XXVI. (minulost - 1921)

Obrázek uživatele Arenga
Úvodní poznámka: 

Nějak vždycky zapomenu, že je už úterý... takže opět až ve středu.

Doramo je stále se Steinovými na návštěvě u Světlany Törberové, jejich příbuzné. Poté, co se Törberová do Doramo dost nevybíravě navážela, odešla Doramo do koupelny v doprovodu služky Anděly. V koupelně nejen, že viděla podivné bačkůrky, ale hlavně zjistila, že Anděla bývá od Törberové bita.

Kapitola: 

„Jsi v pořádku?“ zeptal se znepokojeně Oswald, když se vrátila do jídelny.
Přinutila se k úsměvu, i když uvnitř to v ní vřelo. „Ano. Ano, jen… Udělalo se mi poněkud mdlo. Migréna.“ Sáhla si k čelu a doufala, že se tváří věrohodně. I když hlava ji opravdu trochu pobolívala. „Asi bych potřebovala na vzduch. Mohl bys mne, prosím, doprovodit?“
„Určitě slečnu Doru doprovoď,“ pobídla syna paní Steinová. „Podívej se, jak je bledá.“
„Venku je frišno,“ připojil se pan nakladatel. „To vám udělá dobře, slečno Doro.“
Tetička Törberová se jenom ušklíbla, ale neřekla nic. Až když se rozloučili, slyšela Doramo přes dveře, jak pohrdlivě utrousila cosi o velmi zdatné herečce.

Cestou ze schodů mlčeli.
„Chceš se projít? Nebo mám sehnat taxi?“ zeptal se Oswald venku, evidentně poněkud v rozpacích. „Chápu, že jsi odtamtud chtěla odejít. Nevím, co to do tetičky vjelo. Občas si trochu rýpne, to ano – už je prostě taková, ale to, co předváděla dnes... Taková obvykle nebývá. “
„Vážně?“ tázala se Doramo a znělo to mnohem uštěpačněji, než chtěla. „A jaká bývá obvykle? Milá a vlídná hostitelka? To je ostatně jedno. Musím s tebou mluvit. O samotě. A taky si potřebuji dát čaj.“
„Chceš jít do kavárny?“
„Ne. Potřebuji s tebou mluvit mezi čtyřma očima a nechci, aby nás u toho někdo vyrušil. Pojď. Do tatínkovy kanceláře odtud není daleko a v neděli tam nikdo není.“
Oswald zvedl tázavě obočí. „Jak tomu mám rozumět, Doro?“
Že by měl obavy, aby jí nepokazil pověst? Přišlo jí to skoro směšné. Propána, vždyť jí bylo skoro třicet a hlavně: devatenácté století bylo dávno pryč. „Neboj se, mám klíče a nikdo nás neuvidí. Potřebuji si s tebou promluvit o... o něčem dost závažném. Proto o samotě.“

