Osmnáctá

Obrázek uživatele ef77
Povídka: 
Kapitola: 

Zvonek jednoho z výstražných zařízení, která instaloval na přístupové cesty, řinčí jako zblázněný. Carter se probere a vklouzne do starých nacvičených zvyků jako do vyšlapaných bot. Naštěstí se i ostatní chovají velmi spořádaně, přesně tak, jak je to kdysi naučil. Když ho našli v tunelech, když mu dali nový domov. Disciplinovaně zaujímají správné pozice, balí útočiště, vytahují zbraně, Kevin s Thornem se vydávají na průzkum.

„Reko! Postarej se o Cala, naložte ho s Paulem na vozík!“

„Můžu jít sám. Myslím, že regenerace skončila. A rád bych zase jednou použil svoje vlastní oči,“ ušklíbne se Cal a zdvihá se z nemocničního lůžka.

„Jsem rád, že si to myslíš,“ odsekne Carter, „ale dokud to nebudeme vědět, tak se povezeš. A nebudeš si hrabat na ten obvaz na očích.“

„Je vždycky tak milý, laskavý a vstřícný návrhům?“ zeptá se Cal polohlasně.

„Ano, a taky výborně slyší,“ zavrčí Carter.

„Kam půjdeme? Tedy, v mém případě, kam pojedeme?“ zeptá se Cal, ale Carter už je pryč. Pokud to není planý poplach a Kevin s Thornem narazí na opravdový problém, chce u toho být. Musí u toho být.

„Skryjeme se u světlonošů,“ odpoví místo něj Reka s rukou konejšivě položenou na Calových ramenou, „Slobodan Luka, jejich guru, je náš přítel.“

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

To je jak ve filmu, úplně slyším ten dramatickej hudební podkres.

Obrázek uživatele ef77

;)

Obrázek uživatele Arenga

líbí se mi to a těším se na pokračování

(mimochodem, nejsou v předposledním odstavci Carter a Cal prohození?)

Obrázek uživatele ef77

Díky! A pravda, není nad to pojmenovat si hrdiny podobně ;)

Obrázek uživatele neviathiel

To jsou fofry

Obrázek uživatele Aveva

Já z toho cítím pulzující spěch, akorát si stěžuju, že je to ukousnutý moc rychle, mě to navnadilo na nějakou pořádnou akci ;o)

Obrázek uživatele Killman

Tak snad mají dost času.

Obrázek uživatele ef77

Což o to, čas mají, větší problém je s výběrem nového útočiště.

-A A +A