Nevyzpytatelné cesty nevěřících

Obrázek uživatele Vinpike
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Že je krásný?“ neptá se paní Břicháčková.
„Je,“ nezpochybňuje Jeroným.
„Pojmenován po drakobijci Jiřím! Znáte sochu na náměstí? Ty svaly, síla, mužnost!“
„Takhle ne,“ připustí farář.
„Já jsem ateistka jak poleno, abyste věděl, a ten můj, to je ještě horší! Ale pro dítě chceme to nejlepší! Mělo by být pokřtěno!“
„Aha.“
„O nás přece nejde, ne? Uškodit to nemůže, ale pomoci jo!“
„Inu, je to svátost. Ale i závazek.“
„Nejde nám o nějaké slavnostnější vítání občánků! Obřad bude skromný, já jsem zmatenější než vy... Víra je dar, ne? Když jsem ho nedostala, chci, aby dítě ten prostor mělo!“
„Sežeňte kmotra.“

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Jiří byl můj dědeček. Ještě jsem si nezvykla, že není třeba posílat přání.
S tím křtem to je docela dojemný. A docela ji chápu, mě by to například nikdy nenapadlo, ale kdyby mě farář denně vozil autobusem, tak kdo ví

Obrázek uživatele Faob

Děkuji za krásný komentář!

Obrázek uživatele KattyV

Přece jen ateistka jako poleno nebude. Protože, co kdyby. :-)
Ale současně je v tom i to, co cítil nejspíš Jeroným - Dítě moje, i když dospěješ k jinému názoru, než je ten můj, dobře tak. V tom je pozoruhodný respekt k tomu sotva narozenému človíčkovi.

Obrázek uživatele Rya

Někdy si musím přečíst komentáře, abych viděla, co se taky dá vidět :) děkuju :)

Obrázek uživatele Faob

A jak je to teprve podnětné pro autory!!!

Obrázek uživatele Faob

Tento střípek se opírá o velmi skutečný příběh v mém okolí... Díky!

Obrázek uživatele Hippopotamie

Nevím, respekt by spíše byl, kdyby mu nechala zvolit samotnému ... přijde mi to trochu jako snaha zabezpečit ho po všech stranách (ale vůbec nemíněno zle, co by matka pro dítě neudělala :)

Obrázek uživatele Faob

Upřímně - co je ale nechat zvolit samotnému? Pokřtít, nebo nepokřtít?

Obrázek uživatele Hippopotamie

Aby si zvolil sám, bude-li chtít být křesťanem, ateistou či něčím jiným, až trochu pobere rozumu. Uvázat dítě do nějakého náboženství, když o něm sama moc neví, není nic, co by se dalo brát na lehkou váhu ...

Obrázek uživatele Faob

To jistě ne... Zároveň ale trochu vychází z představy, že ateismus je něco jako neutrální půda... Dítě taky naučíme číst s tím, že si pak samo rozhodně, zda a co číst bude.

Obrázek uživatele Albia

To je dnes takové příhodné s tím Jiřím. :)

Obrázek uživatele Faob

Jéé, to je náhoda! I když... vlastně... těžko je. Díky!

Obrázek uživatele Arenga

mně se to moc líbí, jaký má ten Jeroným lidský přístup. Obávám se, že je hodně kněží, co by v takové situaci řekli ne. Nevím, jak třeba v Čechách, ale pokud vím, tak v našem kraji bývají někdy dost přísní - rodiče jsou nesezdaní? hm, křest nebude. Jako nevím, teologicky vzdělaná nejsem, ale přijde mi to až trochu zákonické. Možná i proto, že znám nikoli ojedinělé případy v dětství pokřtěných a k víře příliš nevedených, kteří pak coby dospělí cestu našli snadněji.

Obrázek uživatele Tora

ano, pokud si pamatuju, bývalo to dost časté. Ono je to asi jako všude o lidech, ale obávám se, že byli kněží, kteří si tu "moc" docela užívali.
Jeroným vypadá lidsky a ta žena - kdoví, asi sama neví, zda věřit, nevěřit, ale co kdyby náhodou to tak opravdu fungovalo, tak hlavně ať to pomůže dítěti.

Obrázek uživatele Faob

Upřímně - naprosto chápu obě strany. Jedna říká, je to veliká věc, která musí být brána naprosto vážně a s nějakou zárukou skutečného vedení k víře, druhá, že je to přese všechno svátost - a ta by neměla být nikomu odpírána.

Obrázek uživatele Profesor

Teda, ten její argument je krásný.

Obrázek uživatele Faob

Dík!

Obrázek uživatele strigga

Trochu mi to připomíná, jak rodiče nechali kdysi ješě na Ukrajině pokřtít mýho manžela. Žida. Protože co kdyby. :D Směju se tomu, ale zřejmě to tehdy tak veselý nebylo a důvodů k tomu měli víc než dost.. tady mi to přijde spíš trochu jako takovej alibismus (neměla ta máma ten prostor taky? Vždyť člověk nemusí být odmalička křtěnej, aby věřil..). Ale musím říct, že po pročtení komentářů jsem úhel pohledu trochu změnila :) díky za ně.

Obrázek uživatele Faob

Je to trochu alibismus, asi, nemusí být křtěný, jistě, ale zároveň každý náš krok nějak spolurčuje budoucí vývoj dítěte: nechám-li ho tzv. vybrat, pak většinou zvolím "neutrální půdu" ateismu, která zdaleka není tak "neutrální", jak se tváří.

Obrázek uživatele strigga

Já se k těmhle debatám necítím moc kompetentní, jediný, co mám, je vlastní zkušenost a zkušenost blízkých (oba rodiče mám křtěné, ani jeden věřící není; zároveň znám hluboce věřící lidi pocházející z ateistických rodin, kteří si ke křtu došli sami dlouhou cestou). Že by byl ateismus nějaká neutrální půda, si nemyslím, ale mně ho třeba nikdy nikdo nevnucoval, přestože moji oba rodiče ateisté jsou (a já se za ateistku tak úplně nepovažuju). Každopádně nerozporuju, co píšeš, jen nabízím i jiný pohled. :)

-A A +A