Nevyzpytatelné cesty nevěřících
Navazuje na Dělník má právo na svůj mok.
„Že je krásný?“ neptá se paní Břicháčková.
„Je,“ nezpochybňuje Jeroným.
„Pojmenován po drakobijci Jiřím! Znáte sochu na náměstí? Ty svaly, síla, mužnost!“
„Takhle ne,“ připustí farář.
„Já jsem ateistka jak poleno, abyste věděl, a ten můj, to je ještě horší! Ale pro dítě chceme to nejlepší! Mělo by být pokřtěno!“
„Aha.“
„O nás přece nejde, ne? Uškodit to nemůže, ale pomoci jo!“
„Inu, je to svátost. Ale i závazek.“
„Nejde nám o nějaké slavnostnější vítání občánků! Obřad bude skromný, já jsem zmatenější než vy... Víra je dar, ne? Když jsem ho nedostala, chci, aby dítě ten prostor mělo!“
„Sežeňte kmotra.“
Následuje Jí a pije, žrout a pijan.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jiří byl můj dědeček. Ještě
Jiří byl můj dědeček. Ještě jsem si nezvykla, že není třeba posílat přání.
S tím křtem to je docela dojemný. A docela ji chápu, mě by to například nikdy nenapadlo, ale kdyby mě farář denně vozil autobusem, tak kdo ví
Děkuji za krásný komentář!
Děkuji za krásný komentář!
Přece jen ateistka jako
Přece jen ateistka jako poleno nebude. Protože, co kdyby. :-)
Ale současně je v tom i to, co cítil nejspíš Jeroným - Dítě moje, i když dospěješ k jinému názoru, než je ten můj, dobře tak. V tom je pozoruhodný respekt k tomu sotva narozenému človíčkovi.
Někdy si musím přečíst
Někdy si musím přečíst komentáře, abych viděla, co se taky dá vidět :) děkuju :)
A jak je to teprve podnětné
A jak je to teprve podnětné pro autory!!!
Tento střípek se opírá o
Tento střípek se opírá o velmi skutečný příběh v mém okolí... Díky!
Nevím, respekt by spíše byl,
Nevím, respekt by spíše byl, kdyby mu nechala zvolit samotnému ... přijde mi to trochu jako snaha zabezpečit ho po všech stranách (ale vůbec nemíněno zle, co by matka pro dítě neudělala :)
Upřímně - co je ale nechat
Upřímně - co je ale nechat zvolit samotnému? Pokřtít, nebo nepokřtít?
Aby si zvolil sám, bude-li
Aby si zvolil sám, bude-li chtít být křesťanem, ateistou či něčím jiným, až trochu pobere rozumu. Uvázat dítě do nějakého náboženství, když o něm sama moc neví, není nic, co by se dalo brát na lehkou váhu ...
To jistě ne... Zároveň ale
To jistě ne... Zároveň ale trochu vychází z představy, že ateismus je něco jako neutrální půda... Dítě taky naučíme číst s tím, že si pak samo rozhodně, zda a co číst bude.
To je dnes takové příhodné s
To je dnes takové příhodné s tím Jiřím. :)
Jéé, to je náhoda! I když...
Jéé, to je náhoda! I když... vlastně... těžko je. Díky!
mně se to moc líbí, jaký má
mně se to moc líbí, jaký má ten Jeroným lidský přístup. Obávám se, že je hodně kněží, co by v takové situaci řekli ne. Nevím, jak třeba v Čechách, ale pokud vím, tak v našem kraji bývají někdy dost přísní - rodiče jsou nesezdaní? hm, křest nebude. Jako nevím, teologicky vzdělaná nejsem, ale přijde mi to až trochu zákonické. Možná i proto, že znám nikoli ojedinělé případy v dětství pokřtěných a k víře příliš nevedených, kteří pak coby dospělí cestu našli snadněji.
ano, pokud si pamatuju,
ano, pokud si pamatuju, bývalo to dost časté. Ono je to asi jako všude o lidech, ale obávám se, že byli kněží, kteří si tu "moc" docela užívali.
Jeroným vypadá lidsky a ta žena - kdoví, asi sama neví, zda věřit, nevěřit, ale co kdyby náhodou to tak opravdu fungovalo, tak hlavně ať to pomůže dítěti.
Upřímně - naprosto chápu obě
Upřímně - naprosto chápu obě strany. Jedna říká, je to veliká věc, která musí být brána naprosto vážně a s nějakou zárukou skutečného vedení k víře, druhá, že je to přese všechno svátost - a ta by neměla být nikomu odpírána.
Uf.
Teda, ten její argument je krásný.
Dík!
Dík!
Trochu mi to připomíná, jak
Trochu mi to připomíná, jak rodiče nechali kdysi ješě na Ukrajině pokřtít mýho manžela. Žida. Protože co kdyby. :D Směju se tomu, ale zřejmě to tehdy tak veselý nebylo a důvodů k tomu měli víc než dost.. tady mi to přijde spíš trochu jako takovej alibismus (neměla ta máma ten prostor taky? Vždyť člověk nemusí být odmalička křtěnej, aby věřil..). Ale musím říct, že po pročtení komentářů jsem úhel pohledu trochu změnila :) díky za ně.
Je to trochu alibismus, asi,
Je to trochu alibismus, asi, nemusí být křtěný, jistě, ale zároveň každý náš krok nějak spolurčuje budoucí vývoj dítěte: nechám-li ho tzv. vybrat, pak většinou zvolím "neutrální půdu" ateismu, která zdaleka není tak "neutrální", jak se tváří.
Já se k těmhle debatám
Já se k těmhle debatám necítím moc kompetentní, jediný, co mám, je vlastní zkušenost a zkušenost blízkých (oba rodiče mám křtěné, ani jeden věřící není; zároveň znám hluboce věřící lidi pocházející z ateistických rodin, kteří si ke křtu došli sami dlouhou cestou). Že by byl ateismus nějaká neutrální půda, si nemyslím, ale mně ho třeba nikdy nikdo nevnucoval, přestože moji oba rodiče ateisté jsou (a já se za ateistku tak úplně nepovažuju). Každopádně nerozporuju, co píšeš, jen nabízím i jiný pohled. :)