Konečně spolu
Velšská pověst
Stařec vzal vázu s vyobrazením páru v objetí.
„To jsou Rhys a Meinir, kteří se rozhodli vzít. V den svatby bývalo zvykem, že se nevěsta skryje před ženichem a on ji má najít. Meinir utíkala ke starému dubu, pod kterým rádi sedávali, a schovala se uvnitř vykotlaného kmene. Rhys ji hledal široko daleko, ale svou nastávající nenašel.
Po mnoha měsících, kdy se blížila bouřka, se potřeboval ukrýt. Schoulil se tedy pod známý dub. Z nebe se snesl najednou blesk a rozťal strom vejpůl. Záblesky osvětlily kostru ženy ve svatebních šatech, která se zapletla do úponů. Rhys byl na místě mrtev.“
Staré irské, skotské nebo velšské pověsti a vyprávění lidové slovesnosti jsou skutečným pokladem, protože se naprosto vymykají tomu, co známe z našich končin. Pro toto téma jsem si vybral vyprávění tradované na poloostrově Llŷn v severním Walesu. Místo se kdysi jmenovalo Porth y Nant, jednalo se o osadu poblíž kamenolomu, a po druhé světové válce zůstalo opuštěné. Ten strom tam údajně stojí dodnes.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
díky za rozšíření obzorů
díky za rozšíření obzorů
Wow,pověsti bývají fakt drsné
Wow,pověsti bývají fakt drsné. Hezky napsané drabble.