XX. (minulost - 1921)

Obrázek uživatele Arenga
Úvodní poznámka: 

V minulé části byla Doramo Krásová s Oswaldem Steinem na výletě, kde se pokusila zjistit, jaké trauma si přinesl z první světové války.

Omlouvám se, že je to dneska tak dlouhé, ale nepřišlo mi moc dobré tuhle část dělit na dvě.

Kapitola: 

Během následujícího týdne měla Doramo pocit, jako by jí všechno padalo z rukou – jak v kanceláři, tak doma. Musela myslet na Oswalda a na to, co zjistila během nedělního výletu. Že mu v polní nemocnici zemřel bratr doslova pod rukama, bylo samo o sobě hrozné, za ještě horší ovšem považovala, jak silně si to celé roky vyčítal. Kéž by jen byl ochotný jí to všechno povědět, svěřit se jí!
Při vstupování do jeho mysli byla velmi opatrná, aby mu náhodou nechtěně neublížila. Jenže mu ani nepomohla. Nedokázala to. V jistém smyslu se jí věci vymkly z rukou…
Uvažovala ovšem nejen o Oswaldově minulosti, ale také o podstatě jejich vzájemného vztahu. Existovalo mezi nimi skutečně tak niterné a pevné pouto, které způsobovalo, že mu sice mohla vstoupit do mysli, ale nebyla jej schopná jakkoli ovlivnit? Na tuto otázku stále nedokázala nalézt uspokojivou odpověď. Selhala jen náhodou či z vlastní neschopnosti, nebo za tím bylo něco víc? A přála by si to vůbec? Ano, byla zamilovaná, ale skutečně toužila po tom, aby byl vztah mezi nimi takto pevný a výjimečný? Co když Oswald její city neopětuje? Jednou už se přece ošklivě spálila...

