Padesátka - Kobovy noční můry-24

Obrázek uživatele mila_jj
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Povedlo se! Nevi propuštěn a Simona s Kobou a Rejstříkem si mají jít, kam chtějí. Takže kam nejdřív?

Kapitola: 

Nový život zahájila naše parta – jak jinak – než v hospodě. Tedy v kantýně. Tedy v kantýně, která se zatím změnila v kavárnu.
Koba si liboval. Sendvič s parmskou šunkou neměl sice kvalitu gulášku se šesti, ale konečně to bylo jídlo. A víno se zde neměnilo ve vodu. Byl tak na vrcholu blaha, že si začal plánovat příští život.
„Tak předně. Musíme opustit vězení. To nebude vůbec jednoduché. A pak to horší – co budeme dělat venku. Nejdřív si podáme toho hajného zlatého, co za tohle všechno může. A pak si zařídíme život.“
„Vrátíš se ke své rodině, Kobo?“ optal se Nevi a věnoval se dál sachru se šlehačkou, kafíčku a obdivným pohledům na Simonu uzobávající panna cottu.
„Moje rodina byl pan velitel a kolegové dozorci. Zřekl jsem se jich. Nemám rodinu.“ pronesl ponuře Koba a pořádně si lokl vína.
„A rodiče, sourozence, ženu a děti... ty taky nemáš?“ zeptala se soucitně Simona.
„Nikoho takového nemám. A co hůř, nepamatuju se, že bych někoho takového měl.“
„Zvláštní. Já jsem na tom stejně.“
„A já taky.“
„A já zrrrovna tak.“
V kavárně se rozhostilo ticho.
„Je to divné,“ prolomil ho Nevi, „že si nikdo nepamatujeme na dětství a na rodiče. Člověk přece má otce a matku, ne?“
„Ne, Nevi,“ lokl si Koba znovu a prohlásil sebevědomě. „My chlapi jsme pouze potomky svých otců. Matky jsou dobré akorát tak pro ženské.“

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Nebýt té poslední věty, tak by mi ho snad fakt začalo být líto. Ale tou poslední větou to teda chlapec zas zazdil :)

Obrázek uživatele mila_jj

Když on je takový přímočarý (= dost často na zabití). Ono se mu to vrátí, nepochybuj.

Obrázek uživatele Arenga

já jen čekám, že si ho za tu poslední větu v příští části poddá Simona :-D

Obrázek uživatele mila_jj

To čekáš naprosto správně, těš se. :D (Ostatně, která z nás by to neudělala, ruku na srdce?)

Obrázek uživatele kytka

Postavy bez minulosti, to je zajímavé.
Chvíli jsem přemýšlela, kdo je hajný zlatý, než mi to došlo :DD

Obrázek uživatele mila_jj

Moc dobrý postřeh!

Ano, Koba se trochu nakazil Simoniným způsobem vyjadřování - tohle sousloví je ještě v rámci jeho intelektuálních možností. :D

Obrázek uživatele Arenga

ehm, mně to nedošlo a říkala jsem si, že mi asi něco uteklo ;-)

Obrázek uživatele mila_jj

Neboj, nic důležitého. :D

Tak už se můžu s klidem přidat k nechápajícím, nejsem v tom sama.

Obrázek uživatele mila_jj

Koba si vzpomněl, jak si Simona ulevovala při duševním přetlaku, tak to taky zkusil. Vcelku mu to vyšlo.

Obrázek uživatele KattyV

A jóó´!!! :)

Obrázek uživatele Aveva

No ještě aby na konci povídky nezjistili, že před tou kolektivní ztrátou paměti už byli Nevi a Simona dávno svoji a Koba byl jejich jediný milovaný syn ;o)
Obrázek uživatele mila_jj

Ale to zní zajímavě! (hm hm, ale Koba je starší než oni, on už má plešku (budu muset občas zdůraznit), nicméně... uvažovat o tom můžu, ale to bude asi tak všechno :) ).

Obrázek uživatele Aveva

Takové drobné nesrovnalosti snadno vyřešíš vložením stroje času ;o)
Obrázek uživatele Aries

nebo si můžou založit rodinku spolu všichni tři, to by nešlo?

Obrázek uživatele Aveva

Jasně, můžou Kobu adoptovat! ;o)
Obrázek uživatele mila_jj

Kobu a mladšího bratra havrana? :D

Obrázek uživatele Aveva

No samozřejmě jinak by to nešlo :o)
Obrázek uživatele KattyV

Čtyři postavy bez minulosti, tady to vypadá opravdu zajímavě. Ale jinak se přidávám k předřečnicím - za tu poslední větu bych Kobu zabila s chutí. :o))

Obrázek uživatele Regi

Ježkovy zraky, ten Koba je

snad mimozemšťan, nebo co... :-)))

-A A +A