22. Ve spolupráci je síla

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Kapitola, dle zadání, obsahuje retrospektivu.

Kapitola: 

Když se to stalo, Země se změnila. Objevily se Zóny. Nikdo vlastně neví jak a proč, nebylo to jak zjistit. Nebylo nikoho, kdo by to mohl zjišťovat. Podle obecného úsuzu to, co vyrazilo ze země, bylo něco podobného radioaktivnímu záření. Nebo, jak se začínalo pomalu tradovat, magii.
Rozhodně to ale bylo neslučitelné se životem.
Tedy... většinou.
Prvotní nápor naprostou většinu živoucích tvorů zastavil. Všechny ale ne. Někteří nezemřeli hned. Úder neznámé síly sežehl jejich osobnost. Ale jakýsi malý kousek ukrytý uvnitř dokázal tuhle sílu přežít, usměrnit, změnit se. Skrz mlhu zuřivosti, vraždění a ničení se dostat na druhou stranu. Nevědomí a určitým absurdním způsoben nevinní – asi jako může být nevinná zbraň, která neurčuje na koho je namířena.
Na severu jim říkali První generace. Těm, kteří v zuřivosti vyklopýtali ze Zóny, místa, které je pro živé bytosti smrtelně jedovaté. Pro ně ale ne.
Nevinní... a nevědomí.
Ne všechny to táhlo ze Zón k lidské společnosti. A pro některé existovaly takřka nepřekročitelné hranice. Vzdálenost, teritorialita.

Byl První. Jeho vzpomínky nesahaly nijak daleko. Po pravě řečeno, neuměl příliš dobře vnímat tok času. Bylo teď a předtím bylo taky teď a potom bude taky teď a všechna teď byla vlastně teď.
Teď svítí Slunce a odráží se z velkých skleněných ploch jemu přímo do očí, po ruce kape červené lepkavé ne moc dlouho - rána se zatahuje - zakopl upadl na kovovou věc - vevnitř obrys - nehýbe se. Teď zkoumá pozoruje - obrys se nehýbe, chce sáhnout, je vidět ale překážka. Sáhne na ni, ona ho nepustí dál, udeří, udeří po ruce stéká červené lepkavé - rána se zatahuje - ne moc dlouho dosáhne na obrys - měkký a jídlo.
Teď umí otvírat - viděl vítr mávat dveřmi - vzpomíná to jsou dveře, zavírat otvírat - nemusí rozbíjet - lepkavé červené je nepříjemné teď neteče - mnohem lepší. Klika, vzpomíná klika - krabice stojí s obrysy vevnitř - jiný druh kliky ale stejný, otevře vevnitř obrys - měkký jídlo je dobře.
Teď potkává Dalšího, obrysy jídlo jeho - vrčí, vrčí, druhý menší, dělá zvuk, říká Ne, Ne znamená Ne, on nechce, on krčí, První je důležitější, hezký pocit, Další krčí, První nabízí obrys a jídlo. Další neříká Ne a jedí spolu a jsou spolu. Nemají jména, jen pocity. Nemají slova, jen zvuky a Ne.
Teď potkávají Tamtoho, Tamten umí udělat teplé červené - pálí a změkčuje obrysy - lépe se jedí. Obrysy začínají nebýt dobré, je teplo, musí chlad, chlad dole, chlad v kameni, kámen na kopci. Na kopci výhled - krásné bezpečí. Ulice plné těch krabicí s obrysy už bez obrysů, ty jsou dole - kámen chlad. Krabice překáží, odstrkat mimo, Slunce se odráží od velkých skleněných ploch, Tamten bere kámen a hází. Řinkot, plochy se tříští, První a Další taky berou kameny, spolu. Další plochy, další tříští, krásný pocit. Spolu.
Teď přišla Ona. Měkká, hebká, silná. Ukazuje. Najednou je moc práce. Udělají to, pro ni. Pasti, staví pasti, on rozumí pastem. Obrysy už vůbec nedobré i v chladu, nutno další obrysy. Ona váže uzel a První ví – uzel. Pamatuje si uzel, umí uzel, váže uzel, Ona se usmívá.
Teď přišly obrysy a chytily se do Pasti. Obrysy dolů do chladu, První váže uzel a věší, Ona se usmívá, bude měkká a hebká je dobře.