„Co je s tebou?“ zeptala se jí Cosette v pátek večer, než šly spát.
Doramo sice dobře věděla, co s ní je, ale protentokrát se s tím nechtěla svěřovat nikomu, ani své nejmilejší sestře. „Nic,“ odvětila ledabyle. „Co by se mnou mělo být?“
Jenže Cosette se odbýt nedala: „Pozorujeme to tvé nic už pět dní.“
Doramo mělo nejspíš varovat, že mluví v množném čísle.
„Nejdřív se zdálo, že jsi prostě jen zamilovaná – a věř, že tohle ti opravdu ze srdce přeji, Dorničko –, ale čím dál tím víc vzbuzuješ dojem, že se mezi tebou a doktorem Steinem na tom výletě cosi přihodilo.“
Odložila kartáč, jímž si dosud rozčesávala vlasy. „Co by se mělo přihodit?“ Snažila se mluvit stále stejně ledabyle, ale měla pocit, že jí to moc nejde.
„Hanička nejprve přišla s teorií, že jste se pohádali. Že proto u nás pan doktor skoro týden nebyl.“
„Má moc práce,“ odvětila defenzivně, pak jí však naplno došlo, co sestra říkala: „Hanička?! To nemyslíš vážně! Ty ses o mně a mém vztahu s Oswaldem bavila s Haničkou?!“
Cosette se pousmála a byla to jedna z těch chvil, kdy se velmi silně podobala jejich matce. „A proč ne? Haničce je skoro sedmnáct, už dávno není malá. A je dost vnímavá, leckdy si všimne více než my ostatní. Nicméně občas je taky až nebezpečně zvědavá,“ pokračovala s mírným povzdechem. „Technicky vzato o tom vlastně mluvila ona se mnou, ne já s ní. Ale přiznám, že jsem byla vlastně ráda. Nemohlo mi uniknout, jak se chováš nezvykle, a mamičce jsem se se svými podezřeními svěřovat nechtěla.“
„Za což ti vřele děkuji,“ zavrčela Doramo skrz stisknuté zuby. „Možná mi také už konečně laskavě povíš, jaká podezření máš na mysli – když už jsi mě začala vyslýchat a podala mi výklad, jak je báječné probírat mé soukromí s Haničkou.“
„Já tě přece nevyslýchám,“ ohradila se, nicméně ve tváři byla najednou celá rudá a rozpaky z ní přímo sálaly.
Doramo zamrkala. Tak z tohohle ji podezíraly? Že ona a Oswald…? Málem se nad absurdností toho všeho začala smát. „Aspoň jsi to mohla říct nahlas! Samozřejmě, že mezi námi nebyly žádné intimnosti. Ano, líbala jsem se s ním, ale nic víc. A vůbec, nemusela bych ti říkat ani tohle. Je to čistě moje osobní věc!“
„Jistě,“ přitakala Cosette. „To jsem namítala i Haničce, že je to tvoje věc a že by tě jistě nikdy ani nenapadlo zaplést se do... jakýchkoli… ehm, intimností… Doramo?“
„Pokračuj,“ vyzvala ji chladně, i když si byla moc dobře vědomá, že tentokrát zrudla ona.
„Je to samozřejmě tvoje soukromá věc,“ zopakovala znovu Cosette. Kousala se při tom do rtu, což bylo známkou značné nervozity. „Ale… Co tě to napadlo vstupovat mu do mysli?“
Doramo na ni chvíli hleděla jako opařená. Jak to Cosette věděla? Copak jí někdy nahlížela do myšlenek bez jejího svolení? Vzápětí si uvědomila, odkud vítr vane: „Hana!“ sykla zlostně. Nejmladší sestra neprovedla něco takového prvně, ačkoli ji ostatní mnohokrát varovaly, že tohle se prostě nedělá. „No počkej, ty malá slídivá potvoro, já si tě podám!“
Cosette ji chytila za zápěstí. „Neukvap se!“
Doramo se zamračila. „Četla mi myšlenky. A ty to víš! Celou dobu co tu o tom mluvíme, jsi věděla, že mne šmírovala. Ale chodila jsi pěkně polehoučku kolem horké kaše, místo abys mi to řekla přímo. Napadá mě, jestli jí to snad dokonce neschvaluješ?!“
Jistěže, že ne,“ odvětila Cosette stále ještě docela klidně, i když musela poznat, jak moc je Doramo rozrušená. „Ale opravdu mne překvapuje tvoje reakce. Provedla Hanička něco horšího, než jsi ty udělala doktoru Steinovi? Nebo jsi ty mu snad do vzpomínek nahlížela s jeho souhlasem?“
„To je přece něco jiného!“
„Opravdu?“
Tenhle sestřin snad až přehnaně klidný, učitelský tón ji nevýslovně rozčiloval. „Oswald neví, že… Neví nic o tom, že je něco takového vůbec možné. Chtěla jsem mu jenom pomoci!“
„Hanička ti přece také chtěla pomoci. U kořene její zvědavosti stál strach o tebe.“ Na slovo zvědavost položila zvláštní důraz, který se Doramo vůbec nelíbil.
„Ono ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly,“ dodala s významným pohledem.
Doramo se ostře nadechla, ovšem nakonec neřekla nic.
„Hanička za mnou přišla celá znejistělá,“ pokračovala starší sestra. „Zřejmě zjistila víc, než chtěla. A to ti do vzpomínek nevstoupila – alespoň se mi dušovala, že to neudělala –, jen se na tebe navázala, aby mohla sledovat, o čem přemýšlíš. Jak už jsem říkala, znepokojovalo ji, že se od návratu z toho výletu chováš jinak...“ Větu nechala jakoby nedokončenou, nejspíš schválně, možná čekala, co jí na to sestra poví.
Doramo však mlčela. S nejmladší sestrou si popovídá později – protože o tomhle si s ní prostě promluvit musí –, ale nyní se v duchu zabývala jinou věcí: opravdu bylo její chování vůči Oswaldovi stejně slídivé jako Hanino vůči ní? Nešlo nakonec i v jejím případě o pouhou zvědavost maskovanou ušlechtilým úmyslem?
„Já se tě nechci ptát, co jsi v jeho vzpomínkách viděla,“ pokračovala po chvíli Cosette. „Hanička mi něco naznačovala, ale zadržela jsem ji. Nechci znát cizí nesvěřená tajemství. To se nemusí vyplatit. Což, obávám se, sama dobře víš. Proč jsi to udělala, Dorničko? Co jsi chtěla zjistit? Jestli tě má rád? Co jsi vlastně myslela tím, že jsi mu chtěla jenom pomoci?“
„Před chvíli jsi mi řekla, že se mně nebudeš ptát, co jsem v jeho vzpomínkách viděla,“ podotkla Doramo kousavě. „Každopádně neboj, nejsem pitomá naivní septimánka, abych tímhle způsobem zkoumala mužské city. Vím, že to by byla neodpustitelná zvědavost.“ Nebyla však nakonec neodpustitelná zvědavost i to, co udělala? Vždyť Oswald se jí svěřovat nechtěl. Moc dobře věděla, že o svých válečných démonech mluvit nechce. A přesto se ho snažila přinutit.
Cosette mlčela, čekala. Pak zhasla lampu, nicméně dobrou noc své sestře nepopřála.
V té milosrdné tmě, která zakrývala její rozpaky, se Doramo nakonec rozhodla, že sestře všechno řekne. Ne přímo to, co viděla, ale důvody, které ji vedly k tomu, aby Oswaldovi vstoupila do vzpomínek.
Možná se potřebovala obhájit sama před sebou.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Jojo, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Krásně napsané, že to, co dělám já jiným je okr, ale běda, když to samé někdo udělá mně.
Jsem zvědavá, co z toho vzejde.

Obrázek uživatele mila_jj

Já se sem přilípnu, protože bych chtěla napsat něco hodně podobného. To by mne zajímalo, jak si to Doramo srovná v hlavě. A co Oswald, netuší něco, když se neukázal?

Obrázek uživatele Arenga

Doramo si to určitě nějak srovná, není pitomá naivní septimánka ;-)
Tak na výletě byli v neděli, je pátek, takže pracovní týden - opravdu jsou za tím pracovní povinnosti, než že by něco tušil. Nemá jak.

Obrázek uživatele Aries

Cosette jí řekla v podstatě přesně to, co jsem si myslela (i když já bych tak jemně diplomatická nebyla). Jsem zvědavá, co s tím teď bude dělat

Obrázek uživatele Tora

Viď, cítila jsem to stejně

Obrázek uživatele Arenga

Díky moc všem, docela mi tenhle dialog dal práci, tak jsem ráda, že to snad je k něčemu.
A Cosette je vždycky jemně diplomatická :-)

Obrázek uživatele KattyV

Souhlasím dokonale se všemi předřečníky. Je zajímavé, jak snadno si namluvíme, že my můžem, ale běda, když něco podobného dělá někdo jiný nám.

Obrázek uživatele Arenga

Myslím, že někdy velmi snadno.

-A A +A