Rituál

Zakřivenou čepelí přejel po předloktí a krev zkropila prastarou rytinu. Netrvalo dlouho a karmínové krůpěje se vsákly do kamene. Rituál byl téměř připraven.
Světlo pronikající zřícenou střechou kdysi honosného chrámu dohasínalo, jak se slunce blížilo k plnému zatmění. Ještě jednou si s pýchou prohlédl své dílo a v rukou sevřel prastarý grimoár vázaný v lidské kůži. Vtom se zhroutil na zem, jak jím projela bolest.
„Přišel čas, planety jsou na svých pozicích. Teď anebo až za sto let!“ uslyšel šeptat hlas svého pána.
Horečnatě ale pečlivě přednesl formuli rituálu a zkolaboval.
Z brány světů vystoupila tlama plná zubů a očí.