24. Vyjednávání

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

S touhle kapitolou nejsem sice úplně spokojená, ale líp jsem to v omezeným čase nezvládla... Snad to příště bude lepší.

Kapitola: 

“Doufám, že jste měla dobrou cestu,” popíchl Leiu nenápadně Walmar Tarkin.
“Nenarazila jsem na žádnou překážku, s jakou bych si nedokázala poradit,” odpověděla. Aby ukázala, že se nenechá rozhodit tak lehce, jak její hostitel možná doufal, pohlédla mu při tom zpříma do očí.
Guvernér ale nedal nijak najevo, co o Leiině skryté výzvě myslí. Řekl na ni jen: “To velice rád slyším,” jako by konfrontační podtón vůbec nezaznamenal. Pak se odmlčel a v místnosti se rozhostilo trapné ticho.
Leia pochopila, že to bude muset být ona, kdo posune rozhovor k ožehavému tématu. “Jistě jste si vědom toho, že tady nejsem jen na zdvořilostní návštěvě,” začala.
“Ovšem. Elita z Jádra nikdy necestuje do Vnějšího okraje jen tak,” poznamenal a Leie bylo jasné, že kromě mocenských ambicí a možné osobní nevraživosti bude muset čelit také pocitu ukřivděnosti vůči jádru galaxie, který byl v okrajových soustavách poměrně rozšířený. Pravda, ten pocit nebyl tak docela neoprávněný, ale kdyby Walmar Tarkin chtěl být spravedlivý, musel by uznat, že Nová republika se o rozvoj okrajů galaxie usilovně snaží. Není však snadné překonat propastný rozdíl mezi vyspělým Jádrem a převážně zaostalou periferií, stejně jako tisícileté hluboce zakořeněné předsudky.
Leia věděla, že by nebylo rozumné se začít šťourat v napjatém vztahu mezi Jádrem a okraji galaxie, a tak se rozhodla raději apelovat na odpovědnost za bezpečí galaxie jako celku: “Přicházím kvůli zájmu celé republiky,” zahájila svou řeč. “Jsme ve válce proti vnějšímu nepříteli a pokud máme naši galaxii ubránit, je třeba, aby mezi všemi oblastmi, sektory i planety probíhala fungující spolupráce.”
“Obviňujete naši planetu z neloajality?” vypálil na ni znenadání guvernér a karnanter vedle jeho křesla zvedl hlavu a krátce zavrčel.
“Jistěže ne,” odpověděla Leia, přestože si myslela opak. Kdyby však řekla svůj názor nahlas, nepochybně by se jako urážka celé Seswennské unie obrátil proti ní. “Je tu ale vážný problém se Sullustskými loděnicemi, které jsou klíčové pro válečné úsilí Nové republiky. Je nepopiratelným faktem, že byly zastaveny dodávky materiálu po Rimmské trase.”
Walmar Tarkin se pohodlně opřel ve svém křesle a z jeho obličeje sálala čirá zlomyslnost. “Zdá se, že to je skutečně prekérní situace,” vysmíval se, “ale jak si představujete, že bych vám s tím mohl pomoci? Jestliže obchodním společnostem z Rimmské trasy někdo nabídl lepší podmínky než Sullustské loděnice, sotva je mohu donutit, aby uzavíraly smlouvy, které jsou pro ně méně výhodné.”
Leia přistoupila na jeho hru. “Předpokládejme, že ani představitel planety ležící na křižovatce všech důležitých obchodních tras v oblasti nemá takový vliv,” připustila naoko věrohodnost Tarkinových výmluv. “Zcela jistě by ale měl vliv na export suroviny, kterou produkují polovládní firmy na jeho vlastní planetě.”
Vědomí, že se nejvyšší kancléřka nenechala jeho vytáčkami ošálit, ale guvernéra očividně nijak neznepokojilo. Spíš naopak, protože vypadal navýsost spokojeně. “Předpokládejme, že máte pravdu,” parafrázoval. “Že ono zastavení dodávek materiálu je skutečně otázkou vůle a ne pravomocí. Jaký zákon by v takovém případě mohl planetě uložit, komu má své suroviny prodávat a komu ne? Pokud vím, ústava Nové republiky zaručuje jednotlivým planetám obchodní svobodu.”
