24. Největší z obrů

Obrázek uživatele Wee-wees
Úvodní poznámka: 

Dneska ještě trochu té deprese; slibuju, že příště už se zase vydáme vstříc nějakému tomu ději. :)

Kapitola: 

Cybi si ani nepamatovala jméno chůvy, která jí ten příběh vyprávěla. Chův se kolem ní vystřídalo několik, a tenkrát byla ještě hodně malá. Ale ten příběh si vybavovala dobře.
Kdysi dávno žili v horách na severu lidé, kteří znali tajemství. Věděli, že když se za úplňku napijí z malého pramene skrytého ve skalách, vyrostou a zesílí. Po léta tohoto vědění využívali, aby obstáli v tvrdém životě v horách. Dávali tu vodu pít svým dětem, aby byly silné a odolné. Mladí muži z pramene pili, aby byli velcí a silní a líbíli se svým ženám a časem byli všichni z toho horského lidu tak statní, že jim lidé z nížin začali říkat obři.
Jednomu z mladíků však nestačilo být jen takový, jako jeho druzi. Chtěl být víc než oni – ještě větší a ještě silnější. O každém úplňku stoupal příkrou stezkou mezi skalami, aby se napil z pramene. Brzy byl největší a nejsilnější ve svém rodě, pak ve svém kraji, pak možná v celé zemi. Ale ani tehdy neměl ještě dost. Stále pil z pramene, ač ho jeho blízcí zapřísahali, ať tak už nečiní. Ale on už nedovedl přestat. Brzy nebylo domu, do kterého by se vešel, a on musel odejít do lesa a tam si postavit přístřešek. Ale po nějaké době už byl tak velký, že ho ani nejvzrostlejší stromy nedokázaly před deštěm ochránit, a on musel odejít výš do hor a skrýt se ve velké jeskyni. Za hezkých dní sedával před ní a pozoroval lidi, své bývalé druhy, hluboko pod sebou. Ale byli teď tak malí, že nerozuměl jejich řeči, jak byla pro jeho velké uši tichá. A ani lidé nerozuměli jemu, protože jeho hlas jim zněl jako burácení hromu.
Tehdy teprve pochopil, jak hloupá byla jeho touha po velikosti. Teď byl vskutku největším z obrů; ale také nejosamělejším.
Celé roky se toulal po horách a hledal jiného tvora, jako byl on sám. Když pochopil, že žádného nenajde, nakonec prý vystoupal až pod vrchol Zrcadlové hory, nejvyšího vrcholu Horní země. Tam usedl mezi útesy zrcadlových skal a v nekonečném odrazu vlastní podoby hledal zdání lidské společnosti. Snad tam, na tom pustém místě, nalezl smíření; snad ze žalu pozbyl rozumu. Ať tak či tak, jedno je jisté. Nakonec se změnil v kámen, který tam na tom místě mezi skalami stojí dodnes.

Cybélie hleděla z balkonu na velké náměstí pod sebou. V posledních dnech a týdnech lidé stále přicházeli. V malých skupinách i větších, v ledabyle slepených skupinkách i v organizovaných oddílech. Přicházeli za ní, a přece ne; přicházeli za snem.
Její poradci a generálové tu různorodou směs přetvářeli v armádu. Neuspořádané mraveniště pod ní se zvolna měnilo na organizovanou mozaiku kohort a praporů.
Hleděla přes jejich hlavy k severu, kde za oparem tušila čáru hor, z nichž tou nejvyšší je Zrcadlová hora.
Stála obklopená lidmi a přece sama.

Závěrečná poznámka: 

Já jsem vám minule slíbila to roztomilé rozpočítadlo, tak pro ty, kteří si to ještě nevygůglili:
Ententýk je název označující kastrovaného kačera (přes němčinu, die Ente je kachna). Kastrace kačerů se tradičně prováděla rozdrcením varlat mezi dvěma špalíky... Takže ententýky, dva špalíky... no neříkejte fuj, chtěli jste to vědět!

Jinak tohle je vděčné téma. Spoustu výrazů, původně označujících kastrovaná zvířata, známe z běžné češtiny, ačkoliv dávno netušíme původní význam. Třeba hňup je kastrovaný kozel (nebo taky cap - "smrdí jak starej cap" říkává ještě moje mamka). Nebo výraz fešák/fešanda, který se používal pro kastrovaného psa/fenu. Tam se význam i posunul od původního pejorativního.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Moc zajímavá pověst, odráží přesně to že na vrcholu bývá člověk sám. Obklopen lidmi, u kterých si nikdy nemůže být jistý jejich důvody.... A ententýky... No pěkně děkuji. Už to nikdy nebude to staré známé rozpočítadlo...

Obrázek uživatele Killman

A to se ještě ke koruně ani nedostala...

-A A +A