aby sem přenášedlo dopravilo někoho nezvaného, někoho, kdo jen nešťastnou náhodou najde obálku místo tebe.“
„Rozumím.“
„Zatímco pravý Barty prohledával učebnu lektvarů, já ho pod mnoholičným lektvarem zastupoval na plese. Jakmile jsem dostal zprávu, že všechno klaplo, vytratil jsem se. Bohužel jsem přitom nejspíš vzbudil pozornost Pošuka Moodyho, ale to nevadí, to vůbec nevadí. Co jsme chtěli získat, jsme získali.“
„Co to bylo, smím-li vědět?“
„Ani jsi nepostřehl, že ti něco chybí, že? Dali jsme si záležet, aby to byla věc tak obyčejná, že se nad jejím zmizením nepozastavíš. Barty si všiml, že místo brku často používáš plnicí pero. A že jich máš pro jistotu hned několik. Tohle -“ Ukázal na pero v prstech Bartyho Skrka, který se teď šklebil, jako by vyhrál nějakou soutěž. „ - jsi měl zavřené v katedře.“
„Bravo,“ ocenil vlažně Severus.
„Kromě toho jsme potřebovali získat ještě něco, co patří Harrymu. To už ale musel být předmět se svým vlastníkem úzce spjatý. Náš přítel Peter pronikl tu samou noc do nebelvírských ložnic a vzal odtamtud -“
„Přívěsek,“ dořekl Severus.
Harry tu ztrátu tehdy oznámil hned následující ráno. Jakmile si Severus tu situaci znovu vybavil, uvědomil si přítomnost stejného přívěsku na své hrudi.
Ty přívěsky existovaly celkem tři. Všechny vyrobila Lily Evansová na konci sedmého ročníku bradavického studia. Jeden darovala Severusovi, druhý Jamesovi a třetí si nechala. Dva z nich byly identické a sloužily k vyslání nouzového signálu. Ve chvíli, kdy je jejich majitel stiskl v levé ruce a tu pak položil na srdce, třetí přívěsek se rozpálil a proměnil v přenášedlo vedoucí přímo na místo krize. Lily o nich prohlásila, že jsou mistrovským kouskem jejího kouzlení a že díky nim může svým chlapcům kdykoli přispěchat na pomoc. Když se narodil Harry, James mu svůj přívěsek věnoval.
„Ano, ano. Nechal takovou vzácnost válet v nočním stolku.“
„Sundává ho před každým famfrpálovým tréninkem. Odpoledne před plesem ještě trénoval, proto ho nechal v nočním stolku. A propos, Peter Pettigrew teď dělá pro vás? Měl jsem za to, že je srdcem i duší oddaný Dolores Umbridgeové.“
„Po neblahých událostech minulého roku jsme ho z ÚBOZ raději stáhli. Pokud jde o jeho oddanost, Peter je především loajální myšlenkám Bratrstva. A Dolores je pouze mojí prodlouženou rukou.“
„Takže prostě jen slepě vykonává vaše rozkazy? Ruka přece bezvýhradně poslouchá mozek, ne?“
„To je velmi výstižné, ano. Dolores je sice člověkem se správným smýšlením, avšak její iniciativa je občas přehnaná. Má sklony dělat věci, které jsou v dlouhodobém měřítku spíše ke škodě.“
„Ovládáte ji kletbou Imperius?“
„Použití této kletby si slušní čarodějové nezaslouží. Mám ji pod jiným druhem kontroly. Ale to jsou věci mimo rámec naší debaty. Tvé otázky byly zodpovězeny, Severusi. Nyní chci na oplátku slyšet odpověď na tu svou. Přijímáš moji nabídku?“
Severus rozhodně neměl v úmyslu Grindelwaldovi odpovědět kladně. Jeho plán byl dostat odsud Harryho i sebe za mnohem menší cenu. Věděl, že na celý manévr bude mít dohromady pár vteřin. Taky věděl, že to vůbec nemusí vyjít. Přesto cítil, že už v životě riskoval mnohem víc.
Napil se vína a současně sáhl pro svůj přívěsek. Ve světle svíček ten pohyb nikdo nepostřehl.
Lily se objevila v rekordním čase. Pouhých pět vteřin poté, co vyslal signál. Stoprocentně už musela být připravená, až ji k sobě zavolá.
Jakmile za sebou ucítil její vůni a na ramenou dotyk jejích dlaní, jednou rukou poslal hořící vajgl Bartymu do obličeje a druhou ruku natáhl přes stůl, aby chytil Harryho.
„Moje odpověď je ne,“ stihnul ještě říct, než se Lily otočila na patě a přemístila je oba do bezpečí.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 21 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele gleti

tak to jsem nečekala, ale jsem ráda, že chlapci uprchli.

Obrázek uživatele Wee-wees

Tyvolemilane, tak to byl nářez!
Tenhle příběh se mi fakt líbí čím dál víc a mám i pocit, že je to čím dál líp napsaný, super! Hned ten začátek s tím plátkem citronu a rybízovým džusem, to mě dostalo. U "dostatečně vznešeného pozadí" jsem se zamála.

K příběhu: Trochu mě překvapilo, že Severuse překvapilo, že je v tom namočený Grindelwald - vždyť mu to Igor Karkarov cca dvě kapitoly zpátky prozradil.
A jinak - zdá se mi, že kucí vopálení čistokrevní zase jednou dojedou ne tu pověstnou nejednoznačnost proroctví. Vágní pojmy jako Světlo a Temnota se dají vykládat různými způsoby, že? Aby se ta věštba náhodou nenaplnila poněkud jinak, než si to ti drahoušci představují.

Obrázek uživatele Arenga

Tak to je rozhodně zajímavá kapitola! Akorát se trochu obávám, že Severus právě neprimo odsoudil Charitu k smrti...
Mimochodem, nevím, jestli je v tom nějaký záměr, ale přijde mi zajímavé postavit tyhle souvislosti okolo malé Elanor do kontextu s tím, co znamená její jméno (kdyby byl náš druhý syn holčička, jmenoval by se právě takhle a právě proto, co to jméno znamená)

-A A +A