23. Z deště pod okap

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Kapitola: 

„Co s ní uděláme?“ strčil Sejček špičkou nohy do hromádky na podlaze.
„Svážem a pověsíme? A když budem mít náladu, tak pak místňákům řeknem, kde je?“
„Tak jo,“ souhlasil Sejček. „Tahat ji s sebou by bylo stejně zbytečně namáhavý.“
Vran sundal ze zdi svícen a opatrně a potichu se vydal ke dveřím. Nějak zatím nenápadně převzal velení. Jestli to Sejčkovi vadilo, tak nic neříkal.
Schody byly dlouhé, prudké a kamenné, jak by se koneckonců dalo na hradě čekat. Když se objevil první náznak světla, sfouknul Vran svíčku. Pak tlumeně zaklel.
„Nemáš náhodou zápalky?“
„Co? Ne, proč?“
„Tak nic.“
Svíčku nebudou moct znovu zapálit. Snad to nebude vadit.
Brzy dostoupali ke dveřím. Byly dřevěné a pootevřené a ani moc neskřípaly. Vran opatrně vykoukl ven. Na první pohled nikde nikdo.
„Čistý,“ syknul.
Sejček kolem něj proklouzl a prosmykl se k rohu. Rychle se podíval za něj a mávl rukou.
V dobře secvičené choreografii proplouvali chodbami, nádvořími a ochozy a dalšími součástmi hradní architektury, úspěšně se vyhýbajíce náhodným strážím. Moc jich tedy nebylo. Tedy... neviděli ani jednu.
Tu náhle zvedl Sejček paži, ruku sevřenou v pěst. Vran s němu potichu přiběhl.
„Co je?“
„Kontakt! Jeden. A nemůžeme ho obejít.“
Vran se opatrně podíval. Byla to pravda.
„Tak jo.“
Narovnal se a klidně vykročil.

První seděl. Svítí, teď nekape voda seshora, svítí teplo. Čeká. Čeká na Onu, jídlo, měkká dobře. Teď přichází Jídlo, jídlo nemá uzel provaz, není Ona. Tamten červené pálí aby jídlo měkké, ale Jídlo není měkké, jídlo ještě jde, jídlo zvuky...
„Zdravím vespolek. Jakpak se máte?“

Vran už tohle viděl předtím. Ale nikdy ne u stabilizovaného Přeměněného. Ten šok ze změny vnímání, který otřese celou osobností.
Přeměnění si vzpomenou na znalosti a schopnosti, které znali před Proměnou. Když dostanou venkovní podnět. Ale na řeč si většinou vzpomenou prakticky okamžitě. Stačí k tomu, když na ně někdo souvisle promluví.
Očividně na tohohle nikdo od Proměny souvisle nepromluvil.

První zavrávoral. Slova, řeč, smysl... uchopit čas. Nikdy si nedokáže přesně vybavit, co se stalo, ani způsob, jakým dosud fungoval. Vzpomínky na bezčasí, na stav bez pojmů, byly roztříštěné. Ale to bylo předtím. Teď je jiný.
„Vpořádku, kámo?“
„Nevím,“ odpověděl. Tvořit slova, tvořit svět bylo úžasné. Chtěl jich najednou vytvořit co nejvíc.

Za rohem se stále krčil Sejček a polohlasně nadával.

