23: Krok vedle

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Zima toho roku přišla jako zlá, bezcitná zrůda, která své ostré tesáky zahryzla hluboko do vašich vnitřností, aby mohla sát teplo, dokud zkřehlí, zdeptaní a vysílení nepadnete do křesla před plápolajícím krbem a nevezmete si to teplo zase zpátky.
Nikdo z učitelů, kteří zůstali přes Vánoce v Bradavicích, neměl sváteční náladu. Profesor Kratiknot zdobil Velkou síň a školní chodby pouze z úcty k tradici, Hagrid dotáhl z lesa tucet jedlí jen proto, že ho o to Brumbál požádal, a profesorka Prýtová se nalévala punčem čistě proto, aby tyhle svátky přežila.
Studenty, kteří neodjeli na prázdniny domů, letos nějak nebavily obvyklé zimní radovánky, nejspíše z toho důvodu, že kdykoli se někdo z nich venku zasmál, vtrhl mu do plic tak mrazivý vzduch, že ho úplně ochromil.
Remus byl vídán ve dvou svetrech a cestovním plášti s kožešinou. Severus, třebaže jindy snášel chlad bez potíží, poprvé za svůj pobyt na hradě využil vlastnictví teplého spodního prádla.
„Ty sis vážně natáhl podvlíkačky?“ hýkal smíchy Sirius a nic nedbal na fakt, že kolem prochází hlouček nebelvírských páťaček. Sám coural po škole ve frajersky rozhaleném hábitu, aby byl jasně vidět jeho nový řetízek s přívěskem v podobě sněhové vločky. On vlastně jako jediný oplýval skvělou náladou a na Vánoce se těšil.
„Siriusi, můžeš pro mě něco udělat?“
„Ano, Seve?“
„Jdi do prdele. A je mi srdečně jedno do jaké.“
Severus se otočil na podpatku zateplených bot a odkráčel.