Jinými slovy: ‘Když se rozhodnu, že vás odříznu od surovin, neexistuje nic, co byste s tím mohli dělat,’ pomyslela si hořce Leia. Nezbývalo jí nic jiného, než nabídnout za zprůchodnění Eriadu politické ústupky Seswennské unii. “Možná by Rimmskou trasu znovu otevřelo, kdyby nová republika přistoupila na některé politické požadavky místních planet, nemyslíte?” navrhla.
Už od začátku jejich schůzky Leie připadalo, že kdyby Walmar Tarkin nebyl hladce oholený, pečlivě učesaný a oblečený v dobře padnoucím společenském oděvu, člověk by si ho mohl lehce splést s námezdním lovcem. Jedním z těch drsných chlapíků, kteří vysedávají v zaplivaných barech na pramálo civilizovaných planetách a za patřičný obnos se nechají najmout k jakékoliv špinavosti. Ten pocit se teď prohloubil, protože guvernérův výraz se nedal popsat jinak, než jako výraz námezdního lovce, kterému někdo právě nabídl kufřík plný kreditů.
Beze slova vytáhl ze zásuvky svého stolu datapad, něco na něm naťukal a šoupl ho po stole k Leie. Na datapadu svítil seznam požadavků, které musely být připraveny dávno před tím, než dorazila k jednání. Leia procházela bod po bodu a její rty se k sobě tiskly čím dál pevněji, protože text, který měla před sebou, byl snůškou nehorázností. Zahrnoval požadavek na autonomii Seswennské unie ve finanční i obranné politice, právo veta na každý zákon schválený galaktickým senátem, vyjmutí z pravomoci nejvyššího novorepublikového soudu - a to dokonce se retroaktivním účinkem - a mnohé další, z nichž většina neměla nejmenší šanci projít senátem, protože by to znamenalo faktické odtržení Seswennské unie od Nové republiky.
Odložila datapad. “Na takové podmínky Nová republika nikdy nepřistoupí,” prohlásila rezolutně.
Walmar Tarkin si s pobaveným úšklebkem vzal svůj datapad zpět a teď již promluvil zcela otevřeně: “V tom případě se Sullustské loděnice mohou rozloučit se svým materiálem.”
Leia nevěřícně zakroutila hlavou. “Uvědomujete si vůbec, že galaxie stojí proti nepříteli, kterému jsou naše spory úplně lhostejné? Tsakové zabíjejí všechny bez rozdílu politického přesvědčení. Pokud je máme porazit musíme být jednotní!”
“Být jednotní? Jistě máte na mysli, že máme všichni začít poslušně posílat suroviny do Jádra a nechat své lidi umírat pod jeho neschopným velením...” utrousil opovržlivě její oponent.
“Flotila Nové republiky má mnoho talentovaných velitelů,” hájila svou armádu Leia.
“Ale ne, skutečně?” nešetřil guvernér sarkasmem. “Od začátku války jde od porážky k porážce a pak se ještě na Seline se nechá připravit o kancléřku a většinu vyšších důstojníků. Co jiného to je, než ukázka kardinální neschopnosti?”
Leia rozčileně vyskočila na nohy. Jak se ten člověk opovažuje otírat se o Mon, o Hana, Chewieho a o všechny ostatní?
Její prudký pohyb probudil podřimujícího karnantera, který rovněž vyskočil a výhrůžně vycenil zuby, ke zjevnému pobavení jeho pána. Na chvíli to vypadalo, že se k ní zvíře rozběhne a i když Leia sama sebe přesvědčovala, že by se Walmar Tarkin jistě neodvážil poštvat zuřivou bestii na nejvyšší kancléřku, stoprocentně o tom přesvědčena nebyla. Nakonec ale guvernér skutečně karnantera hvízdnutím přivolal blíž k sobě a dotekem ho uklidnil.
Přesto ale Leia váhala s opětovným usazením na své místo. Mělo ještě smysl zůstávat? Pochybovala, že by bylo možné Walmara Tarkina přesvědčit, aby zrušil obchodní blokádu Sullustu.
I on zřejmě považoval rozhovor za ukončený, protože se slovy: “Dny, kdy Eriadu mlčky trpěla využívání a urážky, jsou u konce,” ovladačem otevřel dveře své pracovny.
Leia ještě chvíli opětovala jeho konfrontační pohled, ale pak se otočila na podpatku a bez rozloučení místnost opustila. Tak tohle se vážně nepovedlo…

-A A +A