Skryté město - kapitola 26

Obrázek uživatele Larim
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Opět se omlouvám, že nestíhám reagovat na komentáře.

Doporučená hudba ke čtení https://www.youtube.com/watch?v=M3xZbjUrn2k

Kapitola: 

„Nestůj mi takhle za zády, nemám to rád,“ okřikla nahrbená postava Kobu a ten raději o krok ustoupil. Hrobník stál po kolena v díře a mokrou těžkou hlínu pomalu vyhrabával ven. Půda kolem byla tak promočená, že se mu potůčky vody přes okraj vracely dolů pod nohy. Ale on byl na podobné bahno zvyklý a nevadilo mu, protože to stále bylo lepší, než kdyby byla zima a vše bylo zmrzlé.

„Co tady vy dva vlastně děláte? Kdy to bylo naposled, co sem vás viděl spolu? Už je to nějakou dobu.“

Nastala Rollova chvíle, kdy se snažil hrobníka přesvědčit, že je dnes výročí úmrtí jednoho jejich společného kamaráda a bývalého fachmana, takže mu přišli složit úklonu. Netušili, jestli jim to tenhle jednoduchý člověk zbaští, ale zdálo se, že se chytil na udici. Zajímal se, o koho šlo. Vzhledem k tomu, že se na hřbitově už válela kopa jejich kumpánů, měli velkou možnost výběru. Volba padla na Voka, který překvapivě zemřel před lety ve stejném období. Hrobník si ho nepamatoval a to bylo také štěstí. Potom přišla řada na Kobu, aby se zmáčenou postavou prohodil pár slov a jen tak zběžně se ho zeptal, jestli bylo něco nového ve vězení a co se vlastně stalo s tím posledním mrtvým, u kterého on sám asistoval.

„Nic novýho. Od chlapíka s pytlem na hlavě jsem neměl do čeho píchnout. Ještě že stará Kegelová to v noci zabalila a konečně mám práci. Sice ten její má hluboko do kapsy. I když za to, jak se k němu celej život chovala, že by jí nejradši jenom skopnul nohou do týhle jámy a nechal zasypat … to pochopim. Vybral nejlevnější rakev a čekám, že do tejdne zmizí s rodinkou z města. Jestli sem dobře slyšel, už asi dva roky má pěknou dívčinu v Alimbu, takže se konečně dají do kupy.“

Koba musel vyslechnout hromadu dalších drbů, které hrobník vyprávěl s oblibou nejen živým, ale i svým mrtvým. Nenápadně se zeptal, kam uklidil posledního vězně. Prý ho nechtěli dát do zadního levého rohu, kam většinou podobnou verbež odváží, ale schoval ho za jeden kousek hradby na druhé straně kopce. To se oběma hodilo – z jedné strany budou krytí, na druhé budou shlížet na chudé domky v Zámořnické čtvrti a můžou se pokochat pohledem na moře. I když v tomhle počasí se raději zdržovat nebudou. A nahoru na kopec se nikdo snad dívat nebude.

Rozloučili se s hrobníkem, Rollo se chopil svého rance, který si na začátku hovoru položil vedle sebe do trávy, a vyrazili směrem k Vokově hrobu. Hrobník o ně ztratil zájem a dál se věnoval čerstvé jámě, která se mu mezitím pěkně zaplnila vodou. Ještě v dálce slyšeli, jak si povídá s někým nepřítomným.

Obešli pomalu celý kopec a dostali se k místu, o kterém byla řeč. Kousek hradby se před nimi tyčil k nebi – z jedné strany pochmurný a zarostlý mechem, z té druhé začouzený a popraskaný. To byla ta správná strana, protože před sebou zahlédli čerstvě navršenou zeminu. Nikde nepřekážely kytky, které se odsouzencům na funus nenosily. Jen vítr z vrcholku hrobku sfoukl imitaci dračí šupiny, na kterou se naopak nikdy nesmělo zapomenout – ať už šlo o kohokoliv. Bez ní by duše nenašla pokoje.

Rollo rozvázal pytel a vysypal do trávy dvě malé lopaty, menší kyblík a páčidlo. „Tvoji kamarádi tě pěkně vybavili, jen co je pravda,“ promluvil Koba a chopil se náčiní. Oba věděli, že nebudou muset kopat hluboko – hrobník se s nějakým vězněm nikdy nebude moc mazat. Jeho předchůdce je kdysi dokonce je lehce zaházel zeminou, ani s jámou se nekopal. Mělo to však ošklivý dopad, když si návštěvníci stěžovali, že déšť postupně odkrýval hnijící těla. Nyní je jáma podmínkou. Nikdo však nespecifikoval, jak hluboká musí být. Oba se pomalu pustili do práce.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

no to je pěkně hnusná práce, a mám tak trochu obavy, k čemu se to dokopou

Obrázek uživatele Aries

nezávidím jim

Obrázek uživatele Killman

jj hrobokop těžkou práci má...

-A A +A