***

„Kvůli čemu tvůj otec chtěl, abych šla na tu návštěvu s vámi?“ tázala se, když se usadila na pohovku naproti Oswaldovi a s úlevou se zhluboka napila pořádně oslazeného čaje.
„Říkal, že by tě rád tetičce představil. Váží si tě, a to nejen kvůli tvé práci. To přece víš. Maminka byla tím nápadem nadšená a já taky. Opravdu už nastal čas, abyste se s tetičkou seznámily.“
Skrývalo se za těmito slovy skutečně to, co ji napadlo? Naznačoval Oswald, že… Měla pocit, jako by jí srdce na jeden úder vynechalo. „Příhodný čas?“ tázala se opatrně. „Po pravdě, mám dojem, že je za tím něco víc, než... pouhé představení mé osoby.“
Pousmál se. „Víš, tetička Törberová má někdy takové zvláštní nápady,“ začal zlehka. „Před nějakým časem si usmyslela, že mi najde nevěstu. Nějakou hloupou puťku z dobré rodiny.“
Krátce zavřela oči. Tím se dost vysvětlovalo. Hlavně to, proč se do ní ta odporná ženská tak navážela. Kousla se do rtu, aby neodpověděla něco až příliš jedovatého, co by ji později mohlo mrzet. V duchu pro jistotu ještě počítala do tří. „Čili jsem měla posloužit jako vějička na uklidnění tetinky, aby ti dala pokoj. Chtěl jsi jí dokázat, že si hloupou puťku z dobré rodiny dokážeš najít sám. Obávám se, že tohle se ti moc nepovedlo, Oswalde.“
Tmavé obočí se mu stáhlo v jedinou linku. „Dobře víš, že nejsi ani to první, ani to druhé! A já… já tě mám doopravdy rád,“ pokračoval o poznání tišeji. „Doro! Nikdy bych nedovolil, abys byla nějaká vějička. Myslel jsem… Chtěl jsem… Mám tě opravdu rád!“ ujistil ji ještě jednou. „Moc mne mrzí, že se k tobě teta chovala tak nezdvořile.“
Mám tě doopravdy rád... Vážně jej pozorovala, chránila se však toho, aby byl její pohled čímkoli víc, než jen pouhým pohledem. „Proč si tahle paní Törberová vůbec myslí, že má jakékoli právo mluvit ti do života?“ zeptala se a znovu se napila čaje. Cítila jak jí horká sladká tekutina dělá dobře, čaj nejen posiloval, ale někdy také dokázal uklidnit až příliš rozbouřené emoce. „Myslím tím dohazovat ti nevěstu, říkat ti, abys nechal práce v nemocnici a ve výzkumu a založil si soukromou praxi pro bohatou klientelu… Proč?“
Povzdechl si. „Podle maminky byla už od mládí tetička zvyklá, že se všechno řídí podle ní. Je jaká je, prý už ji nezměníme. Víš, ona nemá děti ani žádné jiné bližší příbuzné než nás. Už před válkou se rozhodla, že po ní jednou budeme dědit: moji bratři a já. Jenže když Gerhard… už není a Theovi se stala ta nehoda… Byl prohlášen za nesvéprávného, možná to víš. Rodiče to řešili s právní pomocí tvého otce.“
Přikývla. „Vím to.“
Nepodivil se. „Zkrátka jsem zbyl jako jediný možný dědic já.“
Chvíli mlčela. Ano, tohle dávalo prakticky dokonalý smysl: měl-li někdo zdědit dva činžovní domy na Novém městě, prostornou moderní vilu v Černošicích, sbírku obrazů a kdovíco ještě, dalo se pochopit, že si od zůstavitele toho všeho nechá leccos líbit. Jaká ovšem byla hranice, kam až byl Oswald ochotný jít? Jak moc pro něj byla tetina přízeň důležitá? Co všechno by pro ni dokázal obětovat? I své svědomí? Doramo si tiše povzdychla. Nepřivedla ho sem proto, aby se ho zeptala, proč ji brali na tu hroznou návštěvu. Chtěla mu především osvětlit, co se v domácnosti jeho tetičky děje. Možná mu to měla povědět hned, bez dlouhých úvodů a jakýchkoli otázek. Protože začít o tom mluvit teď, bylo mnohem těžší. Jenže říct mu to musela. Prostě musela!

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jak na tom budu příští týden s připojením k internetu, pokračování proto možná bude až v pátek či sobotu.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No jo, má majetek a tak mává s celou rodinou. Odporná osoba a ani Steinovi už mi nejsou tak sympatičtí. Dobře to píšeš.

Obrázek uživatele Arenga

dík
občas mám pochybnosti, jestli se do toho moc nezamotávám
tohle ještě nejsou všechny informace, nejde jenom o prachy, příští týden se dozvíte víc

Obrázek uživatele mila_jj

Taky z toho mám i dojem, že mamince je tetičky líto, protože je osamělá. No, Doramo bude muset s podezřením, že tetička služku bije, hodně rychle ven. A že by přidala i něco o svých schopnostech? Já to ten týden asi nevydržím.

Obrázek uživatele Arenga

za takový pěkný komentář ti prozradím, že tvůj dojem je správný
příště se dozvíte více i o minulosti Světlany Törberové
/akorát teda se mi ten příběh začíná dostávat někam úplně jinam, než jsem původně plánovala.../

Obrázek uživatele mila_jj

Díky, že aspoň naznačuješ. :) /Zatracené postavy, ony si někdy dělají co chtějí, že jo? A ještě by chtěly spisovatelce něco nařizovat nebo tak nějak. Ty moje se taky občas bouří, to znám./ No, bude se mi o to líp čekat.

Obrázek uživatele KattyV

Přidávám se k JJ. Za tím musí být ještě něco navíc. Sice chápu, že dva činžovní domy atd., ale neměla jsem pocit, že by Steinovi byli až tak na peníze, aby si kvůli tomu nechali všechno líbit.
Přečetla jsem to jedním dechem a už se nemůžu dočkat pokračování.

Obrázek uživatele kytka

I když mi tetička není sympatická, pořád jsem doufala, že se pro modřinu najde jiné vysvětlení.
Oswald mi se svým "opravdu tě mám rád" nepřišel zvlášť přesvědčivý. Líbí se mi, že to není úplně jednoznačný hrdina.
Jsem zvědavá, kam tě postavy nakonec zavedou :-)

Obrázek uživatele Aries

hm, hm.. tak přece jen dědictví. Jak jsem předtím měla tendenci fandit Steinovi, tak teď si zas říkám, že chudák Doramo. Nic z toho, co tam padlo, není důvod, aby s tou holkou takhle zacházel, ledaže by to byla pomsta za to čtení myšlenek

Obrázek uživatele Regi

Vzhledem k tomu, že jsem neměla čas číst a dostala se k tomu až teď, doufala jsem, že to vysvětlovací příště a přespříště si přečtu najednou.
Nějak mi ten Oswald Stein přestává být sympatický...

-A A +A