20. Překážková dráha

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Kapitola: 

Vrana měl na seznamu až jako poslední položku. Znovu, už asi po osmnácté, překontroloval všechno ostatní vybavení.
Hotovo.
Tak tedy ten Vran.
Našel ho v jídelně, jak se líně dvoří tmavovlasé kuchařce. Před sebou dočista vyjedený talíř. Vran vždycky věděl, jak spojit příjemné s užitečným. Taky se díky tomu docela snadno hledal.
„... no a ona mi povídá: ‚Tak mi aspoň namaluj prasátko...‘ no jo, jenže ta svině nepostojí a nepostojí a ten kýbl barvy prostě převrhla. Blbá, no. Ale co, stejně by holka asi radši měla radši červenou a já sehnal jen modrou... no prostě se mi smála, ale nebylo z toho nic.“
Kuchařka se taky smála, ale podle toho, jak se na Vrana dívala, by z toho něco být mohlo. K veliké nelibosti její kolegyně, která stála opřená ve dveřích, ruce překřížené na hrudi a mírně nasupený výraz.
Vran už na lidi tak působil.
„Pardon, že ruším,“ přerušil Sejček Vranovo flirtování, „ale musíme jet. Smrtonošovy rozkazy.“
To znělo sakra dobře.
Smrtonošovy rozkazy,
zopakoval si znovu sám pro sebe.
Jedna věc se Vranovi musí nechat, když je čas na práci, věnuje se jí na sto procent.
„Tak jo. Se mějte, dámy,“ rozloučil se a připojil se k Sejčkovi.
„Kam jedem a co tam budem dělat?“
„Edinburgh, a budeme sondovat.“
„Fajn. Co je to Edinburgh?“
Povzdechnutí.
„Velké město. V Zóně.“
„Zajímavý.”
A zajímavé to taky bylo.
Na západ od základny byly silnice otevřené, čisté, nehrozilo nebezpečí srážky se zapomenutým nefunkčním vozidlem. Všechna byla odstraněna už před dlouhou dobou. Na východě, to už bylo něco jiného. Auta byla odsunuta ke krajnicím tak, že uprostřed silnice byl volný pruh. Budoucí zdroje surovin. Ale nemohli jste vědět, co vás čeká za zatáčkou. Jeli tak radši sotva třicítkou. To fungovalo vcelku dobře. Dokodrcali se do Livingstonu, odkud už (pokud tedy Sejček věděl) byly sváženy některé zásoby. Za Livingstonem je čekalo peklo.
Vran suverénně obkroužil kruhový objezd, položil se do pravého oblouku na výjezdu a neméně suverénně položil motorku. Klouzal s ní po zemi jen asi deset metrů. Na konci už jen zlehka narazil do kamionu, který blokoval oba pruhy.
Sejček, který jel opatrněji, stačil zastavit včas.
Přední kolo Vranovy motorky se točilo ve vzduchu, Vran ležící na zemi nadával a neopakoval se. Když donadával, rozhostilo se zvláštní ticho.
Zóna.
Žijete v ní a stejně vám to nikdy úplně nepřijde, dokud nejste sami.
„Jsi v pořádku?“ protrhl ticho Sejček.
„Jasně, porád,“ odpověděl Vran, kulhavě se postavil a zvednul motorku. „Mašina taky.“
Následný postup byl podstatně pomalejší. Ne všechny pruhy rychlostní silnice byly zablokovány plynule. Auta se sdružovala v jakýchsi chumlech, které bylo zapotřebí obejít nebo, v některých případech, přelézt. Stručně řečeno, celá silnice byla jedna velká dopravní nehoda s několika volnými místy. A to v obou směrech. Nebyl to pohled pro útlocitné povahy.
V Zóně nejsou mrchožrouti. Ani hmyz. V kovových pastech byly stále uvězněni jejich mrtví uživatelé. Po několika letech od Té chvíle vypadali jako vyschlé mumie.
Naštěstí Přeměnění implicitně útlocitní nejsou.
Sejček si ze začátku dělal poznámky o kamionech se zajímavým obsahem. Pak už si dělal poznámky jen mentální. Nakonec s poznámkami přestal. Všude bylo něco.
Ráj.
Mnohokrát uvažoval, že motorky nechají prostě stát a půjdou pěšky. Mnohokrát přesvědčoval sám sebe, že tohle musí povolit, že zase budou moct využít svoji rychlost...
„Nechci ti do toho kecat, ale nenecháme mašiny radši tady?“
Vran seskočil z modrého Vauxhallu, motorku na zádech. Nevypadal moc unaveně, ale spíš naštvaně.
... a vlastně proč ne. Když už i Vran... nebudu za změkčilého lenocha.
„A víš ty co? Dobrej nápad.“
Sejček si mohl konečně vydechnout. Aspoň na chvíli.
„Viď! Já mám spoustu těch, dobrejch nápadů. Třá teďka... poběžíme, jo?“
Tak si nevydechnu.
Pěšky jim to opravdu šlo mnohem rychleji, zvlášť, když už nenesli motorky. A běželi.
Zapadající slunce se odráželo od kovového prstence před nimi.
Kruhový obchvat města.
Ale co, aspoň je navede tam, co potřebují. Některé směrovky ještě věrně ukazují a Centrum přečte i Vran.
Nejhorší je za námi...
Padl stín a začalo pršet.
To se ale koneckonců dalo očekávat.
Nakonec našli železniční trať. Vykolejeným vlakům se vyhýbalo lépe a moc jich nebylo. V tunelech byla tma, ale zase v nich nepršelo. Radši v nich neběželi. Takže do vagónu, který byl vzpříčený o strop víceméně jenom ťukli.
Hmatali na jednu stranu... zeď. Hmatali na druhou stranu... zeď.
„Vylezu nahoru.“
Vran byl vždycky sebevrah.
Vagón skřípavě protestoval změně těžiště.
„Vidíš něco?“
„Tmu!“
„Tak slez, zkusíme se vrátit zpátky a nějak to obejít vrchem.“
„Moment!“
Objevilo se chabé oranžové světlo, které rychle sílilo. Vran protřepával svítící tyčinku a snažil se zahlédnout, co je vepředu.
„Kdes to vzal?“
„Jsem si půjčil.“
„Smrtonoš tě zabije, až to zjistí...“
„No jo, ale kdo mu to řekne... ty?“
„No...“ vyhrklo ze Sejčka aniž se pořádně rozmyslel.
„Jako fakt? A není ti to blbý?“
„Já nevím sakra, jo?“
„A to ty máš bejt ten chytrej... hele, to dáme. Polez ke mě.“
Sejček automaticky poslechl.
Proč mu vlastně věřím? Není to chyba?
V posledním kroku zaváhal, ale Vran natáhl ruku dolů a vytáhl ho k sobě.
„Tamhle. Vidíš? Vypadá to jako by se do sebe zapasovaly tři vlaky, ale tohle přelezeme, támhle to oblezem a pak to zkusíme podlízt. Přece se nebudeme vracet.“
Nebyla to chyba.
Vran se soustředí na jednu věc. Tu nejdůležitější.
Postup vpřed nebyl jednoduchý, zvláště ta část „podlezeme“, i když to zrovna šlo Sejčkovi lépe než Vranovi. Být malý může být někdy velká výhoda.
Za posledním vagónem se před nimi otevřelo šedavé světlo. Ústí tunelu.
Dostali se dovnitř.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