O nějakou dobu později už bylo všechno jinak. Sejček se už nikde nekrčil. Potom, co Vranovi – zase – vynadal do idiotů, si nechal vypovědět všechno, co ten idiot zjistil.
„Jsou tu jen tři – a ona. A víceméně tu jen přežívaj, dělaj si tu životní prostor a hledaj jídlo, vo nic jinýho jim nešlo, teda zatím. Kde jsou ty druhý dva teďka neví. Prej si každej dělá, co chce a potuluje se, kam ho to zavane, teda v tuhle denní dobu. Jak se zešeří, tak bývají zpátky. Což, jak koukám na Slunce, bude co nevidět. Tak s nima taky dáme pokec.“
„Jo. A pak co? Promluvíš si s nimi a pak je zabiješ?“
„Proč bych je měl zabíjet?“ podivil se Vran.
„Přece abychom tu měli prostor my. Proto tu přece jsme!“
„No, my jsme tu snad proto, abychom to tu vobhlídli, jestli je to dobrej nápad. A podle mě to tu dobrej nápad není.“
„Jsi nějakej útlocitnej. A že zrovna ty!“
„Mně je to fuk,“ pokrčil Vran rameny. „Ale jako fakt – přijde ti tohle jako vhodný místo na základnu? I kdyby bylo prázdný?“
Sejček se kolem sebe pořádně rozhlédl.
Hrad měl skvělý výhled do krajiny. Tedy spíše do města. Budovy se táhly téměř co oko dohlédlo. Byl těžký, chladný, kamenný a nezpochybnitelně obývaný. Všude se válely odpadky. Možná tu kdysi byly koše, do kterých mohli turisti zodpovědně třídit různé druhy odpadu, ale nyní by je nebylo možno identifikovat v záplavě nevábné směsi různých hadrů, papírů a igelitů, občas i nějaké té kosti. Naštěstí tady nehrozila oblaka much, ty v Zóně taky nebyly. Voda tu byla, nechali si ukázat studnu, to bylo dobře. Ale tělesný odpad nechutně páchl pod venkovní zdí.
Obtížný přístup může být kladem i záporem.
„Takhle, když jsme vevnitř, to nevypadá moc jako vhodné místo pro základnu,“ uznal Sejček.
„No však.“
„Ale Smrtonoš sem stejně bude chtít jít, aby tohle místo dostal pod kontrolu. Když už je obsazený.“
„Hele, a musíme mu říkat, že je vobsazený?“
„Já mu lhát nebudu!“ ohradil se Sejček.
„No to je fakt, lhát bys mu neměl, myslím, že to pozná,“ pokýval hlavou Vran. „Ale když na to půjdeš chytře, tak ani nebudeš muset.“
„Já? A co ty?“
„Co já? Já sem přece úplně blbej, myslíš si, že bych dokázal jako nějak zhodnotit strategickej význam nějakýho místa? Já? Depak! Víš ty co, já lhát vůbec nemusím, já prostě většinu vynechám.“
Krátká pauza.
„Práskneš mě?“
„Nevím.“
Vran se krátce zasmál.
„Vidíš, jak ti jde dobře nelhat. Akorát se nauč bejt vopatrnější. Mohlo by se ti něco stát.“
„Ale ty mi neublížíš.“ Byla to napůl otázka, napůl konstatování.
„Myslím, že ne. Ty seš takovej... správnej.“
Sejčka zalilo nečekané teplo.
A už v tom zase lítám.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Úžasný kousek. Vran je třída a Sejček roste.

Obrázek uživatele Tess

Díky. Tyhle interakce se pisou samy.

Obrázek uživatele Elluška

Moc pěkný dialog mezi těmi dvěma. Vran má selský rozum :D Poslední věta mě rozesmála. Chudák Sejček :)) Mám ale zlý tušení, že to s ním nedopadne dobře (kdybych to psala já, asi by nedopadlo).
Ovšem postavou Lady jsi nadhodila zajímavý střípek a vyřešil se na můj vkus moc rychle. Na co měla ty zmatené Přeměněné, s kterými nemluvila? Na obranu? Kde je vzala, jak je dostala na svou stranu? Byli celou dobu v hradě? Doufám, že to bude mít ještě význam.

SH: "Ty MI neublížíš." Mně to trochu ublížilo, tys taková protřelá spisovatelka a toto. Tsts ;)) (ale já, když málo spím, si pletu s/z, takže... Ztane ze.)

Obrázek uživatele Tess

Sejcek je komplikovany a vicemene od zacatku mam plan, jak to s nim dopadne, i kdyz se to mozna nakonec zmeni.
Lady a cely Edinburgh jeste dostanou prostor v pristi kapitole, nebo se mi to mozna protahne do dvou, tezko rict. Kazdopadne jsme s ni rozhodne jeste neskoncili!
I/Y! Omluvte ji, jde spachat samovrazdu skokem do krbu.

Obrázek uživatele Arenga

to by mně taky zajímalo, proč na ně nemluvila - jestli schválně nebo ji to prostě jenom nenapadlo
každopádně Vran boduje!

-A A +A