V sedm večer se ve Velké síni, u čestného stolu, prostřeného svátečním ubrusem a obloženého nesčetnými pochoutkami, strhlo nepříjemné pozdvižení, do nějž zřejmě vyústilo několik měsíců vzrůstajícího napětí mezi učitelským sborem a zástupcem Ministerstva profesorem Pettigrewem, jenž - jak bylo již všem dobře známo - byl vyslán do Bradavic jako prodloužená ruka (a především oči a uši) Dolores Umbridgeové. Jakožto profesor nově zavedeného předmětu Zdravé kouzelnictví měl na starost sledování veškerého podezřelého či závadného chování a povinnost nahlásit zjištěné skutečnosti ředitelce Úřadu pro bezpečnost a ochranu zdraví. Ta poté sjednávala nápravu pomocí nařízení k přijetí opatření, jež zasílala k rukám pana Luciuse Malfoye, představeného školní rady. Školní radě trvalo nanejvýš tři dny, než příslušné opatření přijala a nechala Brumbálovi doručit rozhodnutí, v jehož souladu byl povinen neprodleně konat.
„Já vám výslovně zakazuji, abyste se vměšoval do vnitřních záležitostí mé koleje!“ zahřměl profesor Snape. (Profesorce Trelawneyové leknutím vypadla vidlička.)
Hrstka žáků u kolejních stolů k němu stočila pohled a spatřila, jak se nad profesora Pettigrewa vztyčil jako nějaký ohromný dravý pták nad malou vystrašenou krysu.
„Vy jste tu od toho, abyste vyučoval svůj předmět, od ničeho jiného,“ pokračoval mnohem tišeji, neboť zaznamenal nechtěnou pozornost. „Hleďte si tedy svého.“
„Paní ředitelka se o poměrech v Bradavicích dozví, profesore,“ opáčil Pettigrew s ironickým důrazem na posledním slovu. Jeho hlas však rozhodně nezněl působivě, šlo spíše o excitované pištění.
„Samozřejmě, že se o nich dozví.“ Snape zdvihl koutek úst ve výsměšném úšklebku. „Vy jí přece pilně donášíte všechny místní drby. Jako správný špicl.“
„Já...“ Pettigrew zrudnul a zakoktal se. „Já si vyprošuji -“
„Vy si nemáte co vyprošovat,“ utnul ho Snape rázně. „Vy jste nezvaným hostem, kterého tady trpíme jenom proto, že ho nelze vyhodit. Prozatím.“
„To by stačilo, Severusi,“ promluvil Brumbál a tvářil se nezvykle přísně. „K výměně osobních názorů prosím využijte své soukromé komnaty. Přeji si, aby zbytek štědrovečerní večeře proběhl v klidu.“
„Jistě, pane řediteli. Omlouvám se. Nechal jsem se unést.“
„V pořádku,“ mávl rukou Brumbál, nepřestával se ale dívat chladně. „Profesore Pettigrewe, vezměte si sirupový košíček. Bojím se, že se letos všechny nesnědí. Chybí tu spousta jejich příznivců.“
„Ano, díky, pane řediteli. Rád si jeden nabídnu. Děkuji.“
Jen co si Pettigrew nacpal pusu zákuskem a trochu se uklidnil, prosmýkla se za Severusovými zády Aurora a rty lehce zavadila o jeho ucho, když se k němu sklonila a zašeptala: „Konzultace ohledně nočního dozoru na chodbách. Počkám u tvého kabinetu.“
Severus jí dal desetiminutový náskok, načež se s omluvným úsměvem vytratil také.
Netrpělivě postávala před jeho pracovnou. Jakmile se konečně objevil, na nic už nečekala, doslova ho vhodila do právě otevřených dveří, jednou rukou ho přirazila ke zdi a druhou...
... vytáhla hůlku.
„Teď mě dobře poslouchej,“ zasyčela mu zblízka do tváře. „To, co v posledních měsících předvádíš, nemá ani úroveň, ani sebemenší smysl. Já chápu, že tě Charita sebrala, ale tím, že si budeš vylejvat vztek na Pettigrewa, nic nevyřešíš. Akorát ho tím zbytečně rozdráždíš. Dloubeš do vosího hnízda, Severusi! Nebo spíš do krysí díry,“ ušklíbla se a mírně povolila stisk na jeho žebrech. „To jsi věděl, že je Péťa zvěromág?“ Jeho užaslý pohled si vychutnávala i v panující tmě. „Taková roztomilá malá krysička.“
„Jak... Jak...“
„Jak je to možný?“
„Jak jsi to zjistila?“
„V sedmém ročníku jsem ho přistihla v jednom přístěnku na košťata. Když jsem tam vlezla, právě se proměňoval zpět do lidské podoby. Ocelově šedá krysa s proklatě dlouhým ocáskem... Jestli si na toho slídila nedáš pozor, špatně to dopadne. Copak ti nedochází, že už tak tě má Umbridgeová plný zuby? Musíš jí poskytovat další a další záminky k tomu, aby se ti mstila? A poštvávat ji proti nám všem?“
„Pettigrew ale není registrovaný zvěromág, že ne?“ otázal se zamyšleně, nevšímaje si Aurořiny dobře míněné promluvy.
„Ne, není. Nicméně Umbridgeová o tom ví. Koneckonců, proto ho sem poslala. Jeho a nikoho jiného. Severusi, naposledy: Drž se od Petra dál. Čím míň mu toho o sobě odhalíš, tím líp.“
Odtáhla se od něj a schovala hůlku.
Snape si upravil pomačkaný hábit.
„Proč mi to vlastně vykládáš, Auroro?“
„Protože mám pro tebe slabost, ty pitomče. Vždycky jsem měla.“
Obrátila se ke dveřím, aby nezahlédl, jak se jí do očí natlačily slzy.
„Taky mám pocit, že mě to jednou bude stát život,“ dodala s rukou na klice. „Ale co by jeden Zmijozel neobětoval pro lásku k Nebelvírovi, že? Dobrou noc. A veselé Vánoce.“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 27 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Regi

Aurora je mi sympatická, ale je mi jí už teď líto, protože mi tak nějak připadá, že pro ni nechystáš nic moc pěkného.

Obrázek uživatele Wee-wees

On je v téhle realitě taky kočkomág, že? Nemohli by Pettigrewa s Minervou sežrat? :)

Obrázek uživatele Aveva

Já vím, že jsou tam ty náznaky děsivé budoucnosti, ale Severus v podvlíkačkách je prostě roztomilej :o)
Obrázek uživatele Arenga

Uvědomila jsem si, že jsem nekomentovala, ale četla jsem hned.

Obrázek uživatele Keneu

Krásný popis vánoční atmosféry, Prýtová mě dostala. Ty máš něco proti BOZP? :) Nedivím se, že Severus za těchto okolností bouchnul. Je ten sirupový košíček aspoň nepovedený? Aurora! Aurora! Aurora! Nádhera!

-A A +A