je to strašně zajímavé a plasticky vylíčené (a oceňuji, že některé podrobnosti zase tak moc plastické nebyly)
těším se na další

Obrázek uživatele Tess

Tesim se na tve komentare :D

Obrázek uživatele Elluška

dobré tempo, obraznost, atd. A jak říká Arenga, hlavně je to zajímavý. Dozvídáme se o Zóně něco víc, třeba já jsem dodneška nevěděla, že některé části sebrala najednou, jako by v nich vybuchla, a dálnice proto vypadá jako hromadná autonehoda (a já jsem naopak tenhle detail ocenila :))
Jsem zvědavá, jak se během výletu vyjasní či zkomplikuje jejich vztah, ehm, Sejčkův crush, myslím :D
Teda ale neznám jedinou osobu, která opravdu vyslovuje třeba jako "třá" (ani u tebe jsem si rohož nevšimla). Je to trochu matoucí.

Obrázek uživatele Arenga

já jsem to taky ocenila, ale jsem ráda, že se moc nerýpala v těch vysušených mrtvolách :-D

Obrázek uživatele Elluška

Ale mohla se, protože takhle napsala "vypadali jako", což je na pořádnou spisovatelku moc jednoduchý vyjadřovací prostředek. Oni jen tak "nevypadali", byli fakt dehydrovaný a jejich prázdné oční důlky se černaly za mechem a špínou zmatnělými skly reznoucích aut.
Pokud měl někdo otevřený okýnko, byl na tom podstatně kostnatěji.
Pardon :)))
Ale Tess má tyhle moje komentáře prej ráda.

Obrázek uživatele Tess

Toho by si jiste protagoniste vsimli, kdyby dane scene venovali vetsi pozornost, jenze nevenovali, nesouce na zadech motorky jez byvse tezke.
Ten druhy prechodnik je tu zbytecne.
A co.

Obrázek uživatele Tess

To by bylo nehygienicke!

Obrázek uživatele Tess

Davam si na hromadku konstruktivni kritiky a zamyslim se nad tim. Ale ja Tra rikam :D

Obrázek uživatele Tora

Přečetla jsem jedním dechem, fakt výborné. Dobře popsané, vidím to jak film. Díky. Těším se na příště.

Obrázek uživatele Tess

Jsem rada, ze se libilo. Ted je cast, kterou mam zhruba promyslenou, tak uvidim, na kolik kapitol si rekne.

-A A +A