Zaskřípaly dveře, Vran se s trhnutím probudil. Sám se divil, že v té nepohodlné poloze dokázal usnout. Plápolající svíčka rozbila tmu, takže viděl Sejčka, schouleného na zemi v o něco pohodlnější poloze, než byla ta jeho.
„Dobrý ráno... večer... nebo tak,“ prohlásil.
„Nechme to na ‚nebo tak‘,“ odpověděl ženský hlas. Pak se příchozí zasmála.
„Páni... to byste nevěřili, jak je krásný zase slyšel lidský hlas. Teda, lidský...“ svíčka se přiblížila k Vranově očím. Jejich tmavě rudá barva jasně prozrazovala, že člověkem opravu není.
„Samozřejmě mám tady své přátele, ale ti poněkud nemluví. A to je dobře. Ale chybí mi to, ne že ne.“
Mluvčí zavěsila svícen do vhodného úchytu ve zdi a stáhla se do pozadí. Neměli nejmenší tušení, jak vlastně vypadá. Ne, že by to bylo důležité.
„Hele, a kde to vlastně jsme?“ zeptal se Vran.
„Ve spižírně.“ V hlase zněl opět smích.
„Tak fajn, tak se klidně dobře bav. Taky bys nám teda mohla říct kdo jste, co od nás chcete a takový ty věci, jestli teda budeš chtít.“
„Třeba budu, třeba nebudu. A nejdřív se ptám já. Ty víš na co. Kdo jste a co tu děláte?“
„Jsme na průzkumu,“ opáčil nevzrušeně Vran. „Koukáme, kde je co zajímavýho a kde bychom se mohli v klidu upíchnout. Znáš to, hlavně pohoda a žádný drama. Akorátže jsme netušili, že tenhle flek už je zabranej. No neva. My klidně zas půjdem, jestli nás teda necháte, protože co bychom to nějak hrotili. Jako, my teda klidně půjdem i jestli nás nenecháte, teda nakonec, ale mezitím bude hrozný drama a potoky krve a tak a to jako zas tak moc nemusím, jestli mi rozumíš. Ale né že by mi to kór vadilo, takže tak.“
„Prosím vás, pusťte nás a my slibujeme, že už se sem nikdy nevrátíme,“ vzlykl Sejček z podlahy.
„To já bych vás klidně i pustila, holoubkové, ale když vlastně ani nemůžu. Jste totiž můj velký úspěch, past, která sklapla. A moji milí kamarádi nemají co jíst...“
„Jak, nemaj co jíst, však tu máte hafo skladů a v nich samý konzervy, tak co, že není co jíst?“
Ticho.
Plesk.
„Sklady. Konzervy. Já kráva.... já...“
„Nevědělas, co? A nevědělas, že nevíš. No neva, teď už víš. Tak jsme tvůj malej problém dobře vyřešili, ty na nás můžeš chvilku před tou svou partou pouštět hrůzu a pak jako utečem, vy si pujdete pro konzervy a my jinam, všichni budou šťastný a spokojený, no není to perfektní plán?“
„To teda není... protože pěkně kecáte. Tebe neznám, ale tenhle malej, toho už jsem viděla. Ten dělá pro Smrtonoše. Oba děláte pro Smrtonoše.“
Sejček zapřemýšlel. Přeměněná, co zná jménem Smrtonoše a není s ním...
„Růženka?“ vyhrknul, „To je Růženka?“
„Já nejsem žádná Růženka!“ vztekle vykřikla žena. „tak mi říkal on! Já jsem Lady a těch jeho hnusných šovinistických keců mám plný zuby a ne, nepůjdu zpátky! Tady jsem vládkyní, a nechá mě on na pokoji? Nenechá! Moc dobře ho znám, jak se o mě dozví, přijde sem a všechno mi sebere! A já zas budu smět jít do kuchyně, starat se o jídlo, prát prádlo a být Růženka? Takovej život se nedá vydržet!“
„Možná,“ pokračovala a v hlase jí zazněla pomstychtivost, „možná se nakonec já vydám k němu, a pak uvidí, jak moc je fajn být Růženka.“
„Na toho chlapa nemáš, a ty to víš,“ klidně řekl Vran. „Vono teda není moc vo co stát, dělat pro něj, to já vim a rozumim ti. Však proto jsme tady se Sejčkem zdrhli. A jo, neříkám, že za náma nepůjdou, takže sorry, jestli jsme je sem za sebou přitáhli, protože to jsme fakt nechtěli. Akorát když nás pustíš, tak je ještě stihnem stáhnout na svoji stopu, ale to je tak maximum, co pro tebe můžem udělat, holka.“
Chvíle ticha. Lady očividně uvažovala.
„Nemůžu vám věřit,“ řekla nakonec tiše. „Možná mluvíš pravdu, ale myslím si, že spíš pěkně kecáš. Já... bude z vás oběd. Přese všechny... konzervy. To je tak maximum, co pro vás můžu udělat já a věřte mi, mohli byste dopadnout mnohem hůř.
„Děláš chybu, holka.“
„Myslíš?“ obrátila se k Vranovi.
Vzlykající hromádka na podlaze se vymrštila. Sejček, kámen v ruce, udeřil. Ne plnou silou, ale bohatě to stačilo.
„Jo, myslím. Chudák malá. Hele, kámo, dobrá práce. Ale já taky nejsem špatnej, jak jsem jí rozptyloval, aby si nevšimla, jak se vyvlejkáš z pout, ne? A teď mě rozvaž.“
Kupodivu, byli dost dobrý tým.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Šikovní. Ještě aby snědli Vrana, to by bylo teda blbý.

Obrázek uživatele Tess

Vrana snist nemuzou. Je moc tuhej. Ale Sejcka... a ten by nam chybel.

Obrázek uživatele Arenga

Teda, Vran nečekaně zabodoval!

Obrázek uživatele Elluška

Vran zná slovo "drama"! Takový souvislý monolog, to teda zabodoval. Ne, dělám si srandu, naopak je dobře, že není vždycky stejnej, ale ukazuje se i z jiné stránky. Sejček jasně že měl podlý plán, bez chytrosti by bylo dávno po něm.
Líbilo se mi to, akorát ta retrospektivní část se dost špatně čte. Máš ráda pomlčky? Já jo, nasázela bych jich tam jak máku.
Zjevení nové ženské postavy mě nechci říct potěšilo, ale spíš, to jsem teda zvědavá. Kdo to je? Co krmí?
Je tam pár překlepů, ale prozradím ti je, až to budu číst v celku! ;) (Ve skutečnosti nemám energii je na mobilu vypisovat.)

Obrázek uživatele Arenga

souhlas, čte se to docela blbě a pomlčky by tomu pomohly

Obrázek uživatele Tess

Tak ja jdu pomlckovat. Jsem nejdriv myslela, ze to necham az na finalni verzi, ale tak co...

-